Všechno jim jde samo. A to je ten problém. Nadané děti v životě často selhávají, neumí překonávat překážky
Školou proplouvají bez námahy, učí se rychleji než ostatní a okolí si zvykne, že „to zvládnou samy“. Jsou to nadané děti. Jenže právě tahle samozřejmost se jim může později vymstít: protože se nikdy nenaučí, co dělat, když něco nejde. Proč nadaným dětem dávkovat frustraci i nudu se dočtete na webu Heroine.cz.
Příběh Jakuba je až učebnicový. Na gymnáziu nemusel skoro nic dělat, látku chytal v hodině, četl více než ostatní a stačilo mu to. Jenže když přišla maturita a vysoká škola, narazil. Ne na nedostatek inteligence, ale na něco jiného: neuměl se učit, neuměl vytrvat, neuměl zvládnout frustraci. A to mu nakonec, jak popisuje v reportáži o nadaných dětech a jejich trápeních Barbora Postránecká na webu Heroine.cz, sebralo možnost vystudovat vysokou.
Psychologové přitom popisují stejný vzorec znovu a znovu. Nadané děti často dlouho nezažijí neúspěch — a tím pádem si nevypěstují dovednosti, které jsou pro život klíčové. Vytrvalost, systematičnost, schopnost překonat odpor nebo nepohodlí. Když pak poprvé narazí na něco opravdu těžkého, laťka frustrace je moc nízko.Vzdají to, zhroutí se, utečou.
Zároveň to ale není tak jednoduché, varuje Barbora Postránecká, že by řešením bylo zkrátka „přitlačit“. Tyhle děti totiž bývají citlivější, perfekcionističtější a tlak snášejí hůř. Najít správnou míru výzvy je proto náročná disciplína pro rodiče i učitele.
Do hry navíc vstupuje i další paradox: když vám jde všechno, těžko si vybíráte. Takzvaná multipotencionalita může vést k tomu, že dítě zkouší všechno možné a nic nedotáhne. Nebo má pocit, že každá volba je vlastně špatně, protože zavírá jiné možnosti.
V článku na webu Heroine.cz se dočtete, že spíš než řešit, zda nadané děti využívají svůj potenciál správně, je dobré, aby měly prostor selhávat, hledat se, a někdy i ztrácet čas. Jak toho docílit? Kde hledat pomoc a radu? Více na webu Heroine.cz.
