Lidé v rodičovství někdy zažívají vztek, jaký dosud nepoznali. Odborníci učí rodiče, jak předejít křiku a násilí na dětech
Rodičovství v lidech často otevře emoce, které u sebe do té doby neznali. I ty nepěkné. Psycholožka Lucie Bartoň popisuje, že s příchodem dětí se mnohým rodičům vracejí vlastní zkušenosti i traumata z dětství – a někdy reagují způsobem, který je samotné vyděsí. Společně s terapeutem Martinem Štýberem, s nímž v brněnské organizaci SPONDEA vedou kurz zaměřený právě na zvládání vzteku, v rozhovoru pro Heroine.cz vysvětlují, proč mohou být rodičovské emoce najednou tak intenzivní a jak je řešit. Pověstným mlácením do polštáře spíš ne, upozorňují.
Vztek není něco špatného ani nebezpečného samo o sobě. Je to běžná a užitečná lidská emoce, která upozorňuje na překročené hranice, únavu, frustraci nebo bezmoc. „Problém nastává ve chvíli, kdy přeroste v násilí,“ říkají odborníci z kurzu Vztek bez násilí v rozhovoru se Simonou Fendrychovou pro web Heroine.cz.
Foto: Beata Zummerova
A popisují, že právě rodiče malých dětí bývají extrémně vyčerpaní, nevyspalí a pod tlakem, což schopnost zvládat emoce výrazně oslabuje. „Vztek je i fyzický stav těla,“ připomíná Lucie Bartoň. Velkou roli proto hraje schopnost rozpoznat první signály ještě dřív, než člověk vybuchne.
Rozhovor se věnuje i tomu, jak moc naše prožívání vzteku ovlivňuje výchova. Zatímco chlapci bývají často vedeni k tomu, aby neprojevovali strach nebo smutek, dívky se zase učí hněv potlačovat. Potlačené emoce ale podle terapeutů nezmizí – mohou se projevit třeba úzkostí, manipulací nebo agresí.
Psychologové zároveň vysvětlují, proč není dobré věřit představě, že dítě zlobí „naschvál“. Podobné uvažování totiž vztek ještě zesiluje. Na sezeních proto s klienty a klientkami hledají jiné interpretace dětského chování – že dítě může být přetížené, unavené nebo jen nezralé.
Mluví také o konkrétních technikách, které pomáhají zvládat kritické situace: odejít na chvíli z místnosti, dát si studenou vodu na obličej, napít se nebo se naučit poznat vlastní „stupnici vzteku“. Naopak varují před radami typu mlácení do polštáře, které podle nich může agresivní reakce vlastně spíše posilovat.
Velká část rozhovoru se věnuje také pocitům viny a tomu, co dělat, když rodič svůj vztek nezvládne. Podle odborníků je zásadní umět se dítěti omluvit bez výmluv a převzít odpovědnost za vlastní chování. „Omlouvám se, zachoval jsem se špatně, tečka,“ popisuje Martin Štýber princip, který sám doporučuje. Rozhovor, který Simona Fendrychová vedla, ale nekončí beznadějí: naopak připomíná, že vztek může být i zdravou silou, která člověka chrání, dodává energii a pomáhá měnit vztahy i společnost k lepšímu. Přečtěte si jej na webu Heroine.cz.
