Reprodukční zdraví. Téma extrémně důležité, v Česku se ale probírá spíše doma za zavřenými dveřmi. Nedostatečná informovanost a zlehčování potíží vedou k tomu, že mají ženy a dívky strach svěřit se se svými potížemi. Bez informací a diskuse se ale společnost nemůže posunout kupředu.

„Ženské reprodukční zdraví mi stále přijde upozaděné, podceňované, bagatelizované, a přitom je tak klíčové. Patří k tématům, o kterých se společnost stále ostýchá nahlas mluvit,“ říká reportérka Lea Surovcová, která se zdravotní tematikou zabývá dlouhodobě, ale přiznává, že ji samotnou překvapila obrovská reakce žen po odvysílání reportáže o  endometrióze. „Takovou jsem dodnes nezažila, a to jsem natáčela o mnoha závažných diagnózách a dopadech. Ženy mi posílaly e-maily a velké množství zpráv na sociální sítě. Většina zpráv začínala větou – Konečně se o tom mluví,“ popisuje. K dalšímu překvapení pak patřilo to, že i  ženy v jejím bezprostředním okolí se s podobnými potížemi potýkaly a ona o tom neměla ani tušení. „Jedna má kamarádka mi doslova řekla, že kdyby o nemoci věděla dřív, možná by stihla otěhotnět,“ dodává.

Přístup k informacím je v otázce reprodukčního zdraví klíčový. O osvětu se nejčastěji snaží samotné pacientky (nejčastěji prostřednictvím sociálních sítí), specialisté a také pacientské organizace. Jednou z  nich je EndoTalks. „Endometrióza je velmi krkolomné a odrazující slovo, což je důvod, proč naše osvětové kampaně rámujeme více pojmy, které jsou pro lidi více známé. Jedná se například o pojem ‚menstruace‘ nebo ‚děloha‘, případně ‚bolest‘ a ‚neplodnost‘,“ vysvětluje zakladatelka EndoTalks Michaela Lebeda. Členové organizace jsou přesvědčeni, že k  tomu, aby bylo možné komunikovat téma v celé jeho komplexnosti, je nutné dostat diagnózu více do povědomí veřejnosti. Nyní se snaží o to, aby lidé vůbec zaregistrovali, že endometrióza existuje. „Časem bude slovo endometrióza stejně známé jako například diabetes,“ říká Lebeda.

Také podle Drahoňovského dochází v poslední době alespoň částečně k pozitivnímu posunu. „Nemoci je věnována mnohem větší pozornost a také se zásadním způsobem změnily diagnostické možnosti,“ vysvětluje. Lebeda potvrzuje, že se do osvěty zapojuje čím dál tím více gynekologů napříč celou Českou republikou. Říká, že se téma endometriózy a s ní spojených systémových změn pomalu dostává i do politické sféry.

Zmiňuje i nárůst výskytu pojmu endometrióza na českém internetu a v mediální sféře. „Zájem roste s každou novou zmínkou a náš tým dobrovolnic se postupně stále rozrůstá, aby bylo možné všechny nové podněty zpracovat,“ popisuje Lebeda. Narůstající zájem o nemoc a potažmo také o organizaci EndoTalks vede členy k úvahám nad tím, jak ji udržet v chodu a zároveň zajistit její financování. ,,Je nutné najmout lidi na pevné úvazky. Z dlouhodobého hlediska prostě nejsme schopni všechno zpracovat po večerech na koleni v kuchyni,‘‘ vysvětluje.

Počet žen s endometriózou se navíc podle Drahoňovského každým rokem navyšuje, to ale nic nevypovídá o celkovém výskytu onemocnění napříč populací. Všeobecně mají lékaři za to, že je v dnešní době tato nemoc poněkud častější, než tomu bylo v minulosti, ale neexistují žádné přímé důkazy, které by jejich domněnky potvrdily. Za hlavní problém považuje Drahoňovský to, že odborníci nemají aktuální statistická data o výskytu nemoci a o datech z minulosti nemůže být řeč, protože byla diagnostická kritéria mnohem nejasnější. ,,Nejedná se však o nové onemocnění, endometrióza je tu dlouho, ale až v posledních letech se o ní začíná více mluvit,‘‘ uvádí.

Nejedná se o jediný krok v léčbě endometriózy na území Velké Británie. Na University of Hull se nyní vyvíjí rychlý test moči. Ten by mohl vést k rychlejší diagnostice pacientek. Nemoc by se tedy mohla začít léčit dříve, než by došlo k vážnému poškození. Žena stojící za celým výzkumem, Barbara Guinn, webu Hullu potvrzuje, že ženské problémy jsou často odsouvány do pozadí. „Není to dostatečně prioritizované téma, což je důvod pro obrovské čekací listiny a to následně vede k tomu, že je nemoc často nediagnostikovaná či až ve stadiu, kdy už se obtížně léčí,“ dodává.

Dlouhodobým cílem britských výzkumníků je nabídnout pacientkám neinvazivní diagnostický test. Test, který v současné době neexistuje, což vede ženy k diagnostice prostřednictvím laparoskopického zákroku. Nevýhodou je například fakt, že po něm žena musí trávit čas v klidovém režimu. Za další překážku ve výzkumu považuje Guinn nedostatek peněz. To, že výzkum není z čeho platit, nedává moc velký smysl, když si připomeneme, že nemocí trpí 1 z 10 žen po celém světě a nejedná se o banální problém.