Děti jsou moji parťáci, ale pravidla máme. Snažím se jim stavět do cesty překážky, říká oceněná učitelka

Harantová Rumianová vyučuje v malotřídce, kde je 47 dětí. V minulém školním roce měla spojenou třídu čtvrťáků a páťáků. Ve třídě sama sebe nepokládá za středobod dění – děti jsou pro ni rovnocennými partnery, kteří se podílejí na výuce i tvorbě pravidel. Řád a pravidla jsou podle ní potřeba pro vytvoření bezpečného prostředí. Zároveň je podle ní ale jasné, že konečná odpovědnost za průběh výuky zůstává na vyučujícím.

Důležitou součástí jejího přístupu je rozvoj samostatnosti, sebevědomí, silných stránek a vnitřní motivace. Děti vede k tomu, aby překonávaly vlastní limity a nesoutěžily spolu. Místo známkování a srovnávání s ostatními dostávají průběžnou zpětnou vazbu a samy si volí obtížnost úkolů podle svých možností. Konflikty řeší rozhovorem a koučovacím přístupem, který děti učí naslouchat druhým, hledat společná řešení a přijímat, že ne každý spor má ideální výsledek. Stejně tak děti učí, že některé věci v životě nemají řešení a že to je v pořádku.

Výuka v malotřídce podle ní vyžaduje pečlivou organizaci i důkladnou přípravu. Jako výhodu spojených tříd vnímá, že starší děti podporují ty mladší, učí se od sebe navzájem a rychleji získávají samostatnost. Pracuje spíše v delších blocích než v klasických pětačtyřicetiminutových hodinách a připravuje různé úrovně úloh tak, aby každé dítě mohlo postupovat vlastním tempem. Je také zastánkyní formativního hodnocení. To vnímá především jako každodenní prací s okamžitou zpětnou vazbou, která dětem pomáhá uvědomovat si vlastní pokrok. „Využíváme škálu JČTÚ – což znamená: Ještě to neumím, Částečně zvládám, Téměř a Úplně. Podle ní i děti při sebehodnocení popíší, kde na své cestě jsou,“ popisuje.

Velký důraz klade také na čtenářství. Děti jsou knihami obklopené od první třídy, samy si vybírají, co budou číst, a o přečtených knihách spolu pravidelně diskutují. Harantová Rumianová jim jde příkladem – během čtenářských dílen čte společně s dětmi a ukazuje, že čtení je přirozenou součástí života i všech školních předmětů. Děti si knihy mohou také půjčovat domů, což pomáhá budovat dlouhodobý vztah ke čtení i respekt ke knihám samotným.

Celý rozhovor s Danielou Harantovou Rumianovou si můžete přečíst na Heroine.cz.