Ve snech vycházíme své duši vstříc. Zkusme jim rozumět, říká terapeut Lukáš Karas

17 879 | Barbora Postránecká | 25. 9. 2020 | Psychologie

Práce se sny připomíná komunikaci s cizincem, jemuž nerozumíme. Pokud chceme, můžeme se to ale naučit. Ve snech lze hledat odpovědi na to, jací jsme, co si přejeme anebo čeho se bojíme. Terapeut Lukáš Karas, který se už řadu let zabývá sny, je přesvědčen, že pochopit a naslouchat snům je nejrychlejší cesta k duševnímu rozvoji. Mluvili jsme spolu nejen o smyslu snů jako takových, ale i o významech konkrétních symbolů a cestách, jak nás může analýza snů v životě posunout dál.

Shutterstock

V noci umlká naše vědomí se všemi nánosy toho, co se ve dne bojíme vyslovit, co je nám trapné říct. Se všemi bolestmi z našeho dětství, které si ani nemusíme pamatovat, se všemi vzorci chování, které jsme přijali, aniž se nás někdo ptal, jestli je opravdu chceme. V nočním tichu pak necháváme promlouvat naše nevědomí, naše bytostné já – to, kým opravdu jsme.

Porozumět tomu, co sny znamenají, ale není jednoduché. Duše k nám promlouvá skrz obrazy a symboly. Slavný švýcarský psychoterapeut Carl Gustav Jung tvrdil, že duše komunikuje mytologickým jazykem nezávisle na tom, zda má snící vůbec nějaké povědomí o mytologii. I proto jsem se o snech zašla poradit za terapeutem Lukášem Karasem, který se dlouhodobě zajímá právě o mytologii, hlubinnou psychologii a mimořádné stavy vědomí.

Jsou sny nejpřirozenější cestou, jak se podívat do svého nevědomí?

Domnívám se, že ano. Na svých kurzech o snech začínám ale tím, že je potřeba si v prvé řadě uvědomit jednu věc. Podle jungovské psychologie existuje archetyp bytostného já. Je to jakási vnitřní inteligence, která řídí celý náš duševní vývoj. Jung říká, že bytostné já je takzvaně entelechické, což znamená, že směřuje k cíli. To řešil i Aristoteles. Zajímalo ho, co přesně kaštanu říká, že má dorůst do stromu. Podle něho v sobě kaštan už od počátku obsahuje konečný cíl, do kterého nakonec doroste.

Co to znamená pro náš duševní vývoj?

Na tomto předpokladu stojí celá moje terapie. Vedu člověka k tomu, aby nasedl na proud své individuace, aby žil to, kým ve skutečnosti bytostně je. I v člověku existuje obraz jeho celistvosti a do něj celý život dorůstá. Když se podíváte na tělo, tak to také roste, aniž bychom ho sami museli vědomě řídit. Děje se to bezděčně, tělo má vnitřní inteligenci, somatickou moudrost. Podobně je to i s duševním zráním, kdy je zde vnitřní inteligence, která nás vede k uskutečnění toho, kým jsme.

Co ale dělat, když s tímhle vnitřním obrazem žijeme v rozporu a ani o tom nevíme?

Řeknu příklad. Pokud jste vnitřně nastavená jako introvert, máte ráda četbu a studium a narodíte se do extrovertní rodiny, tak to pro vás může být traumatická záležitost. Nebudete mít ze strany rodiny pocity přijetí, z introverta se přeorganizujete na extroverta, ale bude to násilné, jedna vrstva překryje druhou, která je původnější. Pak, když budete dospívat a vzdalovat se rodině, mohou se začít objevovat sny, kde budete navštěvovat lesní louky, budete číst, to bude váš původní stav naladění. Duše začne vyplavovat a léčit trauma a začne strukturovat osobnost tak, jak byla původně nastavena. Začnete směřovat k introvertovi.

Lukáš Karas

Lukáš Karas. Foto: osobní archiv.

Vede kurz práce se sny nazvaný Hypnos a kurz archetypální psychologie Pantheon duše. Organizuje projekt Anima Mundi. Provozuje terapeutickou praxi a nabízí poradenství při práci se sny. Dlouhodobě se zajímá o mytologii, hlubinnou psychologii, mimořádné stavy vědomí, umění a pohádky. Během let jako terapeut, kdy pracoval například v centru pro drogově závislé, dospěl k závěru, že práce se sny může být tou nejrychlejší cestou k duševnímu rozvoji. Snům se věnuje již dvanáct let, tvoří základ jeho terapeutické a přednáškové činnosti.

Jung také řekl, že sen, nad kterým se nezamyslím, je jako dopis, který neotevřu. Co když ho ale nepochopím?

Jelikož je sen projevem našeho nevědomí, tak ho vědomě nevytváříme. Sen ukazuje objektivní pravdu o stavu našeho nevědomí. Když tedy sledujete sny, sledujete, co se v nevědomí děje. Tím, že na to zaměříte pozornost, tak se vědomí propojí s hlubinným procesem. Vycházíte tak své duši vstříc. A já jsem přesvědčený o tom, že i když sen třeba úplně nechápete, ale zároveň ho neignorujete, už to je cesta správným směrem.

Představte si to jako film, na který jdete do kina. Byť vás třeba nezaujme, minimálně vás nějak naladí. Jiný pocit bude mít člověk poté, co zhlédne horor, než když to bude romantický film. A stejné je to s tím, když se ráno probudíte. Nemusíte snu, který se vám zdál, vždy porozumět, ale už ta nálada, která po něm zbyla, vás nějak přednastavila, otevřela vám nové perspektivy vnímání. A takovým způsobem mohou sny měnit naše životy.

Mám se tedy vědomě snažit si z nich ráno zapamatovat co nejvíc?

Určitě. Když se nám bude zdát třeba něco smutného, můžeme mít tendence si honem jít pustit energickou hudbu, abychom to přebili. Ale když to neuděláme a nasedneme na tu snovou náladu, jsme pak přístupnějšími tomu, co nám chce vaše nevědomí sdělit. Rád v nadsázce říkám, že jsme jako ten osel, jemuž duše drží mrkev před hlavou a vodí si nás životem, a tak realizuje náš potenciál. Proto když sny začneme brát v potaz, stávají se hybnou energií.

Jsou nějaké sny důležitější než jiné?

Nejdůležitější sny jsou ty, které mají velký emoční náboj a průraznost. Takový sen si snadno zapamatujete, protože se dotknul něčeho citlivého. Rozhodí vás klidně na celý den. Jungiáni ho nazývají komplexový a odkazuje na komplexy mateřské, otcovské, mocenské... Takový typický komplexový sen je třeba o muži a ženě, kteří spolu chodí a najednou se začnou hádat, žena se následně promění v mužovu matku a muž se pak bude cítit ve snu jako malý kluk, naprosto bezmocný.

Archetypální sny se objevují v okamžicích, kdy duše potřebuje udělat nějakou korekturu.

Zde je patrné, že si onen muž nevědomky do žen promítá svou matku a nejedná pak s nimi jako dospělý. Komplexové sny obvykle ukazují pouze to, jak my sami fungujeme, do jakých rámců jsme svět zasadili. Může se ale stát, že nám sen ukáže věci v jiném světle. Například žena, která žije s mužem a ten ji týrá, může dojít až k přesvědčení, že si to něčím zaslouží, že je to její vina. Nevědomí jí ho ale neukáže jako muže, který má svaté právo ji trestat, ale jako zloducha. Ona v tom snu bude obětí. Tím se zboří obraz, v němž žije, a ona si uvědomí, že je to možná je všechno jinak, že není špatná, že špatný je on.

Určitě se někdy stane, že si sen špatně vyložím. Jak to může vypadat, když udělám chybu ve výkladu?

Představte si, že se vám zdá o tom, že máte rande, všechno se vyvíjí dobře a muž najednou vstane, jde na záchod a už se nevrátí. Vy tam zůstanete sama. Žena, která by nepoznala, že jde o komplexový sen, by si řekla: No jo, takoví jsou muži, vždycky zdrhnou. Ono to ale může být jinak, může to být vzorec v její mysli. Ten sen jí ukazuje, jakou má představu o mužích. Možná někdy v minulosti zažila zradu, odchod otce, a teď má strach, že se to stane znovu. Žije v očekávání toho, že ji každý muž opustí, což se pak také děje. Její představy se naplňují.

Jsou ještě nějaké jiné druhy snů?

Existují i archetypální sny. Ty komplexové jsou obyčejné, z lidské dimenze, nepřekvapí vás, nijak zásadně vás nezasáhnou. V okamžiku, kdy ale pocítíte výjimečnost, posvátnost toho snu, tak se v něm objevila archetypální rovina. To je to, o čem píše Jung. Archetypální sny se objevují v okamžicích, kdy duše potřebuje udělat nějakou korekturu, kdy potřebuje přehodit výhybky našeho života nebo když dochází k zásadní restrukturalizaci naší osobnosti. Bývají mytologické, působí jako zjevení. Mají božskou nebo pohádkovou kvalitu mimo rámec naší každodenní zkušenosti. A proto, že mají tuto přitažlivost, vědomí k nim přitáhne naši pozornost a tím se mění běh našeho života. Jdete za tím.

Existují teorie, že to jsou sny, které daly vzniknout náboženstvím. Kde se vzala?

Když je člověk v realitě, je tady a teď. Když usne, zdá se mu, že se ocitl v jiné realitě. Někteří antropologové se domnívají, že tato základní zkušenost dala vyvstat představě o dvou světech, o světě božském, který navštěvujeme ve spánku a čerpáme tam inspiraci. A pak se probudíme a jsme v realitě. Zajímavé je, že ve snu nám přijde všechno stejně skutečné jako v realitě. Ve snech se pak pohybujeme v oblasti nevědomí, někde, kde je inteligence a moudrost, která přesahuje člověka. Proto byly kdysi snáře a vykladači snů tak důležití.

Ještě by mě zajímaly pohádky. I u nich se prý předpokládá, že vznikly díky snům?

Ano, existuje teorie, že ze snů vznikla i pohádka. Lidé neměli televizi a tak si dost možná popisovali, co se jim v noci zdálo. Důkazem může být, že v pohádkách nacházíme archetypy, a to stejné archetypy v různých pohádkách po celém světě.

Bavili jsme se o tom, co ve snech znamenají lidé či postavy. Ale jak je to s prostředím, v němž se sny odehrávají?

Krajina ve snech je důležitá. Například městská zástavba je oblast civilizovaného vědomí, něco, co má strukturu. Když překračujete řeku, hranici, překračujete pomezí mezi vědomím a nevědomím, pak je tu les a divočina, nekultivovaná země, kde se zjevuje něco nového. Vždy je třeba hledět na to, co se nám v životě právě děje a jaké sny se v tu dobu zdají. Mnohdy to spolu bude korespondovat.

Například?

Například když se ženě zdá, že opouští svůj rodný dům, svou rodinu a ve snu ji pronásleduje temný muž, který ji chce potrestat. V reálném životě tato žena odchází od manžela a ve snu se jí objevuje domov, k němuž se váže komplexový program, že by neměla být zlá holčička, že by neměla být samostatná, nezávislá a někam jít. Temný muž ze snu je tedy zjevením trestající mysli.

Já se teď například stěhuju z Plzně do Prahy. A před tím, než jsem učinil toto rozhodnutí, se mi zdálo o mé základní škole, kde jsem se cítil nepochopený, ale kde jsem objevil své přednosti. Plzeň se ve snu projevila jako základní škola. V Plzni jsem se tedy cítil – stejně jako kdysi ve škole. Praha pak vypadala jako vysoká škola, jako místo, kde se toho naučím mnohem víc.

Heroine má newsletter!

Shutterstock

Chcete pravidelně dostávat tipy na chytré čtení? Přihlaste se k odběru newsletteru Heroine! Naše šéfredaktorka Anna Urbanová do něj každý týden vybírá zajímavé články, analýzy, postřehy i kulturní tipy nejen z našeho webu, ale i spousty dalších českých a zahraničních médií.

Co dalšího lze z místa, kde se sen odehrává, vyčíst?

Mohou se nám zdát například sny, v nichž sestupujeme pod zem, do podsvětí. Zde pravděpodobně dochází v duši k přerodu, protože to koresponduje s mytologickým scénářem hrdiny, kdy hrdina sestupuje pod zem, do jeskyně, kde se potká se svým stínem, příšerou, kdy hrdina umírá a znovu se rodí. Země také souvisí s obrodou, transformací. Zároveň může souviset s matkou. V okamžiku, kdy se nám zdají sny, že bloudíme pod zemí, tak můžeme tušit, že jsme pohlceni mateřským komplexem, že jsme uvězněni v matce zemi.

A jak si vysvětlit létací sny?

To může znamenat, že nám sen kompenzuje zemskou tíži, tíži našeho života, dává nám pocit povznesení. Anebo se takový sen může zdát v okamžiku, když máme problém dosednout na zem, máme strach, v těle je nějaké trauma, a vědomí se raději vznáší v oblacích a není přítomné v realitě. Raději je v hájemství snů, fantazií a představ. Voda zase koresponduje s psychickou energií. Když jsou v našich snech zamrzlé řeky, tak v nás něco zamrzlo, třeba emoce. Když se ve snech objevují přehrady, zdi, tak můžeme tušit, že je od nás něco separované, oddělené. Pokud je ve snech volné prostranství, duše je volná. Sucho znamená, že živá voda nevědomí je blokovaná, třeba rigidností našeho ega, které stojí v skrytých přesvědčeních a vzorcích a brání proměně. 

V rozhovoru o snech se nelze vyhnout otázce ohledně nočních můr. Podle vás nejsou tak hrozné, jak by se mohlo na první dojem zdát. Proč?

V hororových snech se můžeme setkat se svým stínem, vlastností, která v nás byla zapřena, a my se jí bojíme, protože by to mohlo ohrozit naše sebepojetí. Třeba by se ukázala naše vlastnost, za kterou se stydíme. Noční můry mohou také zobrazovat nějaké trauma, které jsme utrpěli. Ve skutečnosti to ale všechno výše zmíněné nemusí být tak hrozné, jak to na první pohled vypadá. Když si totiž něčeho nejsme vědomi a nechceme to vidět, vzniká pole pro různé projekce a domněnky. Když se na to ale podíváme zpříma, můžeme zjistit, že to není třeba až tak hrozivé. A hlavně, můžeme tomu jít naproti a něco s tím dělat.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • K ČEMU JE FEMINISMUS V ROCE 2020 Feministky nejsou neukojené sufražetky ani hrozba pro tradiční rodinu. Jsou to ženy jako my... Jako vy. Pátráme po kořenech českého feminismu a předkládáme desatero skutečných problémů, kterým ženy dnes dennodenně čelí.
  • SVOBODNÁ KAMILA ZLATUŠKOVÁ Nejlíp ze všeho ji vystihuje věta: „Žádní pi*usové mi nebudou bránit žít život tak, jak já chci.” Ředitelka festivalu Serial Killer, pedagožka, dramaturgyně, producentka, feministka, aktivistka, manželka, matka dvou synů. Právě zakládá soukromou vysokou školu televizní školu, dokončuje knihu o Čestmíru Kopeckém a připravuje seriál o skladatelce Vítězslavě Kaprálové.
  • LÁSKA NA PRVNÍ SWIPE Michelle Losekoot pro Heroine popisuje, jak se díky Tinderu můžeme seznámit snadno a rychle. Mezi ,hot or not’ se rozhodujeme ve zlomku vteřiny, nepřipravuje nás ale tahle rychlost nakonec o čas?
  • PŘÍLOHA SUSTAINABLE Příloha Sustainable je vytištěná ekologickou barvou, použitou v Česku vůbec poprvé. Představujeme značky, které si udržitelnost kladou za jeden ze svých hlavních cílů. Vysvětlujeme, v čem spočívá tzv. greenwashing. Sledujeme stoupající zájem o secondhandy. A především se zajímáme o to, jak žít a podle čeho se rozhodovat, když chceme planetě pomoct i my.
  • DOKUD NÁS SMRT NEROZDĚLÍ Slibujeme si lásku a podporu v dobrém i zlém. Když ale na společné soužití dopadne stín nemoci, začíná zápas nejen o přežití, ale i o to, zda svůj slib dokážeme dodržet. Život s nemocí je jedno velké tabu, o kterém se málokdy veřejně mluví. Výjimkou byla Bára Rektorová a její partner Vilém Rubeš, kteří o rakovině mozku komunikovali na sociálních sítích. Vilém Rubeš pro Heroine napsal vzpomínku.

...a mnohem víc. Předplaťte si Heroine ještě dnes!

Barbora Postránecká

Barbora Postránecká

Narodila se v roce 1983, první noviny založila v páté třídě na základní škole. Později vystudovala Fakultu humanitních studií Univerzity Karlovy a během deseti... Další články.

V diskuzi nejsou žádné komentáře

Vstoupit do diskuze

Naše další projekty

Peníze

Očima expertů: Trump vs. Biden. Jak volby ovlivní ekonomiku a akciové trhy

Sestřelí výsledky prezidentských voleb v USA finanční trhy? Který z kandidátů je pro světovou ekonomiku přijatelnější? A kdo má větší šanci...

Peníze

Škube vás dodavatel energií? Nebuďte za kavku

Náklady na život rostou, inflace se pohybuje kolem tří procent. Výdaje se dají snížit třeba přechodem k levnějšímu dodavateli energií. Jak...

Finmag

Jestli na vás udělali švindl, suďte se i o prkotinu. Pro obecné dobro

Někdy spadnou Windows, někdy Boeing – a někdy selhává právní stát. S nedokonalostí práva se musíme smířit stejně jako s hrozbou infarktu,...

Finmag

Právo je sebenaplňující proroctví

Právo zjednodušit nejde, jeho složitost vyplývá ze složitosti společnosti. Potřebujeme je ale užívat statečněji, důsledněji a lidštěji,...