Když se partner přestane snažit. Příběhy žen, které odešly z nešťastného vztahu
Někteří muži mají tendenci si ve vztazích hájit vlastní prostor a pohodlí a považují za samozřejmé, že o vztah, a především o děti se stará především partnerka. Vzhledem k tomu, že naštěstí už mají jiné možnosti než dřív, mohou ženy z takových vztahů snáze odejít. Tereza Škoulová se zamýšlí nad několika konkrétními zkušenostmi.
Svět se mění a s ním i vztahy. Ženy historicky zajišťovaly péči o domácnost, z čehož jim zůstala takzvaná druhá směna. Kromě ní se realizují v práci, starají se o děti, snaží se věnovat svým zájmům, a ještě pečují o vztahy s blízkými. Model, v němž partner přijde z práce a očekává servis, se ukazuje jako přežitý. Současné páry hledají jiné způsoby soužití a nabourávají tradiční mocenskou dynamiku.
Přesto se dnešní muži mnohých výhod nechtějí vzdát. Zhusta očekávají, že jim zůstanou nedotknutelné dny na fotbal, šachy nebo popíjení s kamarády, zatímco ženy si musí každý den pro sebe vyvzdorovat. Péče o děti leží nějak samozřejmě na nich. K tomu se přidává touha realizovat se v práci, k čemuž mají ženy tím méně prostoru, čím méně se jejich partneři do výchovy a péče zapojují.
Nejde jen o děti. Jak ukazuje třeba projekt Férová domácnost Martiny Dvořákové, na ženách leží obrovská mentální zátěž, tedy neviditelný (a neplacený) management domácnosti, společenského života, společných aktivit i každodenních úkonů: Dochází pasta na zuby a toaletní papír. Je třeba děti objednat na preventivní prohlídku. Zaplatit kroužky na další pololetí, vyzvednout dort na oslavu narozenin, rozeslat pozvánky. Co bude dneska k večeři? V pračce zůstalo mokré prádlo. Dcera zase ztratila klíče, musí se zařídit nové. Muž má dneska večírek, večer nic neudělám.
Objem této kognitivní práce se dá těžko vysvětlit, ačkoli jde o extrémní zátěž. „Vynést tříděný odpad může být na chvíli otrava, která je okamžitě odměněna dobrým pocitem z výsledku. Všimnout si, že je potřeba ho vynést, upozornit toho druhého, aby to udělal a několikrát mu to připomenout, je skutečně otravná práce,“ uvádí Martina Dvořáková ve svém newsletteru jeden příklad z mnoha.
