Nejde o to, kdo vynese koš, ale kdo na to myslí. Mentální zátěž je neviditelná domácí práce
Mentální zátěž označuje nerovnost v rozložení činností v domácnosti, které zpravidla organizuje žena. Zatímco muži ve velké míře vládnou světu a řídí firmy, ženy jsou ve velkém ředitelky domácností. Jsou to velmi schopné manažerky. Má to jeden háček. Jejich management domácnosti je neviditelný a neplacený. Eve Rodsky se ve své knize Fair play zamýšlí, čím to je.
Podle Rodsky je čas a jeho hodnota u mužů a u žen viděn odlišně. Čas mužů bývá vnímán jako diamanty a něco ve své podstatě omezeného, zatímco čas žen je vnímán jako písek, tedy něco nekonečného. Spousta činností, které ženy dělají v domácnosti a ani si to často neuvědomují, lze označit jako „našla jsem si na to čas“. Často se totiž řekne, že „něco se musí udělat“, ale v praxi to prostě končí tak, že to nakonec tiše a nepostřehnutě udělá žena. Protože se to prostě udělat musí.
Rodsky rovněž vyvrací leckteré dezinformace, které se snaží současný stav popsat jako přirozený. Například že muži nedokážou dělat více činností naráz (protože se prý v pravěku museli soustředit především na lov) nebo že děvčata jsou méně nadaná na počty. Žádný neurologický ani jiný výzkum přitom tyto informace neprokázal (a ani s tím lovem to nebylo zase tak horké, muži v pravěku údajně stačilo ulovit jednoho mamuta ročně). Tyto dezinformace se ale tradují a podprahově nás ovlivňují.
Rodsky zároveň varuje, že pokud chcete princip „fair play“, zbavující ženy mentální zátěže koordinace chodu domácnosti a rodiny, uvést do praxe, musíte se připravit na celou řadu konfrontací se svým partnerem, které mohou nepříjemně prověřit nejen váš vztah, ale i hloubku vašeho i partnerova feministického smýšlení. Hrozbou současného feminismu přece jen zůstává, že ho jen hlásáme, ale nežijeme v praxi.
