„Klidně budu na Václaváku mluvit o svých vaječnících!“ Aneta chce, aby se její nemoc brala vážně

„V létě jsme s přítelem chtěli vyrazit na výlet,“ vzpomíná Aneta. „Cesta nám trvala asi dvě hodiny. Vylezli jsme z auta a dál jsme měli pokračovat pěšky až do cíle. Jenže já ušla sotva kilometr, když jsem to kvůli nesnesitelné bolesti musela vzdát. Nemohla jsem ani chodit. Nešlo to vydržet. Nakonec jsem si jen sedla v restauraci. Tam jsem pobyla několik hodin a poté jsme zase obratem jeli domů,“ vypráví.

To, že je s jejím tělem něco v nepořádku, si Aneta poprvé uvědomila před třemi lety na podzim. Chystala se začít první semestr magisterského studia, zároveň pracovala jako jazyková lektorka. „Tehdy jsem začala mít velké bolesti při menstruaci. Přišlo mi to hrozně zvláštní, protože jsem nikdy bolestivé měsíčky nemívala: sem tam ano, ale dalo se to snadno zkorigovat,“ říká. Ostrá bolest Anetě vystřelovala hlavně na pravé straně podbřišku: nejprve jen během mensesu, později už téměř denně. „Vůbec jsem nevěděla, co se se mnou děje. Asi jako většinu lidí mě pak začalo napadat, že bych nedej bože mohla mít rakovinu.“

Anetina gynekoložka si na ultrazvuku skutečně všimla malé cysty – místo rakoviny ale okamžitě pojala podezření na endometriózu. Endometrióza je onemocnění, při němž buňky děložní sliznice rostou i mimo dělohu. Nejčastěji na vejcovodech a vaječnících, v některých případech se ale můžou rozšířit na střeva a do jiných částí břišní dutiny. Výjimečně pak mohou prorůst i na další orgány, jako jsou plíce nebo mozek. Projevuje se nejčastěji právě velmi bolestivou menstruací a častou bolestí břicha či pánve i v dalších fázích cyklu. K tomu se může přidávat také bolest při sexu a střevní potíže.

Lékařka doporučila Anetě objednat se co nejdříve na pracoviště s lepšími možnostmi screeningu. „Problém byl v tom, že jsem se na žádnou kliniku nikdy nedovolala,“ dodává Aneta. „Nakonec jsem uspěla v Motole, sono mělo ovšem horší záběry než doktorka v Berouně, takže to stejně bylo k ničemu. Trochu jsem ztratila sílu to dál řešit, protože ty dny byly hrozně náročné,“ vysvětluje.

Dalším krokem ke zmírnění potíží byla pro Anetu hormonální antikoncepce. „Zpočátku jsem byla hodně proti. Brala jsem ji už jako náctiletá kvůli ochraně proti početí. Později jsem ji už nechtěla a hledala jiné metody,“ vysvětluje Aneta. Bolest byla ale neúprosná. „Nakonec jsem si řekla, že ji tedy na tři měsíce znovu zkusím. Byly z toho dva roky. I když jsem chtěla s užíváním skončit, představa, že by se bolesti vrátily, pro mě byla šílená,“ popisuje mladá žena kolečko, do kterého se dostala.

Stav bez bolestí netrval ale dlouho, navíc se k užívání hormonů přidaly další obtíže. „Cítila jsem, že mi prášky dlouhodobě nedělají dobře. Byla jsem ve stresu a bolest stejně přicházela. Po přestěhování jsem si našla nového gynekologa, i když v Budějovicích je s hledáním lékařů obecně problém. Loni v srpnu jsme se domluvili, že půjdu na operaci, při níž se konečně lékaři podívají dovnitř,“ popisuje.

Dnes už má Aneta naštěstí gynekologa, který endometrióze rozumí. „Přítelkyně bráchy je porodní asistentka a on je jejím šéfem. Doporučila mi ho s tím, že hormonálním problémům skutečně rozumí. Jenom díky tomu jsem se dostala k člověku, který mi moji nemoc konečně vysvětlil. Hodinu a půl se zajímal, co mě bolí a kde. Ukázal mi tabulky a kategorie endometriózy. Patřím do druhé nejtěžší, takže mám velké riziko, že se mi dostane do tlustého střeva. Musíme proto můj stav bedlivě sledovat.“

Společně se dohodli na novém plánu: Aneta si povede pečlivý deník, do něj zaznamená, při jakých činnostech se bolest objevuje a jak se projevuje. „Endometrióza se chová u každého jinak. Takhle můžeme rozklíčovat tu moji,“ vysvětluje. „Když viděl moje lékařské zprávy, byl hodně naštvaný a nechápal, proč mě takhle odoperovali. Zákrok prý nebyl dobře připravený. Alespoň mám ale dobře odoperované vaječníky, takže je šance, že se z toho moje tělo vzpamatuje. Teď beru velmi silné hormony potlačující produkci estrogenu, které na bolest zabírají. Léky mě ale měsíčně stojí dva a půl tisíce, takže to je opravdu velký zásah do peněženky. Kvůli chronické bolesti teď taky beru lehká antidepresiva: je to taková dávka dopaminu navíc, abych ráno dokázala vstát z postele, i když to bolí. Díky tomu dojdu do práce, odpoledne na kafe a pak třeba na jógu.“

Jak ale sama zdůrazňuje, nebýt rodinných konexí spojených se šťastnou náhodou, tápala by pravděpodobně dál. Stejně jako řada jiných žen trpících endometriózou, jimž se často dostává maximálně blahosklonných rad o tom, že menstruace zkrátka bolí.

I proto Anetu na tom všem nejvíc štve, jak málo se o endometrióze pořád ví. „Jak endometrióza vzniká, je pořád záhada. Léků na poruchu erekce je plný trh: zato něco, co má každá desátá žena a co je příčinou neplodnosti u poloviny neplodných žen v Česku, nemá prioritu. Je to smutné,“ zdůrazňuje rozhořčeně. „Považuju to za celospolečenský problém. Je těžké tu být braná vážně. Lidé s endometriózou si tak hodně pomáhají navzájem. Jsem v tomhle velmi otevřený člověk. Jsem ochotná si klidně stoupnout na Václavák a vyprávět, jak vypadají moje vaječníky.“ Sama chce svůj příběh dostat mezi co nejvíce lidí a podpořit ženy, že v tom nejsou samy.

Text vznikl v rámci společného projektu Heroine a značky dm. 

foto: Ondřej Košík styling a make-up: Natálie Host produkce: Linda Majerová