Jak zjistím, že je moje dítě nadané? Vyučující to spíše nepoznají, je potřeba vyhledat odborníky
Jak poznat, že je moje dítě mimořádně nadané? Často už v útlém věku si rodiče všimnou, že je „jiné“ než vrstevníci: zajímá se o témata, která jsou typická spíše pro starší děti, většinou umí číst, psát a počítat ještě před nástupem do první třídy, brzy a rádo mluví. Hlavně je ale hodně přemýšlivé a snaží se věcem přijít na kloub, zajímá ho, jak funguje svět okolo něj a dokáže palbou svých otázek rodiče přivést k šílenství. Ale taky je vysoce citlivé, emoce ovládá hůř než stejně staré děti nebo špatně nese změny.
Oficiální odpověď ohledně nadání mohou rodičům dát specializovaná centra nebo poradny. Státní nebo jiná akreditovaná pedagogicko-psychologická poradna navíc může vystavit škole formální doporučení, jak s nadáním pracovat. Je pak ale na jednotlivých učitelích a učitelkách, jak s ním naloží.
Foto: Jana Plavec
Sedmačtyřicetiletá Lucie z Prahy je matkou dvou mimořádně nadaných dcer ve věku třináct a deset let. „Starší byla zvláštní už od narození. Od malička milovala, když se jí četlo, takže jsme třeba dvě hodiny denně seděli nad knihami, to byla ještě miminko. Jako batole ji fascinovaly druhy tramvají a značky aut a dokázala je rozeznat. Rychle se naučila skládat puzzle a když ji to pak omrzelo, skládala je naruby, že nebyly vidět obrázky, ale karton. To jí byly tak dva a půl roku. Montessori hračky pro pětileté děti zvládala v roce a půl,“ vzpomíná Lucie na dětství starší dcery. „Nepřišlo mi to divné, protože jsem s dětmi neměla žádné zkušenosti a já sama jsem prý podle příbuzných byla podobná,“ dodává.
Ve školce se pak dcerka chtěla ve třech čtyřech letech s učitelkami bavit o lidském těle, uměla číst, psát i počítat, ale na druhou stranu neměla mezi dětmi žádné kamarády, dávala přednost spíš komunikaci s dospělými. Měla také problém porozumět různým sociálním situacím. „Na základní škole to začalo skřípat ve druhé třídě. Tehdy jsme šli do Centra nadání, kde se zjistilo, že je mimořádně nadaná. Psycholožka z centra zároveň pracovala v pedagogicko-psychologické poradně, kam nás také doporučila na testy. Tam se nadání potvrdilo a dostali jsme oficiální doporučení pro školu, jak s ní mají pracovat,“ popisuje Lucie.
Také u mladší, dnes desetileté dcery se záhy začalo projevovat, že je bystřejší, než je běžné u vrstevníků. I ona brzo četla, psala a počítala. „Ale oproti starší sestře je neuvěřitelně sociálně zdatná, takže ve vztazích neměla žádné problémy. Ve škole se ovšem hrozně nudila. V Mensa testech jí vyšlo IQ 130, což je přesně hranice mimořádného nadání, nadprůměrné skóre se později potvrdilo i v testech Invenio,“ vypočítává matka.
Nudí se a zlobí, škola je frustruje
Co je to nadání?
Velmi zjednodušeně jde o schopnost mozku pronikat do problémů hlouběji a řešit je komplexněji. Může se projevovat vysokou intenzitou vnímání a prožívání, neobvyklou kreativitou, rychlým zpracováním znalostí, informací, vědomostí a dovedností. Pronikáním do velké šíře a hloubky, které odpovídá o několik let staršímu dítěti.
Nadání se může projevit také talenty v jedné či více oblastech rozumových schopností, intelektových činností nebo v pohybových, manuálních, uměleckých či sociálních dovednostech.
Příběh sester ve zkratce ilustruje, jak se mimořádně nadané děti
projevují už od útlého věku. Informace doslova nasávají jako houby, mají
zájmy, které odpovídají spíš o několik let starším dětem. Raději se
baví s dospělými, protože jejich vrstevníci jim nerozumějí. Jejich touha
po znalostech a informacích je ale tak velká, že jim často nestačí ani
vědomosti předávané ve škole, protože samy je mají daleko hlubší než vyučující. Takže se při vyučování často nudí.
„Ten příběh je vždycky podobný. Pro rodiče i učitele je to ale vždy signál, že tyto mimořádně nadané děti odlišně přemýšlejí. Je to vlastně diagnostický nástroj, který nám umožní lépe pochopit, na jaké úrovni dítě zpracovává informace, co ho zajímá. Je to odraz komplexity jeho myšlení. A to je podstata nadání – schopnost abstraktně uvažovat, hledat souvislosti, ptát se, jít do podstaty věci. Což se projevuje v konkrétním zájmu, kde to dobře vidíme,“ vysvětluje v podcastu Hlas Heroine psycholožka Šárka Portešová z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně, která se výzkumem nadání zabývá více než dvacet let.
Je mimo jiné spoluautorkou diagnostického nástroje Invenio, který za pomoci počítačových her dokáže určit, které dítě má jaké nadání.
Také podle psycholožky Radky Hronové z Pedagogicko-psychologické poradny v České Lípě se mimořádné nadání projevuje u dětí často už v předškolním věku. „Jsou přemýšlivé, zvídavé, dokážou se o něco zajímat do hloubky, přemýšlivost je u nich asi nejnápadnější rys,“ říká Hronová, která se diagnostice nadaných dětí věnuje v poradně.
Je potřeba „papír“? Ne vždy
Právě diagnostika v tomto typu poradny je důležitá pro to, aby školy věděly, jak mají s takovými dětmi pracovat. Pedagogicko-psychologická poradna totiž jako jediná může vydat závazné doporučení a navrhnout například úpravu či rozšíření vzdělávání. Škola musí její doporučení respektovat a na to, jak toto doporučení naplňuje, se soustřeďuje při kontrole i Česká školní inspekce.
Kam jít se svým dítětem na testy nadání
Pedagogicko-psychologická poradna
V každém kraji je alespoň jeden psycholog nebo psycholožka se zaměřením na diagnostiku mimořádně nadaných dětí, vyžádejte si je. Dítě čeká několikahodinový test. Poradna po jeho vyhodnocení zasílá škole závazná doporučení, jak s dítětem pracovat. Může také navrhnout konkrétní podpůrná opatření od zakoupení knih navíc až po individuální studijní plán či asistenta. Škola je musí respektovat.
Mensa
Nejznámější organizace, která se zabývá měřením IQ. Hranice nadání je 120 bodů, mimořádného nadání 130. Testy pořádá pravidelně ve všech větších městech za malý poplatek.
Invenio
Vícedimenzionální inteligenční test, který vychází z teorie, kdy jednotlivé schopnosti jsou na sobě nezávislé a tím pádem je lze dobře změřit. Sada testů měří logické myšlení, verbální schopnosti, paměť, pozornost či rychlost a testy jsou podobně komplexní, jako ty, které používají v diagnostice pedagogicko-psychologické poradny.
Testy integrované do počítačových her jsou vhodné hlavně pro vyhledávání potenciálně nadaných dětí, můžou si je objednat školy či obce jako zřizovatelé za malý poplatek. Zároveň v Brně vzniká Centrum Invenio pro diagnostiku a podporu nadaných. Mělo by nabízet i psychologické a psychoterapeutické služby. Do budoucna se plánuje vznik poboček v dalších krajích.
Quiido
Diagnostické centrum nadání, pobočky má v Praze a Olomouci. Nabízí jak základní testy zdarma, tak placené v rozšířené verzi a také podpůrné poradenství či obohacující materiály. Součástí nabídky jsou i semináře pro učitele a výměna zkušeností.
Centrum nadání
Kromě placené diagnostiky nadání u dětí nabízí také vzdělávací kurzy a konzultace pro učitele, jak s nadanými dětmi pracovat. Sídlí v Praze.
Hronová zároveň upozorňuje, že není potřeba, aby každé nadané dítě mělo „papír“ z poradny. „Je potřeba jen kvůli škole, aby spolupracovala, změnila přístup k dítěti na základě našich pokynů. Je ale spousta nadaných, které projdou školou bez větších obtíží. Mají podporu, a pokud jsou rodiče empatičtí, dokážou reagovat na potřeby dítěte, aby se optimálně rozvíjelo,“ popisuje svoje zkušenosti Hronová.
Kromě doporučení z pedagogicko-psychologické poradny pro školu, jak pracovat s mimořádně nadaným dítětem, rodiče žádají diagnostiku nadání také v případě, kdy se k mimořádnému nadání přidruží další problémy, s nimiž se dítě hůře vyrovnává. Může to být třeba hypersenzitivita, emoční nezralost, potíže v navazování přátelství, případně výchovné problémy. V takovém případě je možné vybrat si některou z individuálních placených služeb či terapií, které nabízí třeba Quiido v Praze a Olomouci či Theraplay v Brně a Ostravě.
Psycholožka Hronová říká, že se s mimořádně nadanými děti v poradně nejčastěji setkává právě v důsledků obtíží po nástupu do školy. Nejdřív se tyto bystré děti do školy těší, pak je ale podle ní čeká často zklamání. „Mají představu, že škola bude bezedný zdroj znalostí, a pak bývají zklamané. V první třídě je nutí vyučující číst nebo počítat stejné věci jako ostatní děti. Ony to ale už dávno umějí, je to pro ně strašně nudné a nezábavné, a pak jsou rozčarované, frustrované a zklamané,“ popisuje. Děti, které se nudí, tak začnou zákonitě vyrušovat, mívají kázeňské problémy a škola je do poradny pošle právě kvůli těmto problémům. Teprve tehdy se přijde na to, že z pohledu učitelstva „problematické“ dítě je vlastně mimořádně nadané.
To byl případ i starší dcery Lucie. „Šíleně se nudila a zlobila, vztahy s ostatními ve třídě byly divoké. Když jsme pak dostali doporučení z pedagogicko-psychologické poradny pro školu, jak s ní má pracovat, stejně se nic nezměnilo. Do toho potom přišel covid. Zlepšilo se to až na víceletém gymnáziu, kam odešla po páté třídě. Ale i tam poslouchá, proč je tak napřed v angličtině, že tak daleko nemá být,“ vzpomíná matka, jak se základní škola postavila k tomu, že její mimořádně nadaná dcera potřebovala zcela jiný přístup a vědomosti, než na co byli vyučující zvyklí. Po zkušenostech se starší dcerou rodiče nakonec u té mladší vyhodnotili, že školu zvládne i bez oficiálního doporučení z poradny, takže tam na několikahodinové testování už ani nešli.
Umí učitelé poznat nadání? Spíše ne
Právě učitelstvo by přitom mělo být tím, kdo mezi prvními dokáže rozeznat, že se ve třídě nachází mimořádně nadané dítě. Patří to mimo jiné do jejich náplně práce. Jak však potvrzuje zkušenost řady rodičů mimořádně nadaných dětí, psychologů a psycholožek, kteří s těmito dětmi pracují, pedagogicko-psychologických poraden, ale také několik zahraničních i českých výzkumů, většina učitelstva mimořádně nadané dítě rozeznat nedokáže. A to často kvůli stereotypům, které bývají spojené s tím, jak se má takové dítě chovat.
„Většinou si spíš všimnou, že je dítě nějaké zvláštní nebo divné, a vlastně ho do poradny posílají s tím, že má diagnózu typu ADHD nebo autismus,“ souhlasí Šárka Portešová. Podle ní je celá řada důvodů, proč vyučující nevidí, že dítě je nadané. Na prvním místě je to asynchronní vývoj, tedy na jedné straně extrémně rozvinuté kognitivní schopnosti a na druhé straně sociální či emocionální problémy, vysoká citlivost na různé druhy podnětů či souběžná porucha učení. „Učitel či učitelka má představu, že nadané dítě musí být úspěšné ve všech předmětech, musí být extrémně šikovné, mít samé jedničky. A když vidí dítě, které naráží na systém a nezapadá do něj, má pocit, že nemůže být nadané, protože nadaný žák se vždy hlásí a má všechny úkoly jako první,“ říká Portešová.
„S jedničkami nadání moc nesouvisí,“ je přesvědčená i Hronová. Setkává se s případy, kdy nadané děti mají horší známky i kvůli tomu, že popuzují vyučující svými požadavky a odpověďmi, které nezapadají do toho, co je ve třídě obvykle slyšet. „Tyto děti přemýšlejí způsobem, že přece nemůže být daná otázka v písemce nebo při zkoušení tak jednoduchá. Hledají nějakou složitost, jiný způsob, jak odpověď uchopit. Nereagují tedy typicky, jak jsou učitelé a učitelky zvyklí, a ti to můžou vyhodnotit jako neznalost. Dítě přitom odpoví na vyšší úrovni, ale pro vyučující to není správná odpověď, protože chtějí tu jednoduchou rychlou, na kterou jsou zvyklí,“ popisuje Hronová, s čím se setkává ve své praxi.
V zajetí stereotypních představ
Zkušenosti Portešové i Hronové potvrzují i výzkumy. Starší výzkum Evy Machů z Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně z roku 2019 například zkoumal názor 432 učitelů a učitelek z různých škol na nadání.
Foto: Shutterstock
Ukázalo se, že vyučující většinou hodnotí nadání podle výkonových kritérií. „Podle nich jsou nadaní žáci vysoce výkonní, mají pozitivní vlastnosti a jsou pro učitele odměnou v tom smyslu, že s nimi již není větší práce. V rámci tradičních koncepcí převažovaly názory, že nadání se vyskytuje ojediněle či vůbec… Učitelé se domnívají, že se talent sám v budoucnu prosadí,“ popsala výzkumnice Machů. A podotkla: „… tradiční přístup k nadání nepovažujeme za příliš rozvojetvorný.“
V jiném výzkumu publikovaném v roce 2020 oslovil výzkumný tým v čele s docentkou Portešovou učitelstvo a žactvo čtvrtých a pátých tříd jedné školy na Olomoucku. Do výzkumu se zapojilo šest třídních učitelů a učitelek s různou délkou praxe. Měli za úkol v každé třídě vybrat libovolný počet žákyň a žáků, kteří podle nich splňují kritéria intelektového nadání a měli by být odesláni k diagnostice do pedagogicko-psychologické poradny. Zároveň je výzkumný tým požádal, aby určili pořadí takto vybraných dětí podle míry jejich domnělého nadání. Všichni vybraní poté absolvovali test fluidní inteligence, který v té době tým Portešové vyvíjel a který se dnes používá pro vyhledávání mimořádně nadaných dětí pod názvem Invenio.
Ukázalo se, že v každé třídě bylo jedno až tři nadané děti, což odpovídá také statistikám. Vyučující jich přitom vybrali výrazně více, čtyři až osm. Ale co bylo důležitější – jejich výběr se s výsledky testu shodoval minimálně. Jeden učitel nominoval osm žáků a shoda byla u dvou, druhý měl shodu u dvou ze šesti. Další dva vyučující se shodovali s testy pouze u jednoho žáka z pěti, respektive ze čtyř. Zbylí dva nepoznali ve své třídě nadaného žáka vůbec. Nezáleželo přitom na délce jejich učitelské praxe, která byla v průměru 16 let. Vyučující navíc mezi mimořádně nadané zařadili i žáky, kteří se pohybovali v průměru či dokonce pod průměrem intelektového nadání.
Kolik je diagnostikovaných nadaných dětí?
Podle odhadů je v populaci asi deset procent nadaných dětí (IQ nad 115 bodů) a zhruba dvě procenta mimořádně nadaných (IQ 130 bodů a více).
Statisticky to znamená kolem 220 tisíc nadaných dětí do patnácti let, z nichž je 44 tisíc mimořádně nadaných. Alespoň jedno nadané dítě se pravděpodobně nachází v každé třídě.
Pedagogicko-psychologické poradny jich ale dokážou identifikovat pouze zlomek. V roce 2022 to bylo např. jen 1955 nadaných žáků základních škol, z nich 765 bylo mimořádně nadaných.
Zdroj: Qiido.cz
Podle Hronové se přitom nadání projevuje v různých oblastech. „V poradně zjišťujeme nadání nejčastěji v oblasti matematiky a logického myšlení, někdy prostorové představivosti, technického myšlení, občas verbálních schopností. Obecně mají tyto děti větší slovní zásobu, protože díky slovům získávají informace,“ doplňuje.
Že učitelky a učitelé neumějí rozeznat mimořádně nadané žactvo a dát mu podporu, kterou potřebuje, je podle Portešové důsledek toho, že se s tímto tématem nesetkají při studiu na vysoké škole, a pokud se sami aktivně nevzdělávají, zůstávají v zajetí svých stereotypních představ o tom, jak takové dítě vypadá. V posledních letech už existuje nabídka řady školení pro učitelstvo a podpůrných aktivit či sdílení dobré praxe, na většině škol se ale mimořádně nadané děti stále setkávají s nepochopením svých potřeb. Podle Hronové by pomohlo už jen to, kdyby vyučující běžně diferencovali učivo do nejméně tří úrovní obtížnosti od nejlehčího po nejtěžší. To ale stále není na většině škol běžná praxe.
Z nadaného dítěte nadaný dospělý
„Pokud vám učitelka při zápisu řekne větu typu: Vaše dítě je sice hodně chytré, ale nebojte, to se srovná, radila bych poohlédnout se po jiné škole. Protože je jasné, že tady nadané dítě podporu mít nebude,“ varuje Portešová. Nadání totiž s věkem nevymizí, je vrozené. „Stává se, že některé děti ve snaze předejít obtížím s nadáním se jeho projevy snaží utlumit. Vyvolává to v nich napětí, stojí je to velké úsilí, které může vyvolat psychické obtíže,“ upozorňuje Hronová na aspekty nadání, s nimiž se setkává u sebe v poradně.
Nadané děti se totiž vyznačují mimořádnou intenzitou prožívání a myšlení. Doslova jim pořád „jede hlava“. „Myšlení probíhá neustále, musí nějak promýšlet svoje prožitky a když to utlumí, může se stát, že to bouchne někde jinde v podobě duševní nemoci nebo netypických projevů,“ doplňuje Hronová.
Nebo taky k apatii a demotivaci, jak popisuje Lucie. „Starší dceru škola poškodila v tom, že si vzala do hlavy, že nejvíc cool lidi jsou ti, co nic nedělají. Že něco dělat znamená, že jsi debilní snažílek. A ona chce být cool, protože na základní škole nebyla - už jen kvůli tomu, že se pořád hlásila a všechno znala. Nejvíc teď bojujeme s tím, že ji nic nezajímá. Radši bude dělat jednoduché věci, které ji nikam neposunou, než něco těžšího s rizikem, že to nevyjde,“ uzavírá Lucie.
Text vyšel s podporou Nadace RSJ.
