Když muži rodí děti

12 019 | Apolena Rychlíková | 11. 2. 2019 | 12 komentářů | Komentář

Debata kolem českého porodnictví se v posledních dnech mediálně rozvířila díky fotce sedmi mužů u nemocničního lůžka, ale ve skutečnosti probíhá mnoho let. Ke škodě většiny žen v Česku je vedena bohužel jednosměrně – rodičky jasně říkají, co potřebují, ale nikdo je neposlouchá.

„Vsadím se, že až se bude v Česku otevírat první porodní dům, bude to u Apolináře nebo na Bulovce,“ řekla mi trochu ironicky moje porodní asistentka během prohmatávání těhotenského břicha. Bylo to před třemi lety a já tehdy měla pocit, že debata o stavu českého porodnictví je snad v jedné z nejhorších fází.

Zatvrzelý paternalismus předních českých porodníků, kteří odmítali navázat dialog s těmi, kterých se samotné porody nejvíce týkají – s ženami –, vytvářel dojem nepřekonatelných antagonismů. Odbornost v bílém plášti proti duhovaným mandalám. Racionální muži proti emotivním ženám. Zkušení matadoři, kteří „odrodili stovky dětí“, versus hormonálně vychýlené rodičky.

Svůj podíl viny na tom neslo i Ministerstvo zdravotnictví, když nedokázalo ve vypjaté debatě nalézt věcný tón a nepřímo podporovalo podivný hon na porodní asistentky coby novodobé čarodějnice. Dnes se ale právě tato instituce tváří, že díky nově vybudovanému Centru porodní asistence stojíme na prahu nové éry rození dětí v Čechách. Je tomu ale skutečně tak?

Vlk se nažral...

Fotka, jak u nemocničního lůžka v nemocnici Na Bulovce postává sedm mužů v oblecích, v čele s premiérem Babišem a ministrem Vojtěchem, a přemýšlí, jak by ženy v Česku měly rodit děti, se během uplynulého týdne stala legendární. Ačkoliv si to ani jeden z přítomných mužů na fotce neuvědomuje, řekla o způsobu, jakým se u nás k porodům (a v druhém plánu k ženám-rodičkám) přistupuje, mnohem víc, než asi samotní aktéři nezamýšleného genderového vtipu chtěli.

Díky četnosti porodů existují už nějakou dobu data, která dokládají základní požadavky rodiček a jasně ukazují, jaký typ péče ženy nejčastěji potřebují. Navzdory zaběhnutým představám některých českých porodníků mezi ně nepatří nucené rození v předem dané poloze bez ohledu na bolestivost, hekticky se střídající personál, absence intimity a soukromí, lampa svítící přímo do obličeje nebo nadmíra zásahů do přirozeného průběhu porodu, který by s ohledem na rodičku i dítě měl být naprosto samozřejmý.

Jistě, potřeby matek jsou vždy nějak individuální, ale ze zkušeností samotných žen i z lékařských pozorování je patrné, že faktory, které co nejhladší proces rození dětí umožňují, existují. I proto vytvořila Světová zdravotnická organizace (WHO) už v roce 1999 podrobný seznam žádoucích a naopak nežádoucích postupů u normálního porodu a celkové porodní péče.

U nás se na jeho propagaci a dlouhodobé proměně narativu kolem porodů podílí především platforma Hnutí za aktivní mateřství. Málokoho, kdo má nějakou zkušenost s českým porodnictvím, přitom překvapí, že světově respektovaný dokument u nás nenašel široké uplatnění.

... a koza zůstala celá

Důvody, proč dnes část žen odmítá rodit pod přísným lékařským dozorem, jen zřídkakdy souvisejí s pohrdáním výdobytky „moderní medicíny“ nebo snad touhou uškodit svému dítěti a ohrozit ho na životě, jak se někdy snaží naznačit ti, kteří s porody doma nesouhlasí. V rozhodnutí rodit jinak a jinde hraje často roli negativní zkušenost s porodem v nemocnici, a to i přesto, že mnohé ze zdravotnických zařízení se snaží svůj přístup k rodičkám změnit.

Stále je ale běžné, že chování personálu v nemocnicích je automatizované a někdy až přezíravé, na sálech, které vypadají bezútěšně, panuje neochota přizpůsobit tempo a způsob porodu ženě a dítěti, a doktoři, kteří porody vedou, se často dopouštějí zamlčování informací o podávaných lécích a především nutnosti jejich podání. Série takových – byť nevědomých – pochybení může z jednoho z největších okamžiků v životě ženy a dítěte udělat noční můru s několikaletým dojezdem.

To, po čem ženy nejčastěji volají, je přitom kontinuální péče jedné osoby, která se stará o ženu v těhotenství, během porodu i po něm, a právě pro tento dlouhodobý, stabilní a svého druhu i reciproční charakter vztahu nejlíp ví, co dané rodičce vyhovuje, a respektuje to.

Tato praxe je evropsky naprosto běžná a co víc: je naprosto pochopitelná.

Těhotenství totiž není jen nějakých devět měsíců trvající onemocnění, které končí finálním zákrokem v podobě porodu, ale obdobím výrazných psychologických změn a adaptací na ně, které jsou přímo spojené s rodičovstvím jako takovým.

A přesně něco takového nemůže jedna místnost na Bulovce dobře zajistit. Především proto, že nevznikla v reakci na požadavky samotných rodiček, ale jako těžce kompromisní a přezíravá úlitba shora, která dřív nebo později začne sloužit jako argument k potlačení jakýchkoliv dalších debat o tom, co rodičky u nás skutečně potřebují.

Apolena Rychlíková

Apolena Rychlíková

Dokumentaristka a publicistka, redaktorka A2larm.cz. Ve své filmové i novinářské práci se věnuje sociálním otázkám, politice a problematice nerovností. Absolvovala... Další články.

Celkem 12 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Mell | 14. 2. 2019 | 15:43

Článek o porodech v porodnici a v diskusi zas jedou hejty na domácí porody. :D zajímalo by mě jestli je neschopnost číst text a udělat analýzu, pouze záležitost české kotliny, i když si mužu projet debaty pod články o kde čem na zahraničních serverech a zjistit, že to není o nic lepší :D
V porodnici mi zachránili život, dokonce ani nemuseli předem komplikace vyrobit. Šlo o akutní závažnou situaci, přesto podporuji ten směr, že primární poskytovatel péče má být porodní asistentka. I právě proto že teď je pozornost personalu rozdrobena mezi vícero žen a případná kontinuální péče PA, by ulevila i personálně strádajícím nemocnicím.

+8

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

květka | 14. 2. 2019 | 12:36

taky mám několikeré zkušenosti v porodnici . ale i já bych některé maminy klidně vyhnala . si myslí že když ona rodí všichni se pokakají . každý porod je jiný a ty holky v modrém ví co dělají . nedám dopustit na sestřičky moc mi pomohly a poradily .

-9

Přečtěte si

Polemika
9 018

Hledání míru ve válce o očkování

Klára Kubíčková
15 komentářů

Žijeme v neoliberálním světě, kde dnes a denně apelujeme na lidi, aby přebírali zodpovědnost za sebe a své zdraví. V případě očkování ale...

Ženy v disentu
2 183

Být disidentkou pro mě bylo jednodušší. Mohla jsem volně dýchat

Terezie Kosíková
1 komentář

Věra Roubalová-Kostlánová, disidentka, mluvčí Charty 77 a psychoterapeutka, mě přivítala ve svém bytě v Záběhlicích slovy: „Jela jste tramvají?...

Den žen
9 032

Dárek k MDŽ? Místo květiny orgasmus

Anna Urbanová
3 komentáře

Funguje to trochu, jako když se řekne porno. Všechny to zajímá, ale jen málokdy se to stane předmětem diskuze. Co to je? Ženský orgasmus.

Rozhovor
2 383

Udržet se nad vodou

Jana Plavec

Sara Mardini, syrská závodní plavkyně, která dokázala zachránit dvě desítky utečenců v Egejském moři tím, že dotáhla potápějící se člun...

Tyhle články doporučujeme

Peníze

Rodičovský příspěvek 2019. Kalkulačky a pravidla

Peníze.cz přinášejí sadu rodičovských kalkulaček aktualizovaných pro rok 2019. Snadno si s nimi spočítáte, jak rychle můžete na rodičovské...

Peníze

Kubík vody zase o pár korun dražší. Ročně připlatíme několik stovek

Letos si připlatíme nejen za elektřinu a zemní plyn, ale také za teplo a vodu. Ceny vodného a stočného se napříč Českem liší. Někde kubík...

Finmag

Čisté víno: jak je to s důsledky pití

Zakazovat alkohol by bylo neliberální. A nefungovalo by to. A většinu z nás by to připravilo o spoustu skvělých zážitků. Ale to ještě neznamená,...

Finmag

Proč nerozumíme rapu

Globální pop music vládne od začátku nového tisíciletí rap. V Česku se na něj ale pořád díváme s předsudky.