Ve stáří už jako žena nikomu nestojíte ani za genderovou diskriminaci, říká Lucie Vidovićová
Padesátka. Myslíte, že má žena konečně čas pro sebe? Jak která! U většiny totiž přichází období – péče o druhé. Ano, opět jsme u péče. Někdy ji potřebují stárnoucí rodiče či tchán s tchyní (i toto se společensky očekává od žen), jindy vnoučata... Do důchodu daleko a opět nastává potřeba slaďovat a práci a péči. O tom, co mohou prožívat ženy po padesátce, mluvila Apolena Rychlíková se socioložkou Lucií Vidovićovou, která se dlouhodobě věnuje problematice ageismu.
Lucie, vy se věnujete sociologii stárnutí. Jakou skupinou jsou v tomto ohledu ženy po padesátce? Kam je sociologicky řadíme?
Můj původní vědecký záměr byla sociologie věku, to, proč nás věk tak fascinuje, proč je důležitý a jak nás věkové normy svazují. Mým militantním postojem je, že všechny výzkumy, české i zahraniční, ukazují, že věková diskriminace je větší než genderová. Ale pak je tam samozřejmě rozměr intersekcionality: věk se spojuje s tím méně výhodným pohlavím.
Co se v článku dočtete:
- Proč mohou mít lidé ve vyšším středním věku úplně stejné problémy a potřeby jako rodiče malých dětí?
- Jaký je hlavní rozdíl mezi kariérou muže a ženy a v čem je „ženská“ trajektorie výhodnější?
- Jak by měly být ženy po padesátce více „viditelné“?
Platí tohle právě pro skupinu žen nad padesát let?
Když se na věkovou diskriminaci podíváme graficky, tak u žen mezi osmnácti a osmdesáti lety věku má tvar takové fajfky. Je relativně vysoká do třiceti let. Pak mezi třicítkou a padesátkou se stabilizuje. A potom, po padesátce, to začíná hodně rychle narůstat. Naopak genderová diskriminace klesá. Já občas říkám studentstvu: v tom stáří už jako žena nikomu nestojíte ani za genderovou diskriminaci, ženství se ztrácí.
Co je ale u žen podstatné právě pro období kolem padesáti let: je to čas, kdy se objevují různé tranzice, ženám se mění tělo, mohou onemocnět rodiče, může nastat problém sendvičové generace a slaďování dětí na straně jedné a rodičů na straně druhé. To je samozřejmě dáno tím, že dnes obecně máme děti později. Zároveň – a snad se to tedy konečně mění – období od padesátky do důchodu bylo po dlouhá léta územím nikoho. Limbo, předpeklí, kdy se ženy bojí, co se bude dít, společnost vás vnímá novou optikou – jako někoho, kdo se má už pomalu připravovat na stáří.
