Činky z tebe chlapa fakt neudělají. A zvedat železo dvakrát týdně stačí. Trenérka vyvrací mýty o silovém tréninku žen
Chceme nabírat sílu, ne se zmenšovat. Jenže prostředí posiloven v mnohých ženách dodnes vyvolává stud nebo pocit, že tam nepatří. Lekce s trenérkou Vendy Kučerovou ukazuje, jak vypadá silový trénink, který odmítá estetické diktáty, staví na laskavosti k vlastnímu tělu a učí ženy stát si pevně za svým. U obouruční činky i při nevyžádaném mansplainingu. Přečtěte si reportáž Ilony Kleníkové pro Heroine.cz. Vendy Kučerovou zároveň uvidíte v živém podcastu Hlas Heroine na Letní podcastové scéně už 11. srpna.
„Těším se a trochu se i bojím,“ píšu trenérce Vendy Kučerové, když se domlouváme, že se potkáme na lekci silového tréninku v jejím „domácím“ fitness centru v České Lípě, kde cvičí už od svých čtrnácti let.
Lepší je být silná než hubená
Kult hubenosti je zpátky. A my se ptáme proč – a co s tím.
Na živém podcastu Hlas Heroine se ptáme, odkud se ten tlak bere, komu škodí a proč je často lepší volbou být silná než hubená.
S hostkami a hostem: Chilli Ta, Vendy Kučerová, Miloslav Šindelář
Moderuje Ilona Kleníková
📅 Kdy: 11. srpna od 19:00
📍Kde: Trojský pivovar, v rámci Letní podcastové scény
Těšíme se na vás! 🤍
Ujišťuje mě, že bát se není čeho – a posílá mi otázky, na které chce znát odpověď, než se pustíme do cvičení. Kdybych byla běžná klientka a ne novinářka, která přichází kvůli reportáži, měly bychom spolu celou jednu úvodní hodinu, kde bychom si všechno prošly.
Silový trénink pro začátečnice: bez drilu a přepínání
Na začátek si dá vám pět minut svižné chůze na pásu. To na zahřátí stačí. Přijít do fitka rovnou pěšky, mohla bych pás klidně vynechat a zamířit hned na dynamické protahování. Vendy tomu říká „promazání kloubů“.
Když se přesouváme do zóny kovových konstrukcí a závaží, všímám si, že tu kromě siláků mladšího a středního věku je i hodně žen – mladších, stejně starých i starších než já. Cvičí samy i v malých skupinkách a vládne tu pohoda, klid a každý se soustředí hlavně sám na sebe.
Tohle zatím nevypadá na přísný fitness dril, jaký jsem měla uložený ve svých představách.
Trenérka Vendy Kučerová na svém Instagramu boří mýty o cvičení a přidává feministický pohled.
Podporuje princip body neutrality, podle kterého se naše hodnota neodvozuje od tvaru a stavu našich těl, a postuje nejen tipy na technicky správné cvičení, ale třeba i příspěvky o tom, že mít zdravý vztah k jídlu a pohybu je mnohem lepší životní cíl než mít mezeru mezi stehny nebo se zbavit „hip dips“ (až nedávno jsem zjistila, že to je něco, co má prý být nežádoucí). A že nemusíme mít za každých okolností ploché břicho.
A protože také studuje sociologii, prokládá fitness obsah i feministickou teorií. Tenhle pohled se pochopitelně promítá i do tréninků, které vede.
„Můj přístup je empatický, založený na laskavosti k sobě i k druhým. Přijde mi, že to je něco, co na sítích i v celém trenérském světě spíš chybí,“ vysvětluje Vendy Kučerová. Hned ale dodává, že empatický přístup rozhodně neznamená, že by její tréninky byly nějaké flákání: „Empaticky, ale posouváme hranice a děláme se silnější.“
Žádné otázky na „estetické cíle“
Mým prvním cvikem jsou dřepy s činkou na bedýnkách. Zaměřujeme se na přední stranu stehen a hýždě. Vendy zvolila tuto variantu záměrně. Pro začátečnici, jako jsem já, je bezpečnější jednoruční činka než volná osa na ramenech.
Cvik mi nejdřív pečlivě ukáže a vysvětlí, na co si dát pozor. Cvičíme standardně tři série po deseti opakováních. Když Vendy vidí, že po první sérii zvedám váhu příliš lehce, hned mi trochu přidá. Zároveň velmi pozorně kontroluje techniku a několikrát mi připomíná, že mám váhu rozložit na celá chodidla, nejen paty. A hlavně vydechovat, když se zvedám.
Ta poslední opakování třetí série už cítím fakt hodně.
Foto: Tomáš Benedikovič, Denník N
Když mi Vendy poslala úvodní dotazník, čekala jsem, že se bude ptát spíš na to, kolik zvládnu dřepů nebo s jakými váhami jsem doposud posilovala. Hned první otázka se ale týkala poruch příjmu potravy.
„Protože jsem s tím dřív sama bojovala, vnímám, že když řeším vztah k fitku, musím řešit vztah k jídlu. Propojuje se to a nejde jedno z toho vynechat,“ říká trenérka.
Zajímá mě, jak by se náš trénink lišil, pokud bych s poruchami příjmu potravy měla zkušenost nebo jimi aktuálně procházela. „Neptala bych se na tvoje estetické cíle. Obecně se snažím neposilovat zaměření na tělesný obraz, jako by to bylo to nejdůležitější. Přesměrovávám debatu na sílu a zdraví,“ vysvětluje.
Činky tvoje pohlaví nemění
Přesouváme se k horní polovině těla. Cvičíme tlaky na prsa na nakloněném stroji (Incline Chest Press) a stahování horní kladky na široko na široký sval zádový.
Cílíme na prsa, ramena, triceps i záda.
Tohle je moje historicky první cvičení na posilovacích strojích. Doposud jsem si zvedala činky jen sama doma podle návodů na Instagramu. Ve fitness centrech jsem stroje vždycky jen obloukem obcházela cestou na skupinové lekce jógy nebo Les Mills. Nevím ani, jak si na ně sednout, natož jak na nich správně posilovat, abych si neublížila.
Pod Vendyiným vedením ale zjišťuju, že stroje jsou ve skutečnosti tou jednodušší a bezpečnější variantou pro začátečníky a začátečnice. Drží vás ve správné dráze pohybu, takže pohlídají víc chyb než volné váhy.
„Kolikrát je tam u lidí stud, ty stroje můžou vypadat neproniknutelně, ale na začátky jsou skvělé. Stačí si tam jednou sednout a pochopíš to,“ uklidňuje mě trenérka.
Jet tři série po deseti opakování je zvládnutelná výzva, i když u posledních dvou už zatínám zuby. Vendy opět upravuje zátěž a přidává mi, když si ověří, že jsem techniku zvládla. U cviků na prsa a záda také otevíráme jedno z nejčastějších témat, se kterými k Vendy ženy přicházejí: strach z příliš svalnatých rukou a z toho, že budou „vypadat jako chlap“.
„Činky tvoje pohlaví nemění a síla by neměla být vyhrazená jen mužům,“ komentuje tuhle pomýlenou obavu. Cílem stahování kladky navíc není jen tvarovat záda, ale postupně budovat sílu pro reálný život – je to první krok na cestě k tomu, aby se žena v budoucnu dokázala sama přitáhnout na tyči na shyb. (Nebo aby v devadesáti dokázala přelézt ohradu, až bude chtít na svobodu.)
Dvakrát týdně stačí. Sbohem, grind culture
Pokračujeme na zakopávání vleže na hamstringy a pak přicházíme k unožování na přístroji (kterému Vendy důvěrně říká „gynda stroj“ kvůli typickým polstrovaným opěrkám pro nohy) na hýždě a kyčle.
Foto: Michaela Karásek Čejková
Tady mi Vendy ukazuje princip supersérie a podle jejího návodu pak provádím dva cviky hned za sebou bez přestávky. Nejdříve unožuji s opřenými zády a pak přecházím do předklonu.
Vendy mi přiměřeně nakládá a při tom průběžně zjišťuje, jak se při cvičení cítím. V některých sériích mě „mučí“ až do dvanácti opakování, kdy už svaly opravdu pálí.
Povídáme si také o tom, jak jsou sociální sítě zaplavené fitness influencerkami, které propagují trénink pětkrát až šestkrát týdně. Podle Vendy takový přístup běžného člověka, který má práci a normální život, spíše demotivuje.
„Dneska je doba grind culture – chceš co nejvíc v nejkratším možném čase. Ale mně přijde, že ty drobné krůčky pomáhají nejvíc. Cvičit pětkrát nebo šestkrát týdně není normální,“ ujišťuje mě. „A není to ani potřeba. Začít chodit dvakrát týdně do fitka úplně stačí,“ zdůrazňuje s tím, že samozřejmě záleží na tom, jaké má kdo cíle.
Rady, které nikdo nechtěl
Když se přesouváme ke cvičení břišních svalů, míjíme staršího muže, který na jednom z přístrojů cvičí dynamicky a s lehkou zátěží. Po první sérii na břicho (kterou upřímně nenávidím) pán neodolá a osloví nás.
Přihlížející muž nabádá Vendy, aby mě přiměla dělat mnohem víc opakování: „Jinak to nemá smysl, když chcete, aby vám zmizelo…“ zaváhá a prohlíží si mě od hlavy k patě. Zvažuje, co bych na svém těle asi tak mohla chtít zredukovat.
Chvilku nám s Vendy trvá, než nám dojde, že se nám snaží udělovat rady, jak máme cvičit. Nabádá Vendy, aby mě přiměla dělat mnohem víc opakování. „Jinak to nemá smysl, když chcete, aby vám zmizelo…,“ zaváhá a prohlíží si mě od hlavy k patě. Zvažuje, co bych na svém těle asi tak mohla chtít zredukovat.
„My nechceme, aby nám něco mizelo, my chceme mít větší sílu,“ snažím se ho utnout, abychom se mohly vrátit k tréninku. „Tak to k nám přijďte sekat dřevo,“ zasměje se pán svému vlastnímu vtipu.
„Dřevo sekám u sebe na chalupě,“ říkám mile, ale doufám, že je jasné, že chci konverzaci ukončit a vrátit se ke svému cvičení. Přece jen mě mnohem víc zajímá, co mi poradí Vendy – která absolvovala odborné kurzy a má trenérskou licenci.
„My cvičíme intenzivně a nemáme čas si u toho povídat,“ zkouší mu i Vendy s úsměvem naznačit, že konverzace je u konce. Otáčíme se zase k našim strojům a necháváme další komentáře už bez reakce.
Vendy přiznává, že podobné momenty občas zažívá i v tomhle přátelském pohodovém fitku. A pokaždé je to otrava. „U mužů nikdy nepoznám, jestli si chtějí jen povídat, nebo jsou prostě naučení ženy za každých okolností poučovat,“ uvažuje. „I když sem chodím jako profesionální trenérka, stejně si spousta rekreačních cvičenců myslí, že mi musí poradit.“
Pán už pochopil, že se bez jeho rad obejdeme a tak v klidu dokončujeme druhou supersérii dne – přitahování nohou následuje bez přestávky série na ab crunch stroji.
Síla, kterou si odnášíme i mimo fitko
Později mi Vendy říká, že naše střetnutí s mansplainerem pro ni byl v jistém smyslu posilující zážitek. „Líbilo se mi, jak jsme tam spolu stály a společně bojovaly proti té představě, že máme chtít zmizet,“ usmívá se spokojeně.
Seriál: Ženské zdraví
Věda a medicína dlouho považovala (a bohužel často stále považuje) za normu mužské tělo. Na něm se testovala léčiva, z něj vycházely studie a podle něj se nastavovaly diagnostické postupy. Některé nemoci a stavy, které zásadně ovlivňují život milionů žen, proto dodnes zůstávají málo známé, špatně diagnostikované nebo bagatelizované. A to jak společností, odborníky, tak i samotnými ženami.
V seriálu Ženské zdraví přinášíme málo známá fakta o diagnózách, rady odborníků a příběhy žen, které mají odvahu o svých zdravotních problémech promluvit nahlas. A pomoci tak ostatním.
Já jsem se v tom momentě zase cítila posílená tím, že vedle mě stojí právě Vendy. Jí přece nebude nikdo říkat, co máme dělat. Zpětně jsem až dojatá, jak se nám povedlo se v ten moment navzájem podpořit a sebevědomě docvičit lekci, kterou Vendy zkušeně naplánovala a empaticky vedla.
Z fitka odcházím přiměřeně unavená. Fyzicky jsem dostala zabrat, ale psychicky se cítím dobře. Žádný pocit studu, žádný tlak na výkon ani pocit selhání. Spíš odcházím s tím, že bych si ráda s Vendy domluvila další trénink.
A zároveň se ještě víc těším na živé nahrávání podcastu Hlas Heroine na téma Proč je lepší být silná než hubená. Vendy Kučerová bude jednou z hostek. Téma ženské síly a boření mýtů o silovém tréninku tam probereme podrobněji. Už 11. srpna v Trojském pivovaru v rámci Letní podcastové scény.
