Lži, které se učí ve škole. Nepříjemnou historii přehlížíme, dějiny útlaku v Česku nezná každý
Říká se, že dějiny píší vítězové. I proto jsme se dlouhá léta učili, že Kolumbus objevil Ameriku, přitom na severoamerický kontinent vůbec nedoplul a Amerika tou dobou už byla dávno „objevena“ a obydlena původním obyvatelstvem. Verze historie, ve které kolonizátoři jsou ti hodní, se ve výuce stále drží. Skutečný příběh, ve kterém domorodé národy čelily systematickému týrání a likvidaci, je nepříjemná pravda, kterou je potřeba přijmout. Jak zaznělo v podcastu All My Relations, který se věnuje domorodým obyvatelům: „Cesta ke smíření začíná tím, že si upřímně přiznáme svou minulost a otevřeme oči a srdce lepší budoucnosti.“
Jsem napůl Češka a napůl Kanaďanka a pocházím z Edmontonu, z území Smlouvy 6, tedy z tradičního území předků národů Krí (Cree), Dene, Blackfoot, Saulteaux a Nakota Sioux. Ačkoli jsem se narodila a vyrostla v Kanadě, o letních a vánočních prázdninách jsem trávila hodně času se svými příbuznými v Česku. Česky mluvím odmala a doma ctíme české a slovenské zvyky, má rodina a přátelé v Česku jsou mi blízcí a vždy jsem se cítila být Češkou.
Přestože mám dvojí občanství a ř vyslovuji perfektně, Češi mě často nepovažují za jednu z nich. Zpravidla mě považují za Severoameričanku. V Kanadě mi zase lidé opakovaně tvrdí, že vlastně nejsem tak úplně Kanaďanka, na což vždy opáčím: „Co to znamená být Kanaďankou, která žije na ukradené půdě?“ Přesto se lidem představuji jako Čechokanaďanka.
Uvádění koloniální historie na pravou míru
Donedávna jsem žila v Praze, kde jsem vystudovala dvouleté magisterské studium. Když jsem zde vyučovala angličtinu, všimla jsem si zvláštní posedlosti indigenitou, tedy „domorodostí“. A bohužel jsem také zjistila, že se v Česku stále vyučuje nepravdivá koloniální historie. V rámci hodin jsme se se studenty tématem kolonialismu zabývali a snažili se odnaučit to, co nám ve škole vtloukli do hlavy. Začali jsme vždy otázkou: Co víte o Kryštofu Kolumbovi? Ať už bylo studentům deset, nebo padesát let, jejich odpovědi byly vesměs stejné. Takže kde je vlastně pravda?
V roce 1492 připlul Kryštof Kolumbus omylem na Bahamy místo do Indie. Proto se původnímu obyvatelstvu v této oblasti začalo přezdívat „indiáni“. Toto označení se však již nepoužívá, mluvíme-li o původních obyvatelích, stejně jako se nepoužívá hanlivé označení začínající na „n“, mluvíme-li o černošských obyvatelích. Obě označení jsou totiž vnímána jako urážlivá. Zmíněnou historickou událost navíc nemůžeme brát jako „objev“, protože původní obyvatelé na tomto území žili a obývali tuto půdu dlouho před příchodem kolonizátorů.
Co znamená „původní obyvatelstvo“?
- Původní obyvatelstvo je souhrnné označení pro původní obyvatele a jejich potomky, kteří jsou nositeli jedinečných kultur a kteří vedou jedinečné způsoby života, pokud jde o vzájemné vztahy a prostředí, v němž žijí.
- Podle OSN (2004) se za původní obyvatelstvo označují ti, kteří si zachovali historickou kontinuitu, přestože se na jejich území vyvinuly společnosti skládající se z kolonizátorů a osadníků, a kteří se považují za odlišné právě od těchto společností.
- Tvoří nedominantní společenské vrstvy, které pokračují v zachovávání, rozvíjení a předávání území svých předků, etnické identity, kulturních zvyků a právních systémů budoucím generacím.
- Člověk je součástí původního obyvatelstva na základě toho, že se tak sám vidí a že ho ostatní členové tohoto obyvatelstva berou za svého. 476 milionů původních obyvatel žije ve více než 90 zemích světa (Amnesty International, 2022).
- Původní obyvatelstvo Kanady se dělí na tři kategorie: Inuité, Métisové a příslušníci Prvních národů. Existuje mnoho Prvních národů, například národ Krí, Dene, Mi’kmaq a mnoho dalších, které mají své vlastní odlišné jazyky a kultury. Z toho vyplývá, že koncept indigenity je velmi rozsáhlý.
Věděli jste, že Kolumbus v Severní Americe vlastně nikdy nebyl? Doplavil se pouze do Jižní Ameriky, kde nechal unést a zotročit tisíce původních obyvatel, včetně dětí, kterým bylo jen devět let. Jak uvádí historik Laurence Bergreen v knize Columbus: The Four Voyages, 1492–1504, odhaduje se, že mezi lety 1492 a 1548 klesl počet původních obyvatel karibského ostrova Hispaniola z 300 000 na 500 v důsledku masového násilí, šíření nemocí, sexuálního násilí a vražd.
Většinu lidí zaráží, že se ve škole vyučují lži, a tak se často ptají, proč tomu tak je. Domnívám se, že je za tím celá řada důvodů. Za prvé, revizionistickým výkladem dějin zbavíme osadníky viny a odpovědnosti. Koloniální historii tak lze jednodušeji vysvětlit a překousnout. Tyto narativy dále umožňují osadníkům a lidem s koloniální minulostí distancovat se od nepříjemné pravdy. I proto jsou ve Francii stále uctívány osobnosti jako mořeplavec Jacques Cartier, který byl považován za „objevitele Kanady“.
Lekce pro studenty, kteří se v Česku učí angličtinu jako druhý jazyk, se často zaměřují na jednotlivá témata a svátky. Připravovat lekce tímto způsobem je praktické; na podzim je běžné věnovat se v hodinách Kolumbovi, Dni díkůvzdání a Halloweenu. Jen je potřeba začít o těchto svátcích říkat pravdu.
Nepříjemná pravda, o které je potřeba se učit
O politice se zaměřením na původní obyvatelstvo jsme se v Kanadě učili už na prvním stupni. Probírali jsme způsob obživy původního obyvatelstva a obchodování s kožešinami. Četli jsme knihy, jako je Kojotí příběh o Kolumbovi Thomase Kinga (A Coyote Columbus Story), kde je Kolumbus parodován a kde jsou mýty o něm účinně vyvráceny. Na druhém stupni se pak naše třída učila o tom, jak se měnil vztah mezi osadníky a původními obyvateli. Zhlédli jsme dokumentární film Muffiny pro babičku (Muffins For Granny), který obsahuje výpovědi přeživších z internátních škol, což byla zařízení určená k asimilaci dětí původních obyvatel Kanady do euro-kanadské kultury. Děti v těchto školách nesměly mluvit svým rodným jazykem ani ctít své kulturní zvyky a byly odděleny od svých rodin, často stovky kilometrů daleko.
Cílem bylo odstranit vlády původních obyvatel, omezit jejich práva a vymýtit indigenitu v Kanadě. Odhaduje se, že v těchto zařízeních bylo umístěno 150 000 dětí původních obyvatel a 6000 dětí v těchto zařízeních zemřelo, nicméně záznamy o těchto skutečnostech nejsou kompletní. Kanadská komise pravdy a usmíření, založená v roce 2015, nalezla přesvědčivé důkazy o tom, že děti ve zmíněných zařízeních byly zanedbávané, čelily hladovění, fyzickému týrání, sexuálnímu zneužívání a také zde umíraly. Přestože poslední z těchto internátních škol ukončila svou činnost v roce 1996, dětské ostatky jsou v místech bývalých škol objevovány i nadále.
Řada rodičů a příbuzných mých kamarádů byla nucena studovat na internátních školách a traumata spojená s touto zkušeností se kvůli mezigeneračnímu přenosu projevují i u dnešní generace. V rámci 94 výzev k akci, které navrhla zmíněná komise, byly vypracovány věkově přiměřené osnovy, podle kterých se děti učí o internátních školách, smlouvách mezi původními obyvateli a osadníky, dějinách původního obyvatelstva a jejich důležité současné roli v kanadské společnosti.
Současní studenti čtou například ilustrovanou knížku Když jsme byli o samotě (When We Were Alone) od Davida Robertsona, což je příběh o emancipaci, vzdoru a síle, který líčí těžké období života v internátní škole. Místo toho, abych své studenty učila a oslavovala nepravdivé koloniální dějiny, učila jsem je o Dni domorodých národů a Dni oranžových košil či kanadském Národním dni pravdy a usmíření, během kterého si každé září pod heslem „na každém dítěti záleží“ připomínáme památku dětí, které prošly internátními školami, i dětí, které v nich zemřely.
Samozřejmě netvrdím, že by se mělo učit jen o těchto bolestných tématech. Považuji však za zásadní, aby se historie uváděla na pravou míru. Je důležité studentům ukázat, jak velký byl vzdor původních obyvatel a jak bojovali za zachování svých jazyků, kultury a půdy a také za to, aby je získali zpět. Jako osadnice (settler), která se snaží být lepším hostem a spojencem, cítím zodpovědnost za svůj podíl na nápravě minulosti, vždy když se naskytne možnost. Tohle je pro mě jedna z možných cest.
Učili jste se ve škole pravdu o koloniální historii?
Jsou tu obránci půdy v Amazonii a ti, kteří chtějí zabránit výstavbě ropovodu ve Wet’suwet’en, národu Mi’kmaqů, kteří uplatňují svá smluvní práva v Novém Skotsku. Je tu práce, kterou odvádějí původní obyvatelé v rámci národního vyšetřování pohřešovaných a zavražděných domorodých žen a dívek. Máme romány posilující postavení domorodých obyvatel z pera domorodých spisovatelů, jako je například román Zloději dřeně (The Marrow Thieves) od Cherie Dimaline. A existuje mnoho dalších příkladů vytrvalosti domorodých obyvatel. Mnohem více zajímavých příběhů, než jsou všeobecně známé a smyšlené koloniální příběhy.
Na Den díkůvzdání, který se v USA letos připomíná 24. listopadu, se tak sami sebe ptejte: Jaké jsou další lži, kterými vás ve škole krmili? A co s nimi hodláte udělat?
Poznámka autorky:
Mé znalosti v oblasti politiky se zaměřením na původní obyvatelstvo čerpám ze vztahů s původními obyvateli, kterým aktivně naslouchám a se kterými vedu otevřené dialogy, a také z akademické literatury a filmů z dílny černošských autorů, autorů z řad původního obyvatelstva a příslušníků jiné než bílé barvy pleti. I tak jsou mé znalosti omezené. Uvedené skupiny nijak nereprezentuji, jelikož nepotřebují, abych za ně mluvila. Mluvím za své české kořeny a za účelem poskytnutí zdroje informací, protože je nejvyšší čas, abychom o těchto důležitých tématech hovořili také v mém druhém domově, v České republice.
Z angličtiny přeložila Eri Kadlčíková.
Aktuální číslo
- Swap - nový životní styl, pro který je podstatné nacházet radost jinde než v nezřízené spotřebě.
- Co by ženy měly dělat, pokud by chtěly mít v důchodu stejně peněz jako muži?
- Ani umělá inteligence není objektivní a nestranná. Proč má AI předsudky?
- Náš feel good speciál jsme tentokrát věnovali chůzi. Jak to udělat, aby nás po dlouhém výšlapu nebolely nohy ani duše?
- K ročnímu předplatnému balíček pečujících krémů od L'Occitane zdarma
