Dril má ve školách špatnou pověst. Do určité míry ale dětem pomáhá, říká autor knihy Učitelství jako řemeslo

O takzvané explicitní výuce se Pavel Bobek dozvěděl, když si doplňoval učitelské vzdělání ve Velké Británii. Naučil se tam nejen to, jak naplánovat hodinu, ale také, jak ve třídě nastavit a udržet pracovní atmosféru. „Značná část úspěchu závisí i na zdánlivých maličkostech. Jak klademe otázky, kde ve třídě stojíme, jak se pohybujeme, zda přijmeme odpověď od žáka, který vykřikuje. To všechno hraje velmi důležitou roli, ale v českém prostoru se o tom příliš nemluví,“ vysvětluje, proč se rozhodl napsat knihu Učitelství jako řemeslo.

Explicitní výuka je víc zaměřená na to, čemu se říká „dril“, což ale neuznamená „biflování“. „Já to vidím tak, že my dětem dáváme instrumenty k tomu, aby mohly uspět. Získají koncept, co je a není správně, rozumí tomu a dokážou odhalit nesrovnalosti a myslet kriticky. Mým cílem není dril, ale trocha drilu nám umožní si uvolnit pracovní paměť, předat učivo do paměti dlouhodobé a dojít k cíli rychle,“ vysvětluje Pavel Bobek, který učí na prvním stupni, v rozhovoru pro web Heroine.cz.

Tvrdí, že debatu o vzdělávání ovládají ti, kterým učení nedělalo žádné větší problémy, a neumějí se proto vžít do kůže těch ostatních. „Zapomínáme, že ve třídě s námi byly i děti, pro něž to byla dřina. Právě těmto žákům a žákyním rutiny, struktury a metody explicitní výuky prospívají zdaleka nejvíc, stejně jako jasně nastavené očekávané chování,“ tvrdí. Například školy v Anglii se o explicitní výuku opírají čím dál víc a daří se jim dobře vzdělávat i děti ze sociálně složitého prostředí, což naopak školám v Česku dělá potíže.

Jak vypadá hodina v podání Pavla Bobka? „Na začátek čtyři kvízové otázky, které jsou postupně čím dál těžší. Potom jedeme cyklus já dělám, my děláme, vy děláte. To je ta explicitní výuka: učitel modeluje nové učivo, pak společný nácvik a na závěr samostatná praxe. Je to vzorec, který děti znají a cítí se v něm bezpečně. Když střídáte několik různých forem práce, které děti dobře znají, ušetříte i spoustu času v hodině, protože to děti mají zažité. A pak si taky myslím, že když pořád přinášíte do třídy nové hry a aktivity, vznikne tam očekávání, že vy jste ten showman a budete je všechny bavit, a to je role, kterou nechci přijímat.“ Dá se dobrému učitelství naučit? Jak se dostal z fáze, kdy mu příprava jedné lekce trvala i dvě hodiny? A kdy učitelům pomáhá má zautomatizované postupy? Více v rozhovoru na Heroine.cz.