Dětem stavím do cesty překážky, v komfortní zóně se nikam neposunou, říká oceněná učitelka

Ve vaší škole nejste první finalistkou Global Teacher Prize, v roce 2021 se do finále probojovala vaše paní ředitelka. Čím to je, že se vaší škole tak daří?

Jsme malotřídka a paní ředitelka prostě ví, co chce. Máme jasnou vizi a všichni se snažíme jít stejným směrem. Paní ředitelka nám dává obrovské příležitosti se rozvíjet. Já jsem to od ní chytla hned na začátku své kariéry, sedlo si to s mými vlastními hodnotami.

Jaké jsou vaše pedagogické hodnoty?

Moje největší hodnota je, že žák nebo žákyně je přímou součástí vzdělávacího procesu. Já nejsem středobodem toho, co se ve třídě děje. Všichni jsme na stejné úrovni, děti jsou moji parťáci a já jejich. Děti mohou mluvit do toho, jaká témata je zajímají, co by chtěly vědět, a do témat, která přinesu, vnášejí své vlastní věci.

Jak se vám daří ukočírovat roli parťačky a zároveň určovat hranice?

Pořád máme jasná pravidla a řád. Hodně o nich diskutujeme, děti je na začátku roku tvoří společně se mnou a v průběhu roku se k nim vracíme. Jsem zastáncem toho, že pravidla a řád ještě nikdy nikomu neublížily – naopak, jsou hrozně potřeba. Jsou to mantinely, ve kterých se dítě cítí bezpečně. V tom množství dětí je nutné mít pravidla, abychom se naučili naslouchat a vytvořili bezpečné prostředí. A děti vědí, že ta finální zodpovědnost jde za mnou. Dá se říct, že mám poslední slovo.

Což je vlastně ten nejdůležitější rozdíl – ta finální zodpovědnost.

Přesně tak. Zodpovědnost za proces je na mně, ne na dětech. Snažím se je vést k tomu, aby měly zodpovědnost za své vlastní učení a vzdělání, ale za to, jak ten proces bezpečně proběhne, ručím já.