Raději sama než jen tak s někým. Proč je v pořádku mít na muže vysoké nároky a neustupovat z nich

„Já jsem byla v podstatě single 35 let. Protože mám vysoké nároky, které v sobě nedokážu zlomit. Cítila jsem se šťastná a naplněná, než se nutit být s někým, s kým by mi nebylo dobře. A pak jsem potkala muže, který těm nárokům nejen dostál, ale čumím, že je ještě překračuje. Takže teď jsem šťastná a naplněná ve vztahu,“ napsala na sociální sítě Irena Buršová. Následně si vyslechla, že ženy chtějí jen bohaté krasavce a samy při tom často nemají co nabídnout, nebo že nezadená žena je automaticky nešťastná.

„Byla jsem single, ale rozhodně jsem se necítila osamělá nebo nechtěná. Někde po třicítce jsem dospěla k tomu, že to nechám volně plynout a nebudu se stresovat, že nemám chlapa. Byla to moje volba a bylo mi v ní dobře. Mám dost blízkých přátel i širší okruh známých na to, abych byla emočně i sociálně sytá. Situaci mi dost ulehčovalo, že jsem necítila potřebu mít děti. To je pak ten tlak najít si někoho o dost menší," popisuje Buršová v textu pro Heroine.cz.

Oproti představám diskutujících pod jejím příspěvkem se její nároky nerovnaly profilu krásného bohatého muže s luxusním autem. 

„Jak vypadají ty moje vysoké nároky? Není to tak, že jsem si někdy dávno napsala seznam a pak odškrtávala, zda muži jednotlivé položky splňují: výška, váha, dělá sporty, nerybaří, vegan, vlastní Teslu? To fakt ne. Potkáváte se s lidmi, vnímáte, jak vám s nimi je, a říkáte si, co se vám na nich líbí a co vám nesedí. A když průběžně pátráte po životním partnerovi, postupně si nějak tříbíte svoje preference. To neznamená, že ti, kteří je nesplňují, jsou špatní lidé, že jsou něco míň. Jen prostě nesedí vám," pokračuje autorka textu.

Jak poznala toho pravého, o kterém mluví jako o jednorožci? Jsou ženy opravdu náročnější než muži? A proč některým mužům ony ženské nároky tolik vadí? Více v textu na Heroine.cz.