Hledání „nevybroušených drahokamů“: pražské základní školy testují nadání pomocí počítačových her

První hodina na pražské ZŠ Strossmayerovo náměstí, které se v okolí neřekne jinak než „Stross“, začíná v půl deváté. Jedné zimní středy je ale prvostupňová učitelka Pavla Vinklerová ve škole už dávno před osmou. Čeká ji třetí den testování nadání u místních třeťáků a čtvrťáků, které na Strossu organizují ve spolupráci s Pražským inovačním institutem. Je proto potřeba nachystat všechno tak, aby mohly děti jen přijít a hned zasednout k práci.

Slyšet spadnout špendlík

Zatímco Pavla Vinklerová vyndává školní chromebooky z nabíjecí stanice a roznáší je na jednotlivá místa, kde k nim připojuje sluchátka, vysvětluje, čím v posledních týdnech a měsících žije. „Jako škola se s nadanými dětmi snažíme pracovat dlouhodobě. Věříme, že velkou část z nich dokážeme identifikovat a v rámci možností se na ně soustředit. Přesto ale tušíme, že některé děti nám unikají,“ popisuje Vinklerová. „Můžou to být třeba děti tiché a introvertní, které k sobě nechtějí přitahovat pozornost, nebo ty s různými poruchami učení.“

Ve třídě v přízemí školy, kde Pavla Vinklerová postupně zapíná počítače a nastavuje přihlašovací stránku k diagnostickému hernímu systému Invenio, se v průběhu testovacích dnů musí vystřídat téměř dvě stovky dětí ze třetích a čtvrtých ročníků. Následně se celá akce ještě zopakuje na druhé budově, kde sídlí převážně třídy s waldorfským programem. „Za celým testováním jsou desítky hodin práce, ale je to tím, že jsme velká škola,“ stačí ještě Pavla Vinklerová říct, když už zvoní na první hodinu, otvírají se dveře a dovnitř vchází zhruba dvacítka třeťáků.

Bez velkých debat se rozesazují kolem dlouhých stolů a tázavě pozorují učitelku. Ta jim připomíná, jak se přihlásit, obratem řeší drobné potíže a během chvilky mají všichni na uších sluchátka a noří se do vesmírného světa, kde se setkávají s animovanou navigátorkou Lin, které se porouchal počítač se záznamy pohybu vesmírných těles. Oči upřené na monitor, někteří si pomáhají prsty, kterými opisují dráhu planetek. Ve třídě by bylo slyšet spadnout špendlík.

Různé dimenze inteligence

Lin a vesmírná navigace je jednou ze čtyř diagnostických her Invenio, které vyvinuli psychologové z Masarykovy univerzity v Brně pod vedením uznávané expertky na nadání Šárky Portešové. Každá z nich testuje jednu z dimenzí inteligence.

„Chtěli jsme, abychom neměřili pouze globální inteligenci, kterou známe pod zkratkou IQ, ale jednotlivé dimenze inteligence, a to hodně do detailu. Zároveň jsme ale nechtěli děti stresovat vyplňováním nějakých testových archů na čas, takže jsme oslovili grafiky a herce a zakomponovali jsme testy do příběhů, jimiž děti na monitoru počítače procházejí,“ popisuje brněnská vědkyně Portešová v rozhovoru, který poskytla Heroine.cz. „Momentálně máme hotové čtyři hry a vyvíjíme další. Zatím tedy umíme zkoumat kvantitativní usuzování, fluidní inteligenci, schopnosti dedukce a indukce a efektivitu učení.“

Hry se vyznačují jednoduchým příběhem a poutavým zpracováním, které oslovuje cílovou skupinu dětí z prvního stupně základní školy. Zatímco papírové testy často evokují školní písemky, počítačová hra – navíc vymyšlená a vytvořená tak, aby se i s přihlášením a instruktáží vešla do jedné vyučovací hodiny – děti baví a dokážou se do ní úplně ponořit.

Ve třídě, na kterou dohlíží Pavla Vinklerová, jsou první děti se hrou hotové už zhruba po patnácti minutách. Učitelka obchází jejich počítače a sleduje výsledné skóre. Je vidět, že někteří mají vyšší a jiní zase nižší; nikdo ale neví, jaké je maximum. Neodehrává se tu tedy žádné porovnávání nebo soupeření. „Jak by se vám líbilo, kdyby takhle normálně vypadaly písemky?“ prohodí Pavla Vinklerová směrem k partě holek u jednoho ze stolů, které se zrovna pomalu balí. „Joooo, to by bylo super!“ vykřiknou sborem a bez váhání, berou si tašky a odcházejí zpátky do své třídy, kde už na ně čeká asistentka pedagoga. „Připomeňte rodičům, že za tři dny najdou na vašem profilu v systému závěrečnou zprávu, tak ať si ji stáhnou, a že budeme rádi, když se o ni podělí,“ připomíná dětem učitelka. Postupně se tak vytrácí celá třída a se zvoněním zůstává Pavla Vinklerová ve třídě sama. Po přestávce dorazí další třída.

„Dlouho jsem přemýšlela, jak pro školu získat možnost plošných testů nadání. Ne proto, abychom děti nějak škatulkovali nebo třídili, ale proto, abychom objevili ty nevybroušené drahokamy, kterých jsme si zatím nevšimli nebo si jimi nejsme ještě úplně jistí,“ míní Pavla Vinklerová. „Když jsem se dozvěděla o možnosti testování Invenio, hned jsem běžela za panem ředitelem, že se musíme zapojit. Údajně jsme byli úplně první přihlášená škola,“ směje se.

A co dál? Zeptat se rodičů i dětí

Testování na pražských základních školách bude postupně probíhat ještě několik měsíců, na Strossu už mají hotovo a nyní čekají na souhrnné výsledky. „K tomu, aby se dítě mohlo zúčastnit, je potřeba, aby přihlášku vyplnili rodiče. Ti si po testování mohou stáhnout zprávu o svém dítěti,“ vysvětluje Pavla Vinklerová, které se podařilo získat souhlasy téměř od všech rodičů, i když bylo u některých s omezenou znalostí češtiny potřeba zapojit třeba starší sourozence jako tlumočníky. „Řekli jsme jim, že oceníme, když zprávu s námi budou sdílet. My o několik týdnů později získáme souhrnnou zprávu za každou třídu, kde budou jména dětí, které alespoň v jednom testu skórovaly v oblasti rozvinuté nebo mimořádně rozvinuté schopnosti.“

Zkušená učitelka už předem tuší, že ne všichni rodiče budou chtít výsledky potomstva sdílet. Platí to zejména o těch, kteří očekávají mimořádný výsledek, jenže jejich dítě v testu vyjde jako průměrné nebo podprůměrné: „Je to pro ně to samé, jako by ze školy přineslo trojku na vysvědčení. Prostě tak trochu zklamání. Přitom ze zprávy se dozvědí, které oblasti má jejich více nebo méně rozvinuté. To jim může pomoci, aby se do budoucna mohli opřít o jeho silné stránky.“ Na druhou stranu Pavla Vinklerová věří, že zejména u některých dětí přinese testování zajímavé výsledky: „Máme tu dceru dvou vysokoškoláků, jejíž dva starší sourozenci jsou velmi bystří a úspěšní. Tato dívka má ale dyslexii a dysgrafii, a ačkoliv vím, že je moc šikovná, vnímám z jejích rodičů jistou bezradnost, možná až trochu zklamání. Když ale dokončovala diagnostické hry, dívala jsem se jí přes rameno a vím, že minimálně v jedné měla nejvyšší skóre toho dne. Těším se, až to doma uvidí na vlastní oči.“

Aby sítem nepropadaly dívky nebo děti s dvojí výjimečností

Proč ale testovat takto plošně a nenechat testování jen na aktivitě rodičů? Z dat České školní inspekce i odborných výzkumů se ukazuje, že víme jen o zlomku nadaných dětí v populaci. Zároveň se ukazuje, že jsou mezi nimi nepoměrně málo zastoupené dívky, děti s přidruženou poruchou učení nebo jinými potížemi nebo děti z nepodnětného prostředí. Tento fenomén není problémem jen v ČR, ale i všude v zahraničí, kde se relevantní výzkumy provádějí. Přitom dívky, děti s dvojí výjimečností a děti ze slabého socioekonomického prostředí jsou ve skutečnosti mezi nadanými zastoupeny stejnou měrou. A proč je důležité o nadaných vědět? Jen nadaní, kteří se setkají s adekvátní podporou, mohou rozvinout svůj potenciál. V opačném případě prožívají frustraci, volí různé negativní strategie a tím ztrácejí nejen ony, ale i celá společnost.

Identifikace nadaných je ale teprve první krok. Mnohé školy, které se do projektu přihlásily, s nadanými dětmi zatím nijak zvlášť nepracují. V Pražském inovačním institutu pořádají pravidelně semináře a kurzy pro vyučující zaměřené právě na práci s těmito žáky a žákyněmi. „Využíváme lektory a lektorky ze skutečně inspirativních škol, aby ostatním předávali svoje znalosti a zkušenosti,“ říká Markéta Štindlová. „O naše akce je zájem, ale uvědomuji si, že je to pořád kapka v moři.“ Na ZŠ Strossmayerovo náměstí už také přemýšlejí, jak s výsledky testů naloží dál. Momentálně například pro hloubavé děti se zájmem o knihy vede právě Pavla Vinklerová čtenářské lekce. Ve škole se každé pondělí odpoledne schází Klub nadaných dětí pod vedením jejím kolegyně. To, jak se nadaným dětem ve škole daří, je ale do značné míry v rukou jednotlivých vyučujících. „Až budeme mít výsledky testování ze všech tříd, oslovíme potom rodiče, a i my učitelé se budeme muset poradit, co dál. A nejspíš se zeptáme i samotných dětí. Někdo chce být aktivní, ale jiní mají radši klid a pohodu. Nechceme nikoho do ničeho tlačit,“ dodává Pavla Vinklerová.