Komu vadí odhalená prsa? Ženská ňadra vzbuzují touhu i pohoršení. Ale proč vlastně?
Na sociálních sítích se nesmí objevit bradavka, tedy jen ta ženská. Kojení mimo domov pobuřuje. Žena s velkými prsy je stereotypně považována za plodnější a sexuálně aktivnější. Kde se tyhle představy a pravidla berou? A proč jsou prsa sexuálním objektem, když jejich hlavní funkcí je kojení, a nikoliv rozmnožování? Varování: Tento článek obsahuje bradavku.
Když sportovní značka uvedla na trh novou sportovní podprsenku, propagovala ji koláží pětadvaceti nahých prsou různých velikostí, tvarů a věků doplněnou o slogan: To je důvod, proč jsme nevyrobili jen jednu sportovní podprsenku. Reklama vyvolala silné emoce. Někteří ji označovali za urážlivou, jiní se oháněli ochranou dětí, pro které je prý nevhodná. Je zajímavé, že morálně zkazit je měla část těla, která je biologicky určená k výživě těch nejmenších a ze které až naše kultura vytvořila sexuální objekt. Nicméně, i britská Rada pro reklamu stvrdila, že nahá ženská prsa jsou tabu – reklamě na ostrovech vystavila stopku.
Premiérka bez podprsenky
Proč nás pohled na nahá ženská prsa tak pobuřuje? Nejsou pohlavním orgánem, tam by se míra intimity a studu dala chápat. Zatímco mužský odhalený hrudník je vystavován bez pozvednutého obočí, ženy mají smůlu. Jejich prsa jsou sexualizována, takže pro ně platí jiná pravidla. O tom se přesvědčila i finská premiérka Sanna Marin, která se před rokem a půl nechala pro módní časopis vyfotit v saku na holém těle. Na té fotce ze samotných prsou není vidět skoro nic. Přesto to v zemi rozpoutalo diskuzi, jak si ve svém postavení může dovolit se vyfotit bez podprsenky.
Co na tom, že Vladimir Putin svou macho roli stvrzoval fotkami „nahoře bez“ a australský premiér Tony Abott byl ve svém funkčním období nafocen při charitativním závodu ve slipových plavkách, kdy byl prostor pro fantazii skoro eliminován. Dvojí metr platí i na sociálních sítí. Odhalená ženská ňadra znamenají automaticky ban. V online realitě jsou totiž za hranicí pornografie. Pokud chcete sdílet odhalenou fotku, musíte své bradavky zakrýt nebo rozostřit. Zneviditelnit.
Mít prsa nás ženy staví do schizofrenní role. Na jednu stranu určují, jak moc (ne)jsme sexy, zároveň v nás jejich vlastnictví vyvolává stud a potřebu je ve veřejném prostoru neodhalovat. Jak již bylo napsáno, prsa jsou primárně určená ke kojení. Jako u všech ostatních savců. Jen člověk ženským prsům přikládá sexuální kontext. Tedy konkrétně – západní kultury. V mnoha kulturách chodí ženy s obnaženým hrudníkem a v mužích pohled na prsa nevyvolává chtíč. V částech Asie je za sexuálně atraktivní považováno chodidlo, v jižní Americe je sexuální přitažlivost odvozována od velikosti hýždí.
Americká profesorka antropologie Katherine A. Dettwyler v knize Breastfeeding: Biocultural Perspectives (1995) popisuje, jak přátelům v africkém Mali vyprávěla o důležitosti ženských prsou v erotické předehře. Jejich reakce byly na škále od překvapení přes zmatení až po zděšení. Nemohli tomu uvěřit. Přišlo jim nepřirozené, že ženská ňadra mohou někoho sexuálně vzrušovat. I přes sedmdesát let stará kniha o sexuálním chování různých kultur Patterns od Sexual Behavior (Clellan Ford, Frank Beach, 1951) mapující 191 kultur ukázala, že jen pro třináct z nich jsou prsa ve vnímání mužů sexuálně významná. Sexuální fascinace prsy není biologická, je dána kulturou. Mužskou kulturou, kdy ženská těla jsou objektem pro jejich potěchu. A to zásadně omezuje naši svobodnou volbu.
Měly by ženy na veřejnosti důsledně zahalovat prsa?
Plavkový speciál Sport Illustrated je po desetiletí ukázkou popkultury prsou. Prsa se používají i jako marketingový nástroj k prodeji nejrůznějšího, často nesouvisejícího zboží a služeb; ženská prsa prodávají pneumatiky i dřevo z pily. Vidíme je skoro všude. Tahle sexy struna je totiž žádoucí. Podoba a forma prezentace prsou je kontrolována. Rozhodovat si individuálně o tom, jak a kde svá prsa (ne)odhalíme, ale my samy většinou nemůžeme. Prsa vzrušují, dráždí, vyvolávají touhu, to jsou emoce, které pod kontrolou nejsou, a tak jsou ženy vychovávány k tomu, aby v nich nahota prsou vyvolávala stud. Jsme naučené si prsa hlídat, aby nevykukovaly, kde nemají. Řešíme, jestli výstřih už není „moc“.
Schovejte bradavky!
Vzpomenete si, jaké pozdvižení způsobilo odhalené ňadro zpěvačky Janet Jackson během živého vystoupení při finálem Superbowlu v roce 2004? Podle mě si nikdo nepamatuje, jak ten zápas dopadl. Ale všichni viděli prso, jehož bradavka byla (čistě náhodou?) překrytá lesklým šperkem. A od té doby je přímý přenos zpožděn o pět vteřin. Pro jistotu. Herečce Jennifer Lawrence zase blesky fotoaparátů prosvítily černé body, a na fotkách tak byla vidět její prsa. Reakcí nebylo pochopení a decentní odvrácení zraku. V článcích, které následně vyšly, se dočtete, že svá prsa neudržela pod kontrolou. To je vzkaz, který ženy neustále od společnosti dostávají. Máme svým prsům věnovat zvýšenou kontrolu, aby darebně nevykukovala na svět jen tak a nepobuřovala. To už ví i malé holky.
Tím se ale ocitáme v situaci, kdy nejedna žena, jakmile se stane matkou, má problém nakojit své dítě mimo domov. V roce 2022 je pro mnoho lidí kojení na veřejnosti stále nepřijatelné, odpuzující, nevhodné. Prsa, která mají kojit, se matky snaží skrývat, schovávají se do ústraní, aby jejich částečně odhalená prsa nikoho nedráždila a nepohoršovala. Podle americké psycholožky to dokazuje, že v západní kultuře je paradoxně sexuální role ženských prsou dominantnější než jejich původní biologická role.
Scout Willis dostala ban za svou fotku v průhledném topu, v kterém jsou patrné bradavky. Naštvalo ji to natolik, že se nahoře bez prošla po New Yorku.
To, co na ženském prsu moralisty dráždí nejvíc, jsou bradavky. Nesmí být vidět na sociálních sítích, při foceních do módních a lifestylových časopisů se modelkám pro jistotu bradavky přelepují, případně následně retušují. Jejich viditelnost tlumí i podprsenky. Po covidové pandemii se některé ženy k jejich nošení už nevrátily. Po dlouhých týdnech doma jim došlo, jak jsou nepohodlné, svazující. Přitom právě chození bez podprsenky vyžaduje odvahu, kterou ne každá má. Přitáhnete totiž pozornost, nechtěné pohledy. Mít prsa „navolno“ je totiž překládáno jako provokace, snaha upoutat mužskou pozornost, projev frivolnosti. Jakmile se rýsují pod látkou bradavky, je to pro okolí signál vzrušení, nažhavenosti.
Hnutí Free The Niple se už deset let snaží o desexualizaci ženských prsou. Podporu získalo i u celebrit, jako je Miley Cyrus, Rihanna, Lena Dunham nebo Jennifer Aniston. Právě Rihanna nemá problém ukazovat horní odhalená prsa. Pro francouzský časopis Lui se nechala vyfotografovat jen ve spodním díle bikin. Když titulní stranu vystavila na svém instagramovém účtu, následovalo jeho zrušení. Dcera slavných hereckých rodičů Scout Willis dostala ban za svou fotku v průhledném topu, v kterém jsou patrné bradavky, a za fotku ve společnosti nahých kamarádek. Naštvalo ji to natolik, že se nahoře bez prošla po New Yorku. Někteří jí vyčítali, že se tím jen snaží zviditelnit. Scout ale opakovala, že nešlo o její nahotu. Nemyslím si, že bychom měly my ženy masově začít chodit obnažené. Měla by to ale být otázka naší volby. Když se v létě mohou promenádovat po ulicích muži bez košil, proč ženy stále držíme pod kontrolou?
Velká prsa, volnější morálka
To, že se z prsou stal symbol sexu, má dopad i na ženské sebevědomí. Máme zažitou celkem přesnou představu, jak by měla vypadat ta „správná a žádoucí“ prsa. Ale pak jsou tu prsa reálná. Jedna z nejznámějších feministických filosofek Germaine Greer ve své knize Eunuška píše: „Žádná prsa nejsou nikdy ‚akorát‘ – vždy jsou příliš malá, příliš velká, špatně tvarovaná anebo příliš ochablá. ‚Ideální‘ prsa jsou umělým výtvorem a vzhledem k této umělosti a nereálnosti je obtížné stanovit přesná kritéria toho, jak mají vypadat: v každém případě je třeba se co nejvíce přiblížit ideálu.“
S tím, jaká máme prsa, jsme konfrontovány od puberty. Buď jsou moc malá – problém. Nebo jsou moc velká – problém. Padesátiletá Andrea patří do druhé skupiny, prsa jí vyrostla brzy a nevhodné komentáře poslouchala už kolem třinácti. Včetně těch od dospělých mužů. „Měla jsem nutkání si prsa stahovat, aby nebyla vidět a nepoutal pozornost,“ vzpomíná. „Jakmile máš brzy velká prsa, považuje tě okolí za starší, chlapi si myslí, že jsi zkušenější a ty si navíc vedle vrstevnic, které zůstaly ještě dětské, připadáš jako selka. Takže přijde na řadu maskování. Dodnes se cítím nejlépe ve volném oblečení. Lidem to zabrání tě pozorovat. To trochu dráždilo moji maminku, která mi vytýkala, proč nenosím něco obepnutého, že mám krásnou postavu. Já slyšela jen slovo obepnutý a dělalo se mi špatně.“
Andreina zkušenost, že si ženy stereotypně škatulkujeme na základě velikosti jejich prsou, potvrdilo i několik studií. Polský vědecký tým ve své práci Stereotypical and Actual Associations of Breast Size with Mating-Relevant Traits z roku 2019 ukazuje, že muži a ženy o velkých prsou smýšlejí podobně. Čím jsou ňadra větší, tím více očekáváme, že žena má vyšší schopnost reprodukce, bude mít lepší laktaci, má vyšší sexuální touhu a je více promiskuitní. Dokonce bývají tyto ženy považovány za méně inteligentní, v barech a klubech jsou muži více oslovovány v očekávání, že jsou nakloněné krátkodobým vztahům. Vnadné servírky dostávají vyšší spropitné.
Ženská prsa by neměla být tabu. Neschovávejme se za ochranu mravní výchovy dětí. Pohled na rozličná ženská prsa, která nejsou nijak skandalizována ani sexualizována, je zdravější než prezentace nereálného ideálu v reklamách a médiích. Mít možnost rozhodovat sama o svém těle je pro zdravé sebevědomí žen nezbytné. Když ženám tu možnost dáme, nezaplaví ulice davy bez triček. Jen se jim bude žít líp ve světě, kde mají stejné možnosti jako muži. A upřímně – pokud v někom odhalená prsa vyvolávají nepříjemné pocity a nezvladatelné sexuální touhy, nevypovídá to víc o něm než o samotných prsou?
Aktuální číslo
- Swap - nový životní styl, pro který je podstatné nacházet radost jinde než v nezřízené spotřebě.
- Co by ženy měly dělat, pokud by chtěly mít v důchodu stejně peněz jako muži?
- Ani umělá inteligence není objektivní a nestranná. Proč má AI předsudky?
- Náš feel good speciál jsme tentokrát věnovali chůzi. Jak to udělat, aby nás po dlouhém výšlapu nebolely nohy ani duše?
- K ročnímu předplatnému balíček pečujících krémů od L'Occitane zdarma
