Nevěra nemusí být vždycky špatně, je to i způsob, jak hledat sami sebe, říká odbornice
Proč se dopouštějí nevěry i lidé, kteří jsou ve svém manželství či partnerském vztahu zcela spokojeni? Dosud se předpokládalo, že nevěra sama o sobě je důkazem toho, že ve vztahu je něco v nepořádku. Terapeutka Esther Perel však tvrdí, že to může být úplně jinak. Prostřednictvím nevěry totiž můžete hledat i jinou verzi svého já.
„Nemáme kam spolu jít, takže se milujeme v jeho dodávce, v mém autě, v kině nebo v parku na lavičce. Připadám si jak sedmnáctka s prvním klukem.“ Tak popsala sedmačtyřicetiletá Priya svůj milostný románek s potetovaným chlápkem, který jim přišel na zahradu pokácet strom. Priya rozhodně není znuděná panička, která si vyprahlé manželství běžně kompenzuje úlety se zahradníkem. O svém muži Colinovi mluví s láskou a obdivem. Víc než dvacet let ji nenapadlo být mu nevěrná. Až teď: „Nikdy bych s takovým týpkem nechodila, ani za nic. Je to takové klišé! Ale připadám si díky tomu víc naživu.“
„Já bych ho vykopla!“
Příběh Priyi popsala ve své knize Přehodnocení nevěry expertka na vztahy a terapeutka Esther Perel. Je jednou z mnoha jejích klientů, kteří se zapletli do mimomanželského poměru, přestože svoje manželství popisují jako šťastné. Esther Perel si začala klást otázku: proč lidé, kteří jsou v manželství spokojení, své partnery podvádějí?
