Přelomové vítězství pro všechny ženy. Soud přiřknul odškodné za domácí práce. V Česku je to utopie
Uklidit, vyprat, uvařit a postarat se o děti. Tradiční výčet prací v domácnosti, který zná většina žen. Často však za ně nepřichází ani poděkování, natož finanční kompenzace. Soud ve Španělsku však nyní přišel s přelomovým verdiktem, který ženě přiřknul při rozvodu odškodné za 25 let vykonávání domácích prací. Ukázal tak, že má tahle neviditelná práce cenu. Proč je podobný verdikt u nás zatím nepředstavitelný? A jak můžeme podobné stereotypy překonávat?
Osmačtyřicetiletá Ivana Moral se rozvedla před třemi lety. Po dobu svého manželství se starala o domácnost a vypomáhala s řízením rodinné posilovny, zatímco její bývalý muž se věnoval naplno byznysu. Od chvíle, kdy šli partneři svou vlastní cestou, se jejich finanční situace významně rozrůznila: Ivanin exmanžel si díky výdělkům z posilovny koupil několik motorek, Porsche, Range Rover a velkou farmu s olivovníky. Ona mezitím stěží zvládala nakoupit školní pomůcky svým dětem.
Díky soudu v jihošpanělské Malaze by se ale Ivana měla dočkat odškodnění. Podle jeho rozhodnutí si totiž zaslouží kompenzaci za 25 let neviditelné práce v domácnosti, kterou během manželského soužití bezplatně vykonávala. Soudci jí za ni zpětně přiřkli více než 200 tisíc eur, tedy v přepočtu téměř pět milionů korun. Obdrží tak ekvivalent součtu minimálních mezd, které by jí ve Španělsku zaměstnavatel musel vyplatit. Měsíčně jí navíc exmanžel podle rozsudku bude posílat rentu ve výši 500 eur (asi 12 tisíc korun). Jako odůvodnění soud uvedl fakt, že Ivaně „byla upřena jakákoliv možnost dělat kariéru, protože se výslovně zavázala pečovat o domácnost a rodinu“.
Podle předmanželské smlouvy, kterou tehdejší snoubenci podepsali před svatbou v roce 1995, by se v případě rozvodu manžel s Ivanou rozdělil o společný majetek a dům, ale ponechal si veškeré finanční prostředky. Ivana tak původně dostala pouze polovinu rodinného domku, dokud nezasáhl právě rozvodový soud. Ivanina právnička Marta Fuentes rozsudek označila za „vítězství pro všechny ženy, které pracují ve stínu svých manželů“. Ivana podle ní „zůstávala doma a starala se o děti, zatímco on mohl postupovat po kariérním žebříčku, a stála za ním, zatímco z něj se stával pan Někdo“, informuje server Insider.
Ňoumové a semetriky
Rozsudek tak otevírá téma mentální zátěže a množství neviditelné práce, která se od žen očekává, ale často ji nikdo neocení – a to nejen finančně. Zejména v české společnosti se přitom na otázku domácích povinností nahlíží velmi konzervativně. Manželky a matky máme tendenci vnímat jako „ředitelky domácnosti“, které ostatní členy rodiny v lepším případě zaúkolují, domácí práce jim připomenou a ještě je za jejich správné provedení následně pochválí.
Stereotyp bohužel neplatí jen ve vztahu k menším dětem, kde se jeví logicky, ale i k jejich vlastním partnerům. Není náhodou, že se v řadě klasických českých filmů a seriálů už z období normalizace objevují muži jako roztomilí ňoumové, zatímco jejich ženy důsledně vykonávají druhou směnu, obstarají všechno potřebné a možná ještě platí za otrávené semetriky. Užitečným příkladem je seriál Taková normální rodinka z roku 1971, kde se postava Petra, kterého hraje Eduard Cupák, dokáže okamžitě vyhnout jakýmkoliv povinnostem spojeným s údržbou domu. „V tomhle je generační přenos hodně stereotypní a dlouhotrvající. Pokud o tom nebudeme mluvit, budeme si tyto vzory přenášet dál a dál,“ podotkla právnička Šárka Homfray na podzimní konferenci Svět podle Heroine, kde se panelová diskuze točila právě kolem tématu mentální zátěže.
Důstojnost volby
To, že jsou v Česku „povinnosti“ manželek stále vnímané jako samozřejmá součást soužití obou pohlaví, která spíš než coby důvod k ocenění slouží jako bič na „nezvedené“ ženy vymykající se normě, potvrzuje webu Heroine.cz také advokátka Lucie Hrdá. „U nás dokonce soudy podmiňují výživné mezi manžely plněním dobrých mravů, které si vykládají třeba jako zjišťování, zda manželka dost žehlila a uklízela, vařila a podobně. Namítáme často, že je pak nemožné dělat kariéru, ale soudy nám pravidelně odpovídají, že to byla dohoda obou rodičů, matku (či otce, který se staral) k tomu nikdo nenutil.“
Foto: Shutterstock
Podobný verdikt jako ve Španělsku je tak podle Hrdé v českém kontextu utopickou představou. „Nemyslím si, že u nás je něco podobného průchozí,“ říká. „Česká úprava společného jmění manželů a výživného na rozvedeného či nerozvedeného manžela je velmi složitá a mění se s novými a novějšími názory Nejvyššího soudu. Stále je ale hodně rigidní. Za situace, kdy by navíc byla existence společného jmění manželů již předem vyloučena dohodou obou účastníků (jako v případě Ivany Moral a jejího muže, pozn. red.), by byla situace ještě složitější a musela by se řešit právě požadavkem na výživné.“
České ženy (ale i muži v domácnosti) se tak právního uznání práce, kterou dennodenně vykonávají v pozadí, protože ji od nich společnost očekává, v nejbližší době pravděpodobně nedočkají. Na změně toho, jak přemýšlíme o ženských a mužských rolích v manželství a o práci na vytváření domácí pohody, se ale můžeme podílet všichni. Cílem feminismu by totiž nemělo být „jen“ zbořit skleněné stropy, ale přistoupit důstojně a s respektem i k upřednostnění rodiny nad kariérou. Je to ostatně právě možnost volby, na níž má stát svobodná a moderní společnost.
Aktuální číslo
- Kulturní války režisérky Barbary Herz
- Může být matka dobrý „vědec“?
- Jak vychovat odolné děti
- Rodičovská půl na půl
