V hodinách řeší Kingdom Come i Gazu. Dějepis nemusí být nuda, ukazují učitelé, jejichž žáky historie baví

„Nedávno mě syn, který studuje gymnázium, požádal, abych ho vyzkoušela z dějepisu. Zaradovala jsem se, že si rozšířím všeobecný přehled. Nadšení mi vydrželo přesně do okamžiku, než jsem otevřela sešit s jeho poznámkami,“ píše Barbora Vajsejtlová ve svém textu o výuce dějepisu v českých školách. Spolu se synem strávila večer nad šňůrovou keramikou. Už za pár dnů si toho mnoho nepamatovala. A není v tom sama: „V testování České školní inspekce ze školního roku 2021/2022 uvedlo sedmdesát procent studujících, že jim dějepis pomáhá porozumět dění ve světě. Zároveň si ale dvě třetiny žactva stěžovaly, že výuka moderních dějin na jejich škole je nedostatečná a ocenily by, aby se jim vyučující věnovali víc. Navíc stále převažuje frontální styl výuky, kdy učitelka nebo učitel stojí před tabulí a většinou s pomocí učebnice vykládá žákům látku.“

Na některých školách už ale přece jen přistupují k výuce historie odlišně a snaží se v dětech budovat to, čemu odborníci říkají „historická gramotnost“. V praxi to znamená, že i starší dějiny slouží vyučujícím jako prostředí, v němž se děti učí rozpoznávat příčiny a důsledky a zohledňovat dobovou souvislost. „Pokud to zvládnou na tématech, které jsou hluboko v historii, tak pak mají relativně vysokou šanci, že to zvládnou i na složitějších moderních tématech, u nichž je informační prostor zaplaven mnoha informacemi různé hodnoty i pravdivosti,“ vysvětluje dějepisář Ondřej Nejedlý ze ZŠ Kunratice v Praze, který si za svou práci vysloužil od žáků i nominaci na ocenění pro inspirující učitele Global Teacher Prize.

Podle už zmíněného testování České školní inspekce označují vyučující dějepisu za největší překážku úspěšné výuky nedostatečnou motivaci žáků. „Jenže zároveň 83 procent dějepisářů či dějepisářek na základních a 87 procent na středních školách uvádí, že používá ve svých hodinách frontální výklad. A ten studující k zájmu o předmět motivuje málokdy,“ píše Barbora Vajsejtlová. „Kdysi mi jeden skvělý kolega dal radu: Když je to o nich, tak je to bude bavit. A toho se snažím držet. Proto se snažím zařazovat do výuky různá etická dilemata, náročné osudy lidí, sporná rozhodnutí, kde pak visí ve vzduchu otázky typu: A jak bych se zachoval já? Jsme dnes jiní? V čem jsme stále stejní?" říká Roman Göttlicher, učitel ze střední odborné školy ve Frýdku-Místku, který cenu Global Teacher Prize získal v roce 2023. „Já sám se snažím pojmout výuku tak, aby to bavilo mě – nejen jako učitele, ale i jako člověka, který by si onu lekci měl prožít. Věřím také, že děti by měly mít určitý prostor požádat o témata, o kterých se chtějí v daný moment dozvědět něco víc. Takže se v mých lekcích může stát, že i když měsíc probíráme období antiky, najednou v něm máme hodinu o izraelsko-palestinském konfliktu od jeho počátku až do současnosti. Protože je to zkrátka něco, co právě rezonuje, a žáci projeví touhu tomu víc porozumět,“ dodává Ondřej Nejedlý.

Co vyučujícím dějepisu brání v tom, aby dělali zajímavější hodiny? Proč nemají k dispozici například zajímavější učebnice? A jak se vůbec pozná kvalitní výuka dějepisu? Dočtete se na webu Heroine.cz.