V perimenopauze jsou ženy klidně i deset let. Pletou si ji se stresem a o pomoc žádají pozdě, říká odbornice
Mnohé ženy se rozhodnou protrpět nepříjemnými příznaky perimenopauzy, jako jsou návaly horka, pocení, silné menstruační krvácení či kolísání nálad. „Naše typické myšlení je, že mi musí být strašně špatně, nedokážu vstát z postele a teprve potom zajdu k lékaři a začnu to řešit. A to jen proto, abych ho ‚neotravovala‘ se svými potížemi,“ říká v rozhovoru Leila Zajac. Farmaceutka a zakladatelka slovenského projektu Všetko o menopauze připomíná, že příznaky perimenopauzy můžou ženy řešit mnohem dříve, například hormonální terapií, které se mnohé ženy stále obávají.
Perimenopauza a menopauza jsou tématem, které ještě před pár lety ve společnosti téměř vůbec neexistovalo. Přitom se týkají všech žen, které přijdou do určitého věku, a po menopauze prožijí i polovinu života. Mají ženy všechny dostupné a potřebné informace o tom, co je perimenopauza, menopauza?
Můžu vycházet jen ze své bubliny, ve které už menopauza začíná být tématem a velmi mě to těší. Vychází více knih, podcastů a ženy si mohou najít informace. I projekt, který jsem založila – Všetko o menopauze – vznikl právě proto, aby ženy měly k dispozici relevantní data. Mít opravdu kvalitní informace je základ.
Zejména sociální sítě nabízejí různé informace o perimenopauze a menopauze. Platí i pro toto téma, že je důležité znát důvěryhodné zdroje?
Určitě ano. Já vycházím ze zdrojů, které jsou schválené mezinárodními menopauzálními společnostmi. Sleduji americkou, britskou i australskou organizaci a jsem členkou Mezinárodní menopauzální společnosti.
V rozhovoru se dozvíte:
- jak se perimenopauza projevuje a jak řešit jednotlivé příznaky;
- proč jsou obavy z hormonální léčby rozšířené i mezi některými lékaři;
- jaká hormonální terapie se předepisuje a jak může pomoci ženám;
- že ženy s ADHD to mají v perimenopauze ještě horší
- a jak se některé ženy zajímají o hormony, aby stárnuly pomaleji.
Menopauza byla dlouhá desetiletí ignorována v rámci normální společenské debaty, ale zároveň byla zdrojem vtipů a různých narážek a zesměšňování. Kdy začala vědecká obec chápat, že je ji třeba léčit, protože ženám ztěžuje nejen běžné fungování, ale může být příčinou také dalších onemocnění? A kdy se začalo hledat řešení?
Když se podíváme na průřez historií, velmi dlouho byly ženy, které cítily nepohodu, považovány za hysterické, dokonce šílené. Už velmi dávno ve starověkém Egyptě tušili, že vaječníky, respektive ženské reprodukční orgány mají souvislost s celkovým prožíváním a fungováním.
Někdo možná zná příběh putující dělohy, kdy se předpokládalo, že když je žena nespokojená, její děloha putuje po těle, tlačí na orgány, čímž vznikají různá onemocnění
