Rok od chvíle, co jsem zjistila, že křičet při tlačení se nemá. Kniha Těžké, hezké je syrový deník mateřství bez příkras
Syrový, ironický i něžný deník prvních let s dítětem. Taťána Rubášová v knize Těžké, hezké zachycuje mateřství jako stav, který mění ženské tělo, identitu i vnímání světa. Vedle nečekané a úplně jiné lásky popisuje tento literární časosběr i témata jako je mateřská únava, vztek, samota. S jemnou ironií i existenciální úzkostí. Web Heroine.cz přináší ukázku z knihy.
Taťána Rubášová v kapitole Rok popisuje prvních dvanáct měsíců po porodu jako období, které je fyzicky i psychicky vyčerpávající a zároveň úplně odlišné od jakékoli předchozí představy o rodičovství. Sleduje tělo i mysl v režimu permanentní služby, kde mizí spánek, volný čas i běžné návyky. Vzniká nový rytmus života, v němž je hlavní konstantou péče o dítě a obava o jeho přežití. „Rok od chvíle, co jsem zjistila, že křičet při tlačení se nemá… Rok, kdy se mi den co den uleví, že moje dcera dýchá,“ píše Rubášová v ukázce z knihy, kterou si můžete přečíst na Heroine.cz.
Foto: Taťána Rubášová
Těžké, hezké
Taťána Rubášová (1988) je spisovatelka, absolventka FAMU. Deset let pracovala jako redaktorka v České televizi, dnes se kromě psaní věnuje i PR.
Od roku 2018 zveřejňuje na sociálních sítích osobní zápisky, které vyšly knižně v roce 2021 pod názvem Klid a úsměv; jejich volné pokračování se jmenuje Těžké, hezké. Spolu s Jindřichem Janíčkem je autorkou komiksů Podivuhodná robotí expedice (2016), Neočekávaný robotí exodus (2019) a Strastiplná robotí existence (2023), přeložených do pěti světových jazyků. Žije v Plzni, kde jako single máma vychovává pětiletou dceru Zoju.
První rok s dítětem je vyplněný opakováním drobných úkonů, které se hromadí do téměř mechanické rutiny. Autorka připomíná, že se v tomto období stírá hranice mezi dny – některé momenty si pamatuje přesně, jiné mizí. Zůstává jen stopa intenzivní péče, která se nedá vypnout ani odložit. „Rok, v němž jsem dvatisícekrát přebalovala a nejspíš pěttisíckrát kojila. Rok, z něhož si pár věcí pamatuju naprosto přesně a většinu skoro vůbec.“
Kniha otevřeně pojmenovává ambivalenci, která je v mateřství stále ještě tabu: souběžnou existenci hluboké lásky a momentálního vzteku či bezmoci. Dítě je zdrojem radosti i vyčerpání, a tyto stavy se rychle střídají bez možnosti je oddělit. Jak to pojmenovává Rubášová: „Rok skutečné zlosti, kdy mám chuť umačkat ji k smrti. Rok skutečné radosti, kdy mám chuť umačkat ji k smrti.“
A popisuje, jak se její život zúžil na péči o dítě a jak se proměnilo její vlastní sebepojetí. Z pozice „středobodu vesmíru“ se ocitá v roli, kde její čas i tělo patří někomu jinému. Současně se učí hledat krátké momenty návratu k sobě. „Být maminkou je sednout si, ale neopřít se… “
A také se věnuje tomu, jak se o mateřství mluví napříč generacemi a jaké přístupy k výchově a péči se předávají. Rubášová reflektuje rozdílné postoje i tlak na to „dělat to správně“, přičemž ukazuje, že žádná univerzální rada neexistuje.
V ukázce na webu Heroine.cz se ještě dočtete, co Rubášovou automaticky napadne, když ji pozve kamarádka do divadla, jak se učí nebýt maminkou, a proč generaci své maminky nazývá generací K či generací V. A vážně platí, že pořídit si psa je vlastně trénink na dítě? Celou kapitolu z knihy Těžké, hezké najdete na webu Heroine.cz.
