Láska na fakultě. Šedá zóna vztahů mezi učiteli a studenty je tikající bomba

„Ze začátku jsem to nebrala jako špatnou věc,“ konstatuje dívka z úvodní citace. Konal se fakultní večírek, na vysokých školách nic neobvyklého, popíjel se alkohol, promíchali se studující s vyučujícími. Na večírku se dotyčná studentka začala bavit se svým vyučujícím, který projevoval během hovoru zájem o její studium, taky jí nabídl tykání. Po nějaké době se jí při náhodném setkání na chodbě školy zeptal, zda by se nemohli zase vidět. Mimo fakultu. Souhlasila. „V té době mi nedocházelo, co všechno je na tom špatně. O mocenské asymetrii jsem nepřemýšlela,“ dodává dnes s tím, že ale zároveň už tehdy tušila, že jít k němu domů nebyl ten nejlepší nápad. I on se za to ráno omlouval, chtěl ji ovšem vidět znovu. „Myslela jsem si, že spolu máme vztah. Po nějaké době se ukázalo, že takových, které si tohle myslí, je nás na fakultě víc,“ dodává s tím, že o dalších dívkách se dozvěděla, až když se věc začala na fakultě řešit oficiálně.

Celá situace tehdy eskalovala ve chvíli, kdy se jiná studentka obrátila na vedení fakulty s tím, že měla vztah s vyučujícím – s tím samým, o němž tu píšeme – a on se jí nyní mstí za to, že už spolu nejsou. Následně se ozvaly další studentky s podobným příběhem s tím samým člověkem – zval je na víno, posílal nevhodné zprávy, na přednáškách měl nemístné poznámky, s některými navázal intimní vztah… Pokud se jejich setkávání nevyvíjelo dle jeho představ, vydíral je či jim začal komplikovat studium. Vedení případ vyšetřilo, dotyčný od té doby na fakultě neučí.

„Když jsem si ještě před vypuknutím celé kauzy uvědomila, že v tom vztahu nechci pokračovat, protože mi v něm nebylo dobře a ten člověk se ke mně nechoval hezky, tak jsem zároveň narazila na to, že mám strach to skončit. Bála jsem se říct ne, když mě někam zval. Bála jsem se, protože měl nade mnou moc,“ popisuje žena svoje tehdejší obavy a pokračuje: „Dostala jsem se do situace, kdy jsem nevěděla, co udělá, až se dozví, že už s ním nechci být. A byť mi dnes mnozí dokola opakují, že jsem se stala obětí, já si stále přijdu jako spolupachatel.“

Ano, i pozvání na rande

V roce 2009 se Petr Pavlík společně s Irenou Smetáčkovou a Kateřinou Kolářovou pustili do dodnes ojedinělého výzkumu. Ptali se v něm studujících, zda mají zkušenost se sexuálním obtěžováním v prostředí vysoké školy. Z výzkumu tehdy vyplynulo, že 78 procent studentů či studentek se s nějakým typem sexuálního obtěžování na univerzitě setkalo, ale zároveň se ukázalo, že jen tři ze sta takové chování sami označili za sexuální obtěžování. „To indikovalo hluboké nepochopení toho, co všechno sexuální obtěžování zahrnuje,“ konstatuje Petr Pavlík.

Lidé si obvykle pod pojmem sexuální obtěžování představí jeho nejhorší formy – ataky, vydírání. Méně často pod to zahrnou nevhodné poznámky při vyučování, špatné vtipy, letmé dotyky anebo třeba pozvání na rande, které sice odmítnete, ale už samotné pozvání je na půdě školy krokem nevhodným. „Vypracovali jsme taky dvě příručky, jednu pro studující a jednu pro vyučující, a rozeslali je na všechny vysoké školy v Česku. Většina z nich je tehdy odmítla s tím, že jich se to netýká,“ vzpomíná na reakce před více než deseti lety Petr Pavlík. Příručky jsou dodnes jeden z mála zdrojů na toto téma, které mají vysoké školy k dispozici.

Nyní se ale podle Petra Pavlíka tyto materiály postupně oprašují. „Důvodem nemusí být ale nutně vždy to, že by školy změnily názor a uvědomily si závažnost této problematiky,“ vysvětluje učitel. Klidně se to mohlo změnit třeba proto, že pokud se chtějí univerzity zapojit do nového evropského programu Horizont Evropa (program pro výzkum a inovace) a získat finance, musejí nově splnit kritérium takzvaného „gender equality plan“ (plánu genderové rovnosti).

Změny opravdu na dohled

V zahraničí jsou takové vztahy, alespoň na některých vysokých školách, silně nedoporučované, někdy dokonce úplně zapovězené. „V Česku se stále říká, jak musíme akademicky dohánět Západ, ale nikdo už neříká, že bychom ho měli dohánět taky kulturou. Tím nechci říct, že je to na Západě vždycky ideální, ale špičkové instituce zpravidla tématu sexuálního obtěžování věnují pozornost,“ podotýká k zahraniční praxi Petr Pavlík. Na univerzitách v západní Evropě či v Americe se tak můžete běžně setkat s tím, že jakožto nového studenta vás čeká školení či přednáška nejen o tom, jak funguje informační systém, jaké zkoušky vás čekají či jaké jsou na fakultě možnosti stravování, ale i to, na koho se obrátit, pokud čelíte sexuálnímu obtěžování, a jak celou situaci řešit.

Stejně jako lze školit v tomto směru studující, je potřeba školit i vyučující. A také je třeba mít jasně stanovené, jak řešit závažné případy, pokud už se na fakultě objeví. „Je to ochrana pro studenty, vyučující i pro školu samotnou. Nemáte-li jasná opatření a postup řešení, budete každý případ jako škola řešit ad hoc. Věc může skončit i u soudu a tam se vás budou ptát, jaká byla vaše opatření, zda máte jasně deklarovaná pravidla chování,“ upozorňuje Pavlík s tím, že není problém například k pracovní smlouvě nechat podepsat ještě etický kodex.

Pozitivní je, že se začíná stále častěji mluvit o fakultních ombudsmanech. Některé školy už funkci zřídily nebo v brzké době plánují zřídit. Na Univerzitě Palackého v Olomouci působí ombudsman několik let, nově ho loni zaměstnala FAMU. Na DAMU po loňské iniciativě #nemusistovydrzet, která přinesla svědectví těch, kteří na škole čelili sexistickému chování či šikaně, zřídili nově funkci etické mediátorky a chystají se tu také etická školení pro vyučující.

Svého ombudsmana mají už nějakou dobu na Jihočeské fakultě v Českých Budějovicích, nově ho zvažuje i nová rektorka Univerzity Karlovy, a to hned pro celou univerzitu. Petr Pavlík je čerstvým ombudsmanem na Technické univerzitě v Liberci. Ombudsman může být právě oním místem, kam se může student/ka, ale i vyučující obrátit, pokud potřebují řešit něco citlivého. Ombudsman by měl zajistit diskrétnost a anonymitu, zároveň ale řeší celé spektrum problémů – například šikanu či bossing –, a pomáhá tak k tomu, aby byla škola bezpečným místem.

Radši budu studovat něco jiného?

Před rokem vznikla na téma sexuálního obtěžování ve vysokoškolském prostředí zajímavá diplomová práce. Dnes již doktorandka Markéta Kopecká z Univerzity Palackého v Olomouci v ní dělala rozhovory se studujícími i vyučujícími ze své alma mater. Z rozhovorů vyplynulo, že mnozí dotazovaní mají zkušenost s neformálními vztahy. Výjimkou není tykání či zvaní na konzultace ve večerních hodinách mimo fakultu. Petr Pavlík k tomu připojuje ještě fakultní několikadenní výjezdy. „To je přesně prostředí, kde se takové věci mohou odehrávat,“ poznamenává.