Z dvojek na čtyřky, do školy se strachem. Co dělat, když dítě dostane nového vyučujícího a nesedne si s ním
Jana pracuje jako učitelka a dobře ví, že existují náročnější třídy a děti. Její syn, letošní osmák, patří mezi ně. Učení mu ale vždycky šlo, domů nosil nejhůře dvojky. Jenže pak přišla nová matikářka a ve školním systému Bakaláři svítí čtyřky. Co s tím, když za rok má jít syn k přijímačkám na střední školu?
Osmák Matěj není zrovna prototypem klidného a tichého dítěte. Má hraniční ADHD, takže bývá zbrklý, rychleji než ostatní ztrácí pozornost a při testech by měl mít více času na vypracování. Jestli ale k něčemu inklinuje, je to matematika. Tedy byla, do poloviny sedmé třídy, kdy dostali novou matikářku. „Ztratil nit, učitelka prý vysvětluje moc rychle a na žáky je nepříjemná,“ popisuje Matějova máma Jana. „A to mě opravdu mrzí, protože dřív ho zrovna matematika hodně bavila a neměl s ní zásadní problémy, kromě toho, že občas udělá numerickou chybu."
Na třídní whatsappové skupině si stěžovalo čtrnáct rodičů z dvaceti. Nejvíc jim vadí, že učitelku rozčiluje, když se děti na něco doptávají. Proto už se nikdo na nic neptá a rodiče svoje potomstvo matematiku doučují doma. Většina dětí si zhoršila známky i o několik stupňů, konkrétně Matěj šel z dvojky na čtyřku. A za rok má dělat přijímačky, kdy některé střední školy stále ještě přihlížejí k vysvědčení. „Když paní učitelka onemocněla a měli na zástup jinou, najednou měl Matěj zase dvojky a chválil si i lepší atmosféru ve třídě,“ stěžuje si Jana v textu Lucie Fialové na webu Heroine.cz. „Po týdnu se ale učitelka vrátila a jsme zase tam, kde jsme byli."
Rodiče se obrátili na vedení školy, ředitel navštívil třídu v rámci hospitace. Výsledkem bylo, že výuka je v pořádku a v mezích přípustného je i chování vyučující k dětem, které Jana a ostatní rodiče označují za velmi nepříjemné. „Hospitace v problematické třídě přece nemůže ukázat nikdy nic, jednu hodinu dokáže každý udržet nervy na uzdě,“ myslí si Matějova máma. „Ředitel může své zaměstnance krýt donekonečna. Ještě jsme nakonec my rodiče vnímáni jako potížisté. Chápu, že sehnat matikáře je v dnešní době malý zázrak, ale nemůžeme si přece pořád říkat, že je lepší aspoň něco než vůbec nic.“
„Rodičům bych doporučila, aby o své nespokojenosti jako první mluvili s pedagogem, jehož se věc týká. Teprve pokud se nic nezmění, je na místě spojit síly, obrátit se na ředitele školy a požadovat zcela konkrétní kroky, které povedou ke změně,“ doporučuje ředitelka ZŠ Trmice Marie Gottfriedová. Cesta k řešení by měla začít u konkrétního vyučujícího, a až potom vést dál, třeba k třídnímu; ředitel je až další instancí. Víc se dočtete na webu Heroine.cz.
