Ne všechny mateřské školy jsou stejné a také ne se všemi jsou rodiče spokojeni. Česká školní inspekce navštíví každou státní školu v republice zhruba jednou za šest let, v minulém školním roce podrobila komplexnímu hodnocení 750 mateřských škol. Jak poznat, jaká školka je vhodná právě pro vaše dítě a jak kontroly probíhají, jsme se zeptali Ireny Borkovcové z kanceláře ústředního školního inspektora.
Co patří k nejčastějším pochybením mateřských škol?
Stále přetrvávají tři problematické oblasti. První se týká pedagogického řízení školy a povinnosti ředitele pravidelně monitorovat a vyhodnocovat práci pedagogů. Měl by chodit na hospitace a dávat učitelům pravidelnou zpětnou vazbu včetně doporučení ke zlepšování jejich pedagogických kompetencí. Druhou velkou problematickou oblastí je péče o pedagogické pracovníky, kteří by měli mít možnost se dále vzdělávat a rozvíjet.
Myslíte semináře a školení?
Jak se ukazuje, učitelé nestojí ani tak o izolované semináře, jako o mentoring, vzájemné sdílení příkladů dobré praxe a konzultace s vedením školy nebo se zkušenějšími kolegyněmi.
A třetí oblast?
Třetí oblastí je individualizace vzdělávání. Je opravdu třeba zlepšit systematické sledování vzdělávacího pokroku každého jednotlivého dítěte. Samotná diagnostika ale nestačí, je třeba vyučovat podle potřeb jednotlivých dětí a využívat takové metody a formy vzdělávání, které zohledňují skladbu dětí ve třídě. Takže prostor ve zlepšování průběhu vzdělávání samozřejmě vidíme také.
Kolik dní stráví inspektoři při takovém běžném hodnocení jedné mateřské školy a jak to vlastně probíhá?
Obvykle 2–4 dny, ale mohou i déle, záleží na velikosti školy a případně i na zjištěných problémech. Hodnotíme při něm, jak mateřská škola naplňuje svou koncepci, její pedagogické řízení, ale i kvalitu pedagogického sboru a jeho podporu ze strany vedení školy. Součástí je také hodnocení kvality průběhu vzdělávání, vzdělávací výsledky dětí a vzdělávání dětí se specifickými vzdělávacími potřebami. To znamená, že mluvíme s ředitelem školy, chodíme zejména na hospitace, díváme se i na dokumentaci, včetně pedagogické diagnostiky a plánování vzdělávací nabídky v jednotlivých třídách. Kritéria pro hodnocení, které Česká školní inspekce pro hodnocení mateřských škol využívá, jsou jasně daná a jsou schválena ministerstvem školství.
Mluvily jsme o problémech. Za co můžete mateřské školy naopak pochválit?
Určitě bych vyzdvihla, že naše mateřské školy jsou opravdu krásné, mají motivující školní zahrady, jsou dobře vybavené a jsou opravdu vstřícným a bezpečným místem pro vzdělávání dětí. A s čím si ještě velmi dobře poradily, je integrace dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. I když třeba někde chyběla odbornost učitelů, podařilo se dobře nastavit spolupráci s partnery a poradnami. A co bych hodně akcentovala, je téma wellbeingu. Z našich zjištění vyplývá, že v mateřských školách je velmi vstřícné prostředí pro komunikaci a podporu sociálních dovedností, děti se v nich cítí dobře, což si myslím, že je naprostý základ pro všechny aktéry předškolního vzdělávání.
Přesto jsem se setkala s mateřskou školou, která zakázala nošení plyšáků, a to i pro nejmenší děti. Zpočátku to vedení školky zdůvodňovalo pandemií, nyní s odůvodněním, že je děti různě odkládají a učitelky nemají čas je hledat. Podporuje Česká školní inspekce takové rozhodnutí?
V posledních dvou letech přijímaly mateřské školy různá opatření právě z důvodu pandemie covidu-19. Nicméně dříve bylo standardní, že dítě mělo něco svého, co mělo rádo, s čím se mohlo potulit, co mu připomínalo maminku. Záleží na každé mateřské škole, jaké má zvyklosti, ale zájmy dítěte by měla zohledňovat. Jestli je důvodem, že by své hračky děti odkládaly a pak hledaly, tak to nevidím jako dobré řešení. Naopak. Dítě tak má něco, o co se stará, a učitelky by jej měly podpořit v tom, aby se naučilo si na své věci dávat pozor, ukládat je na určené místo a dodržovat při jejich používání pravidla, která si předem domluvíme. Tím vlastně podporují jeho zodpovědnost a návyky, které pak bude potřebovat pro další vzdělávání na základní škole. Být maminkou, určitě bych se o tom s paní učitelkou pobavila a hledala vhodné, oběma stranami akceptovatelné řešení.
Je také důležité, aby ředitel školy věděl, co se mu ve škole děje. Když to řeknu zlehčeně, tak aby o případném problému věděl dříve než rodič. Znal práci pedagogů, a pokud problém je, aby ho řešil.
Toho se týkají stížnosti ze strany rodičů. Je jich hodně?
Data za minulý školní rok zatím nejsou k dispozici, ale dva roky zpětně to bylo 84 stížností. Ne všechny jsou samozřejmě důvodné. Oněch 84 stížností jsme rozčlenili do 151 bodů a 62 z nich bylo důvodných. V tomto ohledu je důležité, aby si škola jasně stanovila pravidla pro komunikaci mezi školou a rodiči a dodržovala je. Tím může předejít spoustě stížností. Je také důležité, aby ředitel školy věděl, co se mu ve škole děje. Když to řeknu zlehčeně, tak aby o případném problému věděl dříve než rodič. Znal práci pedagogů, a pokud problém je, aby ho řešil. A když přijde rodič, aby nepodcenil důsledné prošetření jeho výhrad a případné přijetí potřebných opatření. Tak se nemusí stížnost dostat až k nám. My jsme i vytvořili metodický materiál, který může ředitelům pomoci.
Čeho se stížnosti rodičů obvykle týkají?
Často právě špatné komunikace a nedodržování pravidel, která si daná mateřská škola nastavila a napsala do školního řádu, případně si je nenastavila vůbec. Někdy se týkají i způsobu vzdělávání, který neodpovídá Školnímu vzdělávacímu programu. Platí, že to, co si ve školním vzdělávacím programu a školním řádu nastavím, musím důsledně dodržovat. Někdy v nich mají mateřské školy uvedeny různé atraktivní metody a formy vzdělávání a pak rodiče zjistí, že se to v reálu neděje a ptají se proč. A když jim neodpoví ředitel, ptají se České školní inspekce.
Když je stížnost nedůvodná, v čem je chyba na straně rodičů? Že si nepřečetli školní vzdělávací program?
Pokud je stížnost nedůvodná, znamená to, že škola postupovala v prošetřované věci správně. Například dodržela obecné školské právní předpisy, předpisy, které si sama ve škole podle nich nastavila – tedy především svůj školní vzdělávací program. Pokud však dochází k neshodám mezi rodiči a školou, většinou se jedná o oboustranně málo vstřícnou komunikaci.
Je to právě školní vzdělávací program, na co se mám zaměřit, když vybírám školku pro své dítě? Kde musí být vystavený?
Řekla bych, že ano. Školní vzdělávací program je dokument, podle něhož se děti v konkrétní mateřské škole vzdělávají. Měl by o zařízení podávat ucelený obraz a mělo by v něm být soustředěno vše podstatné, čím se daná škola odlišuje od ostatních. Podle školského zákona je ředitel školy povinen tento dokument zveřejnit na přístupném místě ve škole, aby do něj mohl každý nahlédnout. V současné době ho mají školy mnohdy i na svých webových stránkách. Při výběru školy bych také doporučila seznámit se s externím hodnocením školy, které provádí Česká školní inspekce.
Irena Borkovcová vystudovala pedagogiku a správní činnost na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Má dlouholetou praxi jako ředitelka mateřské školy, od roku 2007 pracovala v České školní inspekci jako školní inspektorka. Zastávala také pozici náměstkyně ústřední školní inspektorky a řídila Jihomoravský inspektorát ČŠI v Brně. Nyní pracuje v oddělení kanceláře ústředního školního inspektora, podílí se na mezinárodních aktivitách i na tvorbě strategických dokumentů v oblasti předškolního vzdělávání. Externě vyučuje na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.
Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.