Adéla polykala pilulky jako bonbony, ztráta menstruace ji částečně vysvobodila. Diagnózu nemá dodnes

Jeden prášek proti bolesti. A druhý. A třetí. I takhle pro Adélu Chvátalovou vypadal den školní výuky. Adéla se od začátku puberty potýká s obrovskými bolestmi spojenými s menstruačním cyklem, kvůli nimž před pár lety prakticky přestala chodit mezi lidi. Přestože veškeré příznaky, s nimiž se Adéla potýká, poukazují na endometriózu, oficiálně potvrzenou ji nemá. Kromě fyzických problémů tak musí leckdy řešit i předsudky okolí.

Adéla Chvátalová dobře ví, co je to bolest. Společně s dalšími ženami jsme ji fotili do srpnového čísla tištěné Heroine v rámci speciálu o ženském zdraví.Foto: Ondřej Košík

„Menstruace mi začala v jedenácti. Přibližně o rok později jsem začala pociťovat velké bolesti v pánvi. Nebylo to jen během periody: bolest jsem měla prakticky neustále,“ vzpomíná sedmadvacetiletá Adéla. „Mamka mě začala pravidelně každý měsíc brát k doktorovi. Vracely jsme se se stále stejným závěrem: všechno je v pořádku, nic jí není.“ Po půl roce lékař Adélu konečně poslal na vyšetření ultrazvukem. A ukázalo se, že problémy způsobovala děložní cysta. „Tím pádem mi doktor alespoň uvěřil, že si bolesti vážně nevymýšlím,“ říká Adéla s posmutnělým úsměvem. „Následně mi vyřídil vyšetření na dětské gynekologii v Motole. Jsem z Karlových Varů, takže to nebyla zrovna krátká cesta. V Motole zjistili, že mi cysta pravděpodobně praskla. A dál už se to jednoduše neřešilo.“

Eva Zubec (vlevo) a její maminka si obě prošly císařským řezem. Jejich příběh kromě webu najdete i v srpnové tištěné Heroine.
Foto: Ondřej Košík

Po porodu měla pocit, že selhala a že je špatná máma. Svým příběhem chce Eva povzbudit ostatní

Ženské zdraví

Po několika týdnech se mladá dívka s rodiči vypravila na dovolenou. Během pobytu ji uprostřed noci ze spánku probudila strašlivá bolest – taková, jakou nikdy předtím nezažila. „Dodnes si to vybavuju úplně přesně. Všude kolem byla tma a tělem mi najednou projela úplná muka. Ten pocit byl nepopsatelný. Byla jsem přesvědčená, že umírám. Bylo to hrozně intenzivní,“ popisuje. „Vlastně mě vůbec nenapadlo, že by tohle mohlo být z menstruace: myslela jsem si, že je něco opravdu strašně špatně. Máma byla dost na nervy. Po chvíli jsem se podívala pod peřinu a samozřejmě byla všude krev, takže to bylo jasné. Mamce se dost ulevilo. Dala mi prášek proti bolesti a od té doby jsem je musela brát vždycky, když to přišlo.“

Bolí to? Pořiď si dítě

Každý další cyklus tak Adéla zvládala jedině s arzenálem analgetik. Bolest obvykle přicházela několik hodin před začátkem menstruace a trvala několik dnů. „Když mi bylo asi sedmnáct, symptomy se začaly zhoršovat. Začínala jsem mít bolesti třeba čtrnáct dnů před začátkem menstruace. Pak už jsem se jenom modlila, aby mi menstruace konečně začala a já si mohla vzít prášky na bolest. Celé dva týdny před menstruací jsem je totiž brát nechtěla. Vždycky když přišla, to byla úleva. Ale jen chvilková, protože jsem si sice mohla vzít pilulky, ale bolest byla opravdu velká. Nejhorší to bylo první tři dny. První den jsem skoro nebyla schopná jít do školy. Během prvních dnů mensesu jsem snědla klidně plato pilulek.“

Ve škole podle Adély málokdo tušil, čím si ve skutečnosti prochází. Pokud už někdy na hodiny chyběla, šlo vždycky maximálně o jeden den – zbytek týdne přetrpěla s pomocí notné dávky ibuprofenu. O Adéliných bolestech věděly jen její spolužačky. Moc pochopení pro ni ale vrstevnice neměly. Většinou jí podsouvaly, že si obtíže vymýšlí, chce být zajímavá. A varovaly ji, že bude na prášcích brzy závislá. „Moje nejhorší noční můra byla, že to dostanu během výuky a nebudu mít u sebe tabletky,“ připouští Adéla. „Jednou se mi to stalo a musela jsem pro prášky do kanceláře. Vzala jsem si jeden, pak další a další. Ani nechci vědět, kolik miligramů jsem v sobě měla.“


FOTOGALERIE: Nemusíme všechno vydržet. Do srpnové Heroine jsme fotili ženy, které se nebojí mluvit o svém zdraví


Bolestivou menstruaci má Adéla v rodině. „Ty samé problémy mívala mamka i moje teta. Ta jednou dokonce z bolesti břicha omdlela. Doma mi vždycky říkaly, že se to zlepší po porodu. To ale náctiletá holka fakt slyšet nechce. Přijde mi dost blbé si pořizovat dítě jen proto, aby mi to pomohlo se zdravím,“ říká s nevěřícným úsměvem. „V sedmnácti se mi k tomu přidaly hrozné žaludeční obtíže, z nichž se vyklubala alergie na mléko. Dopadlo to tak, že jsem skoro přestala chodit na veřejnost ze strachu, že se mi udělá špatně. Bála jsem se, že se bolestí sesypu,“ přiznává.

Osvobozená od menstruace

Adéle začalo být jasné, že stávající kolečko polykání prášků a obrovské nervozity, kdykoliv měla opustit domov, moc dlouho nevydrží. Kvůli alergii na kravskou bílkovinu začala dodržovat přísný jídelníček a ve spojení s nalomenou psychikou rapidně hubla. V momentě, kdy na váze ztratila celých deset kilo, jí menstruace najednou sama zmizela. Obvykle alarmující důsledek podvýživy a stresu byl pro Adélu vysvobozením: bolest sice nebyla pryč úplně, ale zastavením cyklu výrazně polevila.

„Před rokem jsem to konečně začala řešit na gynekologii. Dříve mi doktorka předepisovala algifenové kapky, které mi ale absolutně nezabíraly, takže jsem stejně vždycky skončila u prášků na bolest. Nezabral mi ani další lék, který mi lékařka předepsala. Následně došlo na hormonální antikoncepci – jenže obsažený estrogen mi bolesti naopak o dost zhoršil,“ vyjmenovává Adéla zoufale.

Nakonec tak bylo jasné, že se v případě Adély rýsuje jediná úleva: nemít menstruaci vůbec. „Skončila jsem ve specializovaném středisku, kde mi předepsali gestagenní antikoncepci. Ta mimo jiné zamezuje průběhu ovulace a potlačuje menstruaci, takže mi díky ní měsíčky úplně zmizely. Bolesti se sem tam objeví i tak, ale intenzitou se nedají srovnat s tím, jaké byly dřív,“ vysvětluje.

Komunikace je na (posledním) místě

Všechny Adéliny příznaky ukazují na endometriózu, onemocnění, při němž buňky podobné děložní sliznici rostou i mimo dělohu. S důsledky endometriózy se potýká i Aneta, jejíž příběh jste si na webu Heroine.cz v rámci seriálu o ženském zdraví mohli přečíst jako první. Endometriózou v tuzemsku podle České gynekologické a porodnické společnosti trpí každá desátá žena v plodném věku. Spolehlivou metodou, jak endometriózu diagnostikovat, je laparoskopická operace. Tu však lékařka mladé ženě zatím nedoporučila. Ani sama Adéla po zásahu do těla momentálně příliš netouží, i když ho do budoucna prý nevylučuje.

Foto: Annie Spratt

Ženské zdraví je lidské zdraví

Zdraví má člověk jen jedno. Ve skutečnosti existuje ještě „ženské zdraví“. To, které se tolik nezkoumá a často zanedbává. To, které má společnost tendenci bagatelizovat. Možná i proto, že samy své neduhy občas přehlížíme. Mlčíme, abychom nikoho neobtěžovaly. Nemusíme však jenom tiše trpět a všechno vydržet. Představujeme statečné ženy, které se o svých zdravotních potížích rozhodly promluvit.

Přečíst

Podle vedoucího Centra pro léčbu pánevní bolesti a endometriózy ve Fakultní nemocnici Ostrava Jana Kümmela závisí složitost diagnostiky na konkrétním typu onemocnění. „Máme různé formy endometriózy: na pobřišnici, na vaječníku a hlubokou infiltrující endometriózu. Endometriózní cystu na vaječníku můžeme popsat i pomocí standardního gynekologického ultrazvuku. Další typy jsou složitější. Hluboká infiltrující endometrióza tvoří jizevnatou tkáň, která je velmi bolestivá a může postihovat prostor mezi pochvou a konečníkem, okolí dělohy, závěsný aparát dělohy, místa, kudy prochází močovod, nebo močový měchýř. Někdy není vidět ani při laparoskopii. Je leckdy nahmatatelná nebo viditelná na ultrazvuku, ale lékař musí opravdu vědět, kam se podívat, kam sáhnout,“ vysvětluje. „Ložiska, která se nacházejí na pobřišnici (tenká blána pokrývající dutinu břišní, pozn. red.) zase nejsou vidět na ultrazvuku ani na magnetické rezonanci, ale je možné je zachytit při podrobném laparoskopickém vyšetření.“

Extrémně vzácným typem nemoci je endometrióza postihující nervy. „Jedná se o velmi vzácnou formu endometriózy. Nachází se hluboko u pánevní kosti a vidíme ji jedině na magnetické rezonanci. Při operaci musíme znát přesné místo nálezu.“ Kümmel připomíná, že nasazení antikoncepce je v řadě případů skutečně jedním z vhodných způsobů léčby. Problém ale podle něj často nastává v komunikaci lékaře s pacientkou. „Léčba komplikovaných případů by ideálně měla být komplexní, ve specializovaném středisku. To se bohužel často neděje. Lékař vytáhne z kapsy nejběžnější a nejčastěji doporučované řešení, ale mnohdy nemá časovou kapacitu ho pacientce důkladně objasnit, vysvětlit, že existují i jiné způsoby terapie.“

Bez papíru

Život bez oficiální diagnózy je pro Adélu složitý. „Ultrazvuk v mém případě nic neukazuje, což podle doktorů neznamená, že tam ložiska endometriózy nejsou. V tuhle chvíli mi antikoncepce funguje, takže mi na jednu stranu nedává smysl podstoupit operaci. Možná až jednou budu chtít děti. Zatím to neřeším, ale vím, že otěhotnění pro mě asi bude těžké. Na druhou stranu se bojím, že i tak jednou ten papír s potvrzením budu potřebovat, až se mi třeba udělá špatně. Lidé se mě taky třeba často ptají, co je ten skutečný důvod, proč se držím doma. Já ale o tom skutečném důvodu přece mluvím: jsou to moje zdravotní problémy.“

Zatím je Adéla alespoň šťastná, že téma endometriózy čím dál častěji prosakuje na veřejnost. „Skvělá je z hlediska osvěty třeba organizace EndoTalks,“ pochvaluje si. „Dlouho jsem informace čerpala hlavně na zahraničních webech. Mám radost, že se diskuze o endometrióze rozvíjejí i v češtině, takže jsou data a doporučení dostupná více lidem. To, co se děje v těle, by tabu být nemělo. Obzvlášť pokud to někomu způsobuje veliké problémy,“ zamýšlí se.

Na své situaci je Adéla, jejíž obrovskou vášní je šití historických oděvů, přesto schopná najít pozitiva. „Bolest tě toho o vlastním těle hodně naučí. Předtím jsem si myslela, že jsem slabá. Teď jsem se ale naučila se za sebe postavit.“ Podle svých slov se díky nemocem zároveň naučila zvolnit a poslouchat svoje vnitřní hodiny. „Už vím, že musím odpočívat. Tělo potřebuje čas. Vytyčit si vlastní hranice – to je to nejdůležitější.“

Text vznikl v rámci společného projektu Heroine a značky dm.

foto: Ondřej Košík styling a make-up: Natálie Host produkce: Linda Majerová

Aktuální číslo

  • o tom, jak rodí ženy, rozhodují muži
  • BDSM coming out
  • Malý, tlustý, plešatý? Body shaming se týká i mužů. Promluvili Čestmír Strakatý, Šimon Holý, René Levínský a Jordan Haj
  • Budoucnost je rostlinná
Popup se zavře za 8s