„Při psaní romských rolí odchází filmařům talent na záchod.“ Nick Ferenc o skrytém rasismu ve filmech i ve školách
Lidé mu často s obdivem říkají, že on je „jiný Rom“. Herec Nick Ferenc ale takové hodnocení odmítá. V nové epizodě podcastu Hlas Heroine říká, že školství páchá na dětech „intelektuální genocidu“ a popisuje s jakou samozřejmostí do sebe dennodenně dostáváme dávky xenofobie. Skrytý rasismus ukazuje na konkrétních situacích z praxe – ať už jde o zpívání lidových písniček, při kterém ve třídě děláme z tmavších dětí terč posměchu, nebo o boj s „rasistickými škraloupy“ na natáčení. Jak sám říká, i špičkoví scenáristé dokážou při psaní romských rolí zahodit talent a napsat plochou karikaturu.
Na sociálních sítích bourá předsudky a s vtipem rozbíjí stereotypy, se kterými se sám potýká. V podcastu Hlas Heroine popisuje, jak těžké je pro romského herce vymanit se z předem daných očekávání a nehrát jen ploché karikatury. Pozitivní změnu vnímá například u své role v chystaném seriálu od tvůrců hitu Most!, kde hraje vězně. „Bylo pro mě důležité, že nehraju ‚Roma‘. Nejde jen o to etnikum, ale cítím, že hraju charakter,“ vysvětluje v rozhovoru s Ilonou Kleníkovou. I v tomto projektu ale upozorňoval tvůrce na zbytečné klišé nebo vtipy, které těžily ze stereotypů.
Když se Nicka lidé ptají, jak se mu daří jako herci prosadit, často naráží na mýtus „jiného Roma“. Okolí má tendenci jeho vysokoškolský diplom a hereckou kariéru vnímat jako důkaz výjimečnosti. On sám ale takový narativ rezolutně odmítá. Upozorňuje na to, že měl zkrátka štěstí, že se nedostal do pasti segregovaného vzdělávání, které mnohým dětem předurčí budoucnost už v první třídě. „Já jsem nechodil do segregované školy a byl jsem aktivně podporovaný rodiči,“ vysvětluje s tím, že na rozdíl od mnoha jiných romských dětí zkrátka nepropadl systémem.
Školství a systémové znevýhodňování je pro Nicka Ference velké téma. Od dob minulého režimu, kdy byly romské děti téměř automaticky zařazovány do zvláštních škol bez ohledu na inteligenci, se situace podle Nicka zlepšila jen málo. Dnes se romské děti vzdělávají v segregovaných školách a Nick v podcastu připomíná hodnocení aktivisty Davida Tišera: „Nám tady vlastně vzniká intelektuální genocida.“
Foto: Unsplash
Kromě systémových překážek čelí Nick i nenápadným projevům rasismu, které si většinová společnost ani neuvědomuje. Může jít o zdánlivě nevinné zpívání koled v hodinách hudební výchovy nebo právě o stereotypy, se kterými se opakovaně setkává jako herec.
„Máme talentované scénáristy, kteří umějí napsat perfektní film, a když pak mají psát o Romech, tak jako by ten jejich talent odešel najednou na záchod nebo si dává někde pauzu. Oni začnou psát klišé za klišé, sníží se to na úroveň pětiletého dítěte,“ říká v podcastu Hlas Heroine.
Jak otočit význam toho, co znamená romská škola a co Nickovi pomohlo, když na základní škole čelil šikaně? Proč místo na konzervatoř chodil na chemickou střední školu? A jaký vtip v divadelní pohádce pochopí jen romské děti? I o tom mluvíme s Nickem Ferencem v podcastu Hlas Heroine.
Prvních 20 minut rozhovoru si můžete pustit zdarma na YouTube, Spotify a dalších platformách. Celou epizodu najdete exkluzivně na Heroine.cz v sekci Podcast a také na Forendors.cz/heroine.
Tento podcast vznikl díky podpoře Nadace České spořitelny.
Co také v podcastu uslyšíte:
- Smutný příběh Nickova tatínka, kterého u zkoušek na učilišti potopil xenofobní učitel.
- Chemie místo herectví: Proč Nick po základní škole nechtěl jít na konzervatoř a raději si vybral „frajerskou“ střední chemickou školu (a jak z toho dodnes těží při nákupech v drogerii).
- O Nickově zkušenosti se šikanou na základní škole a jak se vše vyřešilo prakticky ze dne na den.
- Vtip, který pochopí jen Romové: S čím boduje v divadelní pohádce O plackách.
- Mikrofeministická výzva: Jak můžeme všichni s bouráním předsudků začít sami u sebe.
