Celý život pracovaly a pečovaly. Jaký mají důchod? Nerovné odměňování dožene ženy i v penzi
Přestože stát na péči žen o děti, nemocné nebo znevýhodněné do značné míry spoléhá, valně ji neoceňuje. Socioložka Lenka Simerská, která je odbornicí na genderové nerovnosti, vyzpovídala Rut Kolínskou, která celý život budovala občanskou společnost a radila vládám. Na jejím životním příběhu odhaluje, že péče o společnost nakonec zůstává bez odměny. Přečtěte si ukázku z nového čísla časopisu Heroine, ve kterém se věnujeme i chystané důchodové reformě.
Rut Kolínskou, iniciátorku mateřských center a aktivní členku hnutí Pražské matky, znám od roku 1998. Když mi řekla, že šla do důchodu, byla to pro mě zvláštní informace. Rut a důchodkyně, to nejde moc dohromady. Ale když dodala, kolik jí byl vyměřen důchod, přišel teprve pořádný šok. Rut Kolínská vychovala pět dětí, získala ocenění Žena Evropy 2003, je dlouhá léta členkou Rady vlády pro rovné příležitosti žen a mužů. V roce 2013 se na popud Václava Havla pokusila ucházet o post hlavy státu. Řekla jsem si, že její příběh by měly znát všechny ženy, které se angažují pro druhé, pracují ve prospěch společnosti, poskytují dlouhodobě svou expertizu státu často zadarmo a snášejí nižší úroveň odměňování, než mají muži. Je totiž potřeba připravit se na to, že nám za to stát v důchodu moc nepoděkuje.
Speciál: Ženy a důchody v nové Heroine
- Co dělat, aby z vás nebyla chudá seniorka
- Proč se s námi pay gap táhne až do důchodu
- Jak pomůže chystaná důchodová reforma ženám s nízkými příjmy
Lenka Simerská: Kdy jsi šla oficiálně papírově do důchodu?
Rut Kolínská: Poslední dceru jsem měla v osmatřiceti. Rozjela se mateřská centra a od té doby jsem pořád pracovala. Když mi bylo 58 let, koukla jsem se do kalkulačky a zjistila jsem, že mám odpracovaný dostatečný počet let na důchod. Šla jsem se na sociálku zeptat, co a jak dál. To byl hodně zajímavý moment. Když jsem u přepážky řekla, o co mi jde, paní zavolala dozadu: „Maruš, pojď sem, máš tu jednu starobní.“ Já jsem se ohlídla, koho tím myslí, kde je ta starobní. Jsou to nesmyslné názvy – mateřská dovolená je nesmysl, stejně jako starobní důchod. Maruš se mě ujala a zeptala se mě, jak dlouho tady chci být. To jsem nepochopila. „No kdy si myslíte, že umřete?“
Lenka: Jak bys to asi měla vědět?
Rut: Takhle se vedla diskuse. Maruš vypočítala důchod a vyšlo to šest a půl tisíce. Chtěla jsem vědět, jestli můžu dál pracovat, že bych chtěla. To komentovala slovy – budete mít takový pěkný kapesný. Takže jsem pracovala dál a měla to „kapesné“. S přibývajícím věkem jsem ale začala uvažovat, že nechci, abych si vše, co jsem vybudovala v Síti pro rodinu, odnesla ve vodorovné poloze. Takže jsem se rozhodla Síť předat dál. Loni jsem tedy nastoupila úplně do důchodu. Díky tomu, že jsem ty roky navíc pracovala, tak se mi ten důchod zvyšoval, plus nějaké valorizace a vyšlo to na 11 tisíc a něco. Teď od ledna k tomu mám za každé dítě tu pětistovku navíc. Celkem teď mám 14 888 Kč.
Kdo si zaslouží důstojný důchod?
Lenka: V kolika jsi tedy šla doopravdy do důchodu?
Rut: V devětašedesáti. Letos je nám s manželem oběma sedmdesát. Mám štěstí, že manžel stále ještě pracuje.
Lenka: Takže vlastně relativně pozdě, i vůči tomu věku, o kterém se teď diskutuje jako prodlouženém pro odchod do důchodu. Letos jdou lidé do důchodu v třiašedesáti letech a deseti měsících. Kdyby se jednalo o ženu, která měla tolik dětí jako ty, měla by nárok už v padesáti čtyřech letech a čtyřech měsících. Pro další ročníky to postupně narůstá až na pětašedesát a rozdíl mezi ženami a muži se stírá.
Lenka (vlevo) má na sobě: sako, Ivy Oak, 7099 Kč, kalhoty, Emporio Armani, 7999 Kč, tenisky, Levi’s, 1499 Kč, vše Answear.cz, perly, Hofbauer, info o ceně u designéra. Rut (vpravo) má na sobě: kalhoty, HUGO, 4399 Kč, sako, HUGO, 7099 Kč, tenisky, Levi’s, 1499 Kč, vše Answear.cz, perly, Hofbauer, info o ceně u designéra.
Rut: Ten věk odchodu do důchodu považuju za velmi ošemetný. Celý život jsem pracovala hlavou. Fyzická námaha je něco jiného. Lidé s fyzicky náročnou prací by měli mít možnost jít dřív. Pokud chtějí. Jestli je to ale drží při životě a baví je práce, ať pracují dál. Já bych třeba tou hlavou ráda dál pracovala, ale všechno, co se nabízí, je zadarmo. Konzultace, porady…
Lenka: Jak hodnotíš současný důchodový systém? Odchod do důchodu nám začne nově určovat statistika a půjdeme podle očekávané pravděpodobnosti dožití. Otázka je, jestli ve zdraví. Průměr je pořád průměr, nebude fungovat pro každého.
Rut: Vymyslet důchodovou reformu tak, aby pasovala na všechny případy, je složité. Měla by tam být možnost volby. Špatně je ale ta zásluhovost – důchod podle toho, kolik člověk přidával do státní kasy. Všechny profese přece potřebujeme. Vzájemná solidarita těch, co měli vysoké platy, s těmi, co jim dělali servis, by měla ve stáří být. Někteří lidé mají až nezaslouženě vysoké příjmy, občas mi to přijde skoro nemorální. Jsou lidé, kteří dělají velmi důležitou a záslužnou práci, a jsou placeni mizerně. To je prakticky celý neziskový sektor. Termín zásluhovost je urážející. Politici by si měli dávat pozor, jak mluví.
Česko je druhé nejhorší v Evropě
Globální index genderových rozdílů každoročně porovnává současný stav a vývoj rovnosti žen a mužů. Česko se umístilo na předposledním místě. Větší nerovnosti už mají z evropských zemí jen na Kypru, těsně nás předběhlo Maďarsko. Jedná se o nejdéle fungující index, který mapuje odstraňování genderových rozdílů od roku 2006.
Má to navíc genderovou dimenzi, ženy a takzvaně ženské profese jsou placeny hůř. Mnohé ženy si neuvědomují, že celý život vykonávají práci, která se jim pak do výše důchodu promítá, a na důchod jsou často samy. „Ženské profese“ jsou placeny hůř, je tam výrazná segregace. V oborech, které se týkají jakékoli péče, ať už o děti ve školství, o nemocné ve zdravotnictví, o sociálně slabé, převažují ženy. Je tam menší síla vyjednávání hodnoty práce, takže jim rostou pomaleji mzdy a chybí odborová organizovanost. Ty ženy nemají takové lokty, jsou rády, že někde pracují. Neuvědomují si, že se jim to všechno propíše do životní úrovně ve stáří. Teď z toho mám i špatné pocity. Naverbovala jsem spoustu žen, aby byly aktivní a zakládaly mateřská centra. A když pak řada z těchto žen dokáže to centrum udržet a provozovat jako službu, a to nenahraditelnou, dopadnou jako já.
V rozhovoru Lenky Simerské a Rut Kolínské se dozvíte:
- Důstojná diskuse o kvótách v české společnosti ještě neproběhla.
- To, jak se budeme mít ve stáří, je ovlivněno tím, co se odehrálo v druhé aktivní polovině našeho života, zpravidla to znamená „po dětech“.
- Co by Rut Kolínská poradila vládě?
- Co považuje Rut Kolínská za svou největší chybu?
Celý článek si přečtěte v časopise Heroine 3/2023.
Foto: Eliška Sky
Kdo je Lenka Simerská
Socioložka, mezinárodně uznávaná expertka na trh práce v kontextu rovných příležitostí žen a mužů, diverzity, CSR a odměňování. Pracuje na Ministerstvu práce a sociálních věcí jako hlavní gestorka projektu Rovná odměna. Zakladatelka platformy LibuShe pro vzájemnou podporu žen ve vstupu a při působení v politice a výkonu funkcí veřejné správy.
Kdo je Rut Kolínská
Zakladatelka hnutí mateřských center a dlouholetá ředitelka Sítě pro rodinu. Je členkou Rady vlády pro rovné příležitosti žen a mužů. Se sdružením Pražské matky demonstrovala za lepší ovzduší už v 80. letech. Byla aktivní v Českobratrské církvi evangelické a vychovala pět dětí. Za svou práci získala mezinárodní ocenění Žena Evropy 2003.
Foto: Eliška Sky, asistent fotografky: Juan David Calderón Ardila, make-up: Nela Nešetřilová, styling: Natálie Host, vlasy: Martin Tyl, produkce: Linda Majerová.
Oblečení na fotografování zapůjčil módní e-shop Answear.cz.
Aktuální číslo
- Kulturní války režisérky Barbary Herz
- Může být matka dobrý „vědec“?
- Jak vychovat odolné děti
- Rodičovská půl na půl
