„Sleduju politiku, aktuální vývoj i to, co postupně vylézá na navrhovaného ministra zahraničí. A přiznám se, že poslední dny už to ani nestíhám. Hajlování, obdiv k Hitlerovi, nacismu. Desítky, stovky nenávistných, buranských, primitivních komentářů. Trapné výmluvy. Hranatá legenda, říkají o Filipu Turkovi. Eww, říkám si já," píše Irena Buršová. Ví, že se čestný předseda Motoristů mnoha lidem líbí, že ho obdivují, v diskusích ho srdnatě brání. Jeho chování jim nevadí, chtějí to tak. V glose pro Heroine.cz se Buršová zamýšlí nad tím, kdo přesně tito lidé jsou. Jací muži, jaké ženy.
Dovolím si vrtnout do něčeho, co je tu podle mě jádro pudla, a nemluvit o tom je nebezpečná hyperkorektnost. Maskulinita a přitažlivost Filipa Turka. Přiznejme si, že jeho osoba i vzestup strany Motoristé sobě mají genderovou dimenzi. Já osobně myslím, že je to mimo jiné vzpoura mužů v reakci na ženskou emancipaci. Spojená s umanutým trváním na „starém dobrém světě“, který zde reprezentují auta se spalovacím motorem.
Strana Motoristé sobě se pro Andreje Babiše prozatím stala klíčovou pro zisk většiny v Poslanecké sněmovně i pro sestavování vlády. Filip Turek by prý měl být ministrem zahraničí, Petr Macinka zase ministrem životního prostředí. (Připomeňme, že strana získala ve volbách 6,77 %). Z bandy nespokojených mužů, kteří myslí, že jejich mindráky vyřeší pořádné brm brm, se tak stala síla, kterou musíme brát vážně. A u níž má smysl analyzovat či spekulovat, kdo, co, jak, proč. A co se s tím dá do budoucna dělat.
V mých úvahách mi pomáhá z angličtiny převzatý pojem „trh s intimitou“. Nemusí se jednat o fyzický akt, ale také ten abstraktní – kdo co nabízí a kdo co poptává. Někoho to může urážet, přemýšlet o vztazích, souloži či romantice v tak chladnokrevných pojmech, ale pro mě ta abstrakce funguje a dost mi vysvětluje dění kolem: máme tu různé skupiny mužů a žen, které chtějí různé věci. Plus záleží v jak krátkodobém nebo dlouhodobém měřítku. Důležité je, že se to mění. Obecně jsou ženy sebevědomější a zvyšují své nároky a někteří muži jim nestíhají nebo odmítají dostát. Zdá se, že ženám celkově přestává vadit být raději single, než s podprůměrným mužem. Zato muži trpí tzv. male loneliness epidemic. Kterou svádějí na všechno kromě sebe a pak jdou a volí Motoristy nebo SPD, kteří to za ně asi nějak vyřeší. (Nevím. Jakože asi čím víc spalováku, tím víc roštěnek?)
Aktuální situace: my tu máme jednoho nebo několik takových Filipů Turků. Zdvihají pravačku (asi aby nám ukázali, jaaaak vysoko doskočí jejich pes), skladují nacistické relikvie, vyjadřují obdiv k Hitlerovi, píší nenávistné sra*ky na sociální sítě, útočí na menšiny a zranitelné skupiny (ale vlastně je to jen černý humor a mají mezi nimi spoustu přátel). Vlastně to vůbec nepsali, nebo to zapomněli smazat, nebo je to všechno jen kampáááň. Tihle muži staví a hodnotí svůj svět na základě přehnané maskulinity a chlapáctví, jsou arogantní a navenek přehnaně sebevědomí. Na sociální sítích a v bezpečí svých soukmenovců dělají ramena, ale když se mají jasně vyjádřit v reálným světě, krčí se, koktají, vymlouvají se a skrývají jako malí kluci.
Samozřejmě, jak kterým. A jak na co. Na první pohled, na soulož, na cokoli dalšího – na dobrodružství, na vztah, na založení rodiny, na celý život?
Sama si často na první pohled u chlapa řeknu, že vypadá dobře a přijde mi přitažlivý. Ale pak promluví, něco si o něm přečtu, vidím, jak se na tiskovce trapně vymlouvá, a naprosto mě to znechutí. Že pak, když ho vidím, to okouzlení je ztraceno. A to vůbec nemluvím o tom, jak se asi osobně chová k ženám. Jestli je dokáže uspokojit. A jak solidní by byl parťák do života.
Ale dovedu si představit ženy, kterým se tento typ mužů líbí i po prvním okouzlení. Vydrží jim to i několik let. A až mají pár dětí, hypotéku, a občas nějakou modřinu, vybírají, jestli budou hodně chudá samoživitelka, nebo si to prostě nechají líbit. Tohle nemá být shaming žen, které přitahují jiní muži než mě. Jsou zkrátka muži, které chcete mít za parťáky do života a jsou muži, kterým to tolik nejde. Až opadne okouzlení z jeho hranaté tváře, bude citlivý k ženiným potřebám a hranicím? Bude komunikovat? Bude s partnerkou napůl pečovat o rodinu a domácnost? Postará se o ni, když půjde do tuhého, když přijdou třeba vleklé zdravotní problémy? Dokáže se postarat taky sám o sebe?
Odpovědi žen na mém profilu:
Vypozorovala jsem v zásadě dva proudy mužů: jedni jsou znechuceni, ať představou Turka jako ministra zahraničí nebo jeho rádoby drsným machismem. Pro jiné je oslňující; zosobňuje něco, na co taky aspirují. Spousta holek, drahý káry, svaly, křik. Jenže proč? Opravdu tento druh maskulinity přitáhne více žen, nebo je to jen mýtus, který si mezi sebou předávají muži?
Myslím, že existují ženy, které to přitahuje, ale že jich je méně, než si někteří muži myslí. Poptávka žen se ostatně mění, ale tihle muži to nechtějí slyšet. A drží se falešných idolů.
Odpovědi mužů na mém profilu:
