Dopřejte si půlden pro sebe. Vstupenky na Feel Good by Heroine v prodeji zde!

Nové hnutí chce vytvořit „lepší“ muže. O řešení nerovností se nezajímá, cílem je zvýšit zisky

09. červen 2023
14 724

Když minulý rok v USA velkolepě vzniklo Better Man Movement, „hnutí lepšího muže“, působilo to na první pohled jako skvělý nápad –⁠ už dlouho přece požadujeme, aby přibylo mužů-feministů, kteří budou aktivně pomáhat stírat sociální nerovnosti. Má to ale háček: hnutí sice adresuje problematiku privilegií bílých heterosexuálních mužů a toxické maskulinity zejména na vrcholných pozicích v korporátech, jeho rétorika na myšlenkách feminismu nicméně spíše parazituje a dělá z něj nástroj zvyšování zisků.

Nové americké hnutí si klade velmi ambiciózní cíl: dovzdělat právě ty muže, kteří si svého privilegia nejsou vědomi. Další aspekty, které hlásá, jsou problematické.Foto: Shutterstock

Ve Spojených státech vzniklo nové feministické hnutí pro muže, jmenuje se Better Man Movement. Představilo se v listopadu minulého roku na konferencích v New Yorku a San Franciscu. Jeho hlavním záměrem je vyškolit ředitele a manažery z korporátů v oblasti feministického a inkluzivního vedení a zbavit jejich firmy takzvané toxické maskulinity. Muži se konečně dočkali – vznikla jejich vlastní verze korporátního feminismu.

Na první pohled se může zdát, že Better Man Movement je odpovědí na požadavky některých feministek, aby se feminismus začal chápat jako program nejen pro ženy, ale také pro muže. To by ostatně bylo logické: v patriarchátu netrpí jen ženy, ale i mnozí muži. Jak ukazuje práce australské socioložky Raewyn Connell, žijeme ve světě, v němž performance genderových rolí určuje rozdělení moci ve společnosti. Connell nerozlišuje jen maskulinitu a feminitu, ale tvrdí, že existují různé typy performance rolí přisuzovaných ženskému a mužskému pohlaví a některé jsou nadřazené jiným. 

Andrew Tate: Nenávidí ženy a radí, jak je svést. Influencera podporovali osamělí muži, Česko není výjimkou

sexismus

Společenské hodnocení konkrétních performancí feminity a maskulinity odvisí od dobového a kulturního kontextu. Na vrcholu této pomyslné pyramidy stojí takzvaná hegemonní maskulinita. V dnešním západním světě ji ztělesňuje bílý heterosexuální muž ve vedoucí pozici. Všichni muži neheterosexuální, nebílí či muži chudí a ženy jsou pak na symbolickém společenském žebříčku pod ním.

Respekt a empatie nikoho nezabije

Hnutí Better Man si klade velmi ambiciózní cíl: dovzdělat právě ty muže, kteří hegemonické maskulinity reprezentují. Zakladatel hnutí Ray Arata je chce vést k větší empatii, k umění naslouchat a inkluzivně vést korporáty. Jinými slovy je chce inspirovat, aby se zbavili své toxické maskulinity a začali se na pracovišti aktivně stavět proti sexismu, rasismu a jiným formám diskriminace. Proto hnutí akcentuje například téma bílého privilegia nebo strukturálního rasismu. V kontextu nebezpečných aktivit populárních mizogynních figur (za všechny influencer Andrew Tate a sociolog Jordan Peterson), které přesvědčují mladé muže, že toxická maskulinita je jejich přirozený status quo, se rozhodně jedná o změnu k lepšímu.

Pokud se muži budou ke kolegyním a ostatním marginalizovaným lidem na pracovišti chovat s respektem a empatií, určitě tím nic nezkazí. Nabízí se ovšem otázka, zda tato iniciativa neklade příliš velký důraz na individuální zodpovědnost jedinců a neusiluje spíše o kosmetické úpravy nespravedlivého systému místo boření strukturálních nerovností. Můžeme za feministickou považovat budoucnost, v níž ředitelé firem přestanou na poradách mansplainovat a sexisticky glosovat výstupy svých podobně privilegovaných kolegyň, nebo potřebujeme hlubší změnu napříč celou společností?

Vést (privilegovaným) srdcem

Arata listopadovou konferenci Better Man využil mimo jiné k propagaci své knihy Showing up. How Men Can Become Effective Allies in the Workplace (Být vidět. Jak se muži mohou stát spojenci žen na pracovišti). Kniha začíná Aratovým osobním příběhem o tom, jak si uvědomil svá mužská a bílá privilegia. V ten moment mu údajně došlo, jak špatně se z této pozice chová k osobám, které těmito privilegii nedisponují, a inspirovalo ho to nejen k tomu, aby se sám stal lepším mužem, ale aby se navíc pokusil „polepšit“ i muže ostatní. Chce je učit takzvanému „vůdcovství srdcem“, tedy vedení s přídavkem emocionální inteligence, autentičnosti, lásky a inkluzivity.

Nové číslo Heroine

Swap jako nový životní styl a co by ženy měly dělat, pokud by chtěly mít v důchodu stejně peněz jako muži? 

Chci předplatné s dárkem

Arata klade důraz na to, že muži si na této cestě za „vůdcovstvím srdcem“ uvědomují svá vlastní privilegia, tím ale jeho osvěta končí. Ve feministickém světě podle Araty budou dál ti samí privilegovaní muži řídit svět, jenom se stanou „lepšími“ – to znamená přestanou se ke svým podobně privilegovaným kolegyním chovat s despektem. Takoví „lepší“ ředitelé firem se ovšem mohou krásně utvrdit v tom, že už pro lepší a morálně čistější svět udělali všechno, a s čistým svědomím dál usilovat o další a další růst zisků své firmy. Ta bude pravděpodobně dál záviset na levné práci podhodnocených lidí z globálního jihu pracujících v nelidských podmínkách a danit svoje zisky v daňových rájích, aniž by její lídři jakkoli řešili dopad svého businessu na zbytek světa.

Americký kouč a speaker Ray Arata propagoval na listopadové konferenci svou knihu pro muže. Popisuje v ní, jak si uvědomil svá mužská a bílá privilegia.Foto: Ray Arata

Nebuď sexista, buď bohatý

Sociologové Luc Boltanski a Eve Chiapello ve své knize The New Spirit of Capitalism (Nový duch kapitalismu) demonstrují, jakým způsobem je systém kapitalismu udržován v chodu a přesvědčuje lidi, aby se na jeho mašinerii aktivně a dobrovolně podíleli. Podle Boltanského a Chiapello firmy tohoto cíle dnes snadno dosahují vytvářením dojmu, že mají „duši“ a „morální dimenzi“, a přesvědčují svoje zaměstnance o tom, jak participováním na chodu firmy přispívají společnému dobru. Autoři mimo jiné tvrdí, že kapitalismus, ze své podstaty systém založený na nerovnosti, má zvláštní schopnost inspirovat se kritikou a efektivně ji do sebe vstřebat. 

V případě konference Better Man jde o vysátí antirasistických a antisexistických idejí a jejich přetavení z kritiky systému na značku, která prodává. Z textu Aratovy knihy je zřejmé, že jejímu autorovi nejde ani tak o emancipaci marginalizovaných lidí, ale hlavně o výkonnější zaměstnance, hladší chod firmy a akumulaci zisků: „Když muži ve vedení plně pochopí tuto dynamiku, ženy a marginalizovaní lidé se pak mohou cítit bezpečněji a oceňovaněji, což přispívá k jejich schopnosti přinášet do práce celé své já; a organizace mohou těžit z vysoce efektivních zaměstnanců.“ Zajímavé je, že odbory jako emancipační prostředek, který by marginalizovaným lidem umožnil cítit se bezpečněji a aktivně se zapojit do vyjednávání o vlastních pracovních a platových podmínkách, Arata ani jednou nezmíní. Ve skutečnosti jim totiž nechce nabídnout emancipaci a možnost ovlivňovat svoji situaci, ale vyprázdněná hesla o respektu a empatii od lidí, kteří z jejich práce těží.

Na facebookových stránkách hnutí se paradoxně objevují citáty americké autorky bell hooks, jejíž práce se zaměřovala na útlak Afroameričanů a žen a rovněž na útlak třídní. Poslední zmíněná položka se ale z ideologického systému Better Man Movement úplně vytratila. V Aratově pojetí tak vypadá feminismus pro muže následovně: majetní, privilegovaní muži budou dál dominovat ve světě, kde více než polovina populace živoří pod hranicí chudoby. Ze své pozice „lepších mužů“ ale navíc budou moralizovat nad těmi, kteří se dopouštějí sexismu a rasismu, a mýt si nad nimi ruce, aniž by brali v potaz, že sami žijí na úkor většiny společnosti včetně těch, jimiž pro jejich sexistické a rasistické chování opovrhují.

Rýžovat na feminismu

Tragikomedie ovšem ještě nekončí: knihu podpořil napsáním endorsementu (krátkého doporučení, pozn. red.) americký sociolog Michael Kimmel, který si svého času vybudoval nálepku „nejznámější mužský feminista“. V roce 2018 se ale ukázalo, že to s Kimmelovým feminismem nakonec nebude tak žhavé. Byl obviněn ze sexuálního obtěžování a z toho, že na svém pracovišti systematicky zvýhodňoval muže – nechával například doktorandky, aby za něj bez odměny dělaly jeho práci, zatímco placená místa dohazoval výhradně doktorandům-mužům.

Rakouská umělkyně Katharina Cibulka již osmadvacetkrát v nejrůznějších městech světa pověsila transparenty ručně vyšívané křížkovým stehem, které upozorňují na genderové a další nerovnosti. Ráda by i do Prahy.
Foto: Katharina Cibulka

Na staveništích věší ručně vyšívané slogany, nutí lidi přemýšlet. Vyvolává diskusi o nerovnostech

Rozhovor

Kimmel tímto chováním zdiskreditoval i ty muže, kteří se aktivně a nezištně zapojují do feministických iniciativ. Podobně falešně a prázdně jako Kimmelova sebeprezentace působí i Aratova kniha plná klišé. Nepodává totiž žádnou hlubší analýzu příčin nerovností a nijak nevede čtenáře k systematickému myšlení. Namísto redistribuce zdrojů, která by byla žádoucí, nabízí jen jejich rozpoznání a náplast v podobě falešné empatie.

Participace mužů na projektech věnujících se rovnosti, emancipaci a antirasismu je jistě žádoucí. Neměla by nicméně fungovat jako apropriace hesel za účelem sebepropagace a navyšování zisků z prodeje. Chtějí-li se ředitelé firem prezentovat jako feministé, mohou tak učinit podporou zaměstnanců při zakládání odborů, horizontálním vedením firem nebo aktivní účastí v sociálních hnutích, která usilují o rovnější a spravedlivější svět. Mohou se také aktivně zasadit o progresivní zdanění, environmentální politiku či funkční sociální stát nebo se se svými partnerkami rovnoměrně podělit o rodičovskou dovolenou a péči o domácnost. Možností je spousta. Většina z nich ovšem nepřinese ani slávu, ani zisk.

Aktuální číslo

  • o tom, jak rodí ženy, rozhodují muži
  • BDSM coming out
  • Malý, tlustý, plešatý? Body shaming se týká i mužů. Promluvili Čestmír Strakatý, Šimon Holý, René Levínský a Jordan Haj
  • Budoucnost je rostlinná
Popup se zavře za 8s