Ostří dravci a mladé a nezkušené. Pomohlo nám masivní kroužkování žen opravdu prorazit skleněný strop v politice?

Podle teorie kritické masy v sociálních vědách je potřeba právě třetina zastoupení, aby určitá menšina mohla skutečně ovlivňovat rozhodování a změny. V české politice by to mělo vést k tomu, aby ženy měly reálný vliv, přestaly se cítit izolovaně, více si věřily v prosazování svého pohledu na svět a snáz prosazovaly svá řešení. Také společnost začne při zastoupení jedné třetiny vnímat hlas této skupiny jako standardní; jedinci z dosud málo zastoupených skupin přestávají být vnímaní pouze jako reprezentanti menšiny. Věta: „Vy chcete víc žen do politiky, ale podívejte se na tu strašnou – dosaďte si jméno nepohodlné političky –, tedy začíná ztrácet na významu.

Jak si křehké ženy poradí s dravci?

Výsledek překvapil a po svém se s ním začali vyrovnávat jak přeskákaní kandidáti, tak část veřejnosti. Ihned se objevily pochybnosti o připravenosti, zkušenostech a schopnostech zvolených žen, argumenty, že se volilo podle pohlaví a dotyčné si to dostatečně neodpracovaly. Marie Jílková (poslankyně v končící sněmovně za KDU-ČSL) to okomentovala slovy: „Už to, že se někdo dostane na kandidátku, je přece projevem nějakých schopností. Strany, předpokládám, pečlivě vybírají, koho tam dají, a to nejen na první pětku, ale i do první desítky a dvacítky. Těch lidí není moc. Takže ten údiv, že voliči si vybrali z těch, koho jim tam strany předem nachystaly, moc nechápu. Přijde mi zajímavé, že se mluví o tom, jaké mají kompetence mladé zvolené ženy, ale nikdo nezpochybňuje totéž u mladých zvolených mužů.“

Barbora Urbanová (poslankyně za STAN, která nyní suverénně obhájila mandát) popisuje na vlastním příkladu: „Nárůst počtu žen ve sněmovně bude nový normál. Konečně nebude žena v místnosti při nějakém jednání jednorožec, ale bude to víc normální. Rozhodně jich není moc, a nikdo nikdy nepsal, že by mužů bylo moc. A že to je důsledek kampaně ve prospěch kroužkování a někdo si to neodpracoval? Málokdo o těch kandidátkách něco ví, co mají za sebou politicky, vnitrostranicky. Mně také všichni říkali, že budu příšerná a dostala jsem se tam jen jako asistentka poslance a podařilo se mi prosadit řadu změn.“

Piráti přitom nasadili na lídry kandidátek přesně 1 ženu ze 14. Ženy navíc tvořily pouze třetinu kandidátů. Jeden z lídrů pirátské Josef Soumar pro Deník N vyjádřil obavu, jak si nově příchozí ženy poradí s „dravci“, kteří se také dostali do sněmovny. Když se ale podíváte na videa takové Kateřiny Stojanové, uvidíte jazyk jako břitva, pojmenování konkrétních lidí v kauzách v Ústeckém kraji a jasné výzvy k akci. „Když někdo říká, že je žen teď ‚moc‘ nebo že nejsou připravené a neustojí tlak, ukazuje to spíš, jak nezvyklí jsme pořád na to, že ženy zastávají viditelné politické role. Přitom ženy tu práci dělaly dávno, jen nebyly tolik vidět, nedostávaly prostor nebo šanci posunout se výš.“ Ona sama vstoupila do politiky už v komunálních volbách 2018 v Litoměřicích, když ji čekala teprve maturita. Od té doby se pohybovala v různých rolích až po opoziční zastupitelku Ústeckého kraje. Vzhledem k tomu, jak moc je tento kraj postižen korupčními a jinými kauzami, jistě nešlo o procházku růžovým sadem. Je mladá, ale rozhodně se jí dá věřit, když říká: „A pokud někdo pochybuje o tom, že ženy zvládnou obstát vedle politických „velkých hráčů“, tak možná jen podceňuje, jak silné a připravené mnohé z nás jsou.“

Gabriela Svárovská, lídryně Zelených a velká skokanka pražské pirátské kandidátky ze 12. místa, komentuje vlastní údajnou křehkost: „Na osobnosti typu Tomia Okamury nebo Andreje Babiše, případně kádrů ze strany Motoristů jsem myslím připravená. Pracovala jsem s Václavem Havlem a měla jsem díky tomu možnost se setkat se skutečně významnými lidmi. Vedla jsem jednání o lidských právech jménem Evropské unie a žádala o propuštění politických vězňů u představitelů autoritářských režimů. Domácí populisté pro mě nejsou ani autority ani předmět obav.“

Někteří vykroužkovaní pirátští lídři spekulovali o tom, jestli Hřib s Bartošem budou v nastalé situaci „křehkého“ pirátského klubu zajišťovat ostré křídlo a přirovnali sněmovnu k hokeji, kde „prostě potřebujete nějakého Radka Gudase, který do toho vlítne, řekne ‚dost‘ a vytvoří tam tu potřebnou protisílu“.

Marie Jílková to ale vidí úplně jinak a doporučuje, abychom se přestali na práci ve sněmovně dívat jen prizmatem silových vyjednávání a tvrdých přestřelek před televizními kamerami: „Novým poslankyním bych doporučila, ať se vůbec neohlížejí na to, jestli jim někdo dopředu podsouvá, že mají být agresivní, arogantní, tvrdé a ostré, toho je tam dost. Je potřeba jiný styl politiky, ženy mohou bojovat i jinými zbraněmi, jako jsou vtip, nadhled, humor, nemusí to být agresivita. Možná jsme trochu ukazovaly, jak se to dá dělat. Když Tomio Okamura začal urážet Markétu Pekarovou Adamovou s jakýmisi řečmi o tom, že slouží Evropské Unii, s Martinou Ochodnickou (TOP09) jsme udělaly tichý protest, vystoupily jsme tam s vlajkou. Jeho to vykolejilo a svůj projev za krátko skončil. Takže ženy tam možná přinesou úplně jiný rozměr, na který v politice nejsme dosud zvyklí, a na to se moc těším.“

Jasno má i Taťána Malá, poslankyně za ANO, která obhájila mandát. „Od žen se očekává, že budou to prostředí kultivovat. Ale ono je to i jinými prioritami, ženy chtějí řešit jiné věci a tím může i ten způsob být jiný. A jak se ukazuje, je to i poptávka občanů,“ uvedla Malá.

Nepřipravené ženy

V souvislosti se zvolenými ženami se dokola objevují tvrzení, že nemají dostatek zkušeností. I to je však z valné většiny mýtus. Například nově zvolená Marie Kršková Luxová (KDU-ČSL), dosud málo známá skokanka z pátého místa kandidátky SPOLU, je starostkou ve své obci a svou připravenost komentuje: „Vždy jsem jako starostka měla přesah do širší politiky, komplexních témat regionu, byla jsem aktivní v organizacích a sítích, nezůstávala jsem jen na obci. Nepřipravená si nepřipadám.“ Je matkou tří dětí, ale dokázala vše skloubit a ve své kampani objížděla region už od jara. Pochází z rodiny známého politika polistopadové éry Josefa Luxe, takže i po této stránce má na co navázat. Ale tento fakt nechtěla ve své kampani víc využívat, aby nebyla vnímaná jen jako „něčí dcera“, ale hodnocená pro své vlastní schopnosti.

I nejmladší z nových poslankyň, jednadvacetiletá studentka práv a předsedkyně mladého STAN Julie Smejkalová, která přeskákala v Praze až z devátého místa a celkově byla třetí nejúspěšnější ze všech kandidátek a kandidátů STAN, se nenechá při nařčení z nekompetentnosti rozhodit. A to o ní na sítích známý misogynní influencer Ondřej Tesárek šířil, že se „sotva naučila zavázat si tkaničky“. (Pokud si pan Tesárek spojuje zavazování tkaniček od bot s jednadvacátým rokem věku, možná to spíš vyvolává jiné otázky.) Smejkalová přitom do politiky vstoupila v 17 letech a za poslední čtyři roky získávala zkušenosti jako odborná asistentka místostarosty, aktivní občanka v komunální politice, členka komisí, stážistka ve sněmovně. Prošla si kampaněmi, vede Mladé Starosty a nezávislé a odpracovala si své místo na kandidátce – což, jak připomněla Marie Jílková, také není samozřejmé.

O nepřipravenosti nemůže být řeč ani v případě dalších nových poslankyň. Nový poslanecký klub Pirátů tvoří například náměstkyně primátora Ostravy Andrea Hoffmannová, bývalá náměstkyně zlínského hejtmana Hana Ančincová, zastupitelka MČ Brno-Starý Lískovec Vendula Svobodová, bývalá ředitelka neziskové organizace La Strada zaměřené na boj proti obchodování s lidmi Irena Ferčíková Konečná a dalo by se pokračovat.

Ke cti Pirátů promluvili na sítích oba lídři kampaně, Zdeněk Hřib a Ivan Bartoš, kteří volbu žen uvítali. Ivan Bartoš se jednoznačně vymezil na svém profilu: „V posledních dnech se vyrojila spousta chytráků, kteří mají potřebu označovat nově zvolené poslankyně za ‚mladé a nezkušené‘. Ale na rovinu: nevadí jim prostě spíš fakt, že jde o ženy? Třeba náš poslanecký klub tvoří ženy, jejichž průměrný věk je cca 38 let. Kromě jedné, která maká na dokončení studia, jsou absolventky vysokých škol. Všechny mají profesní praxi a znalosti ze spousty oblastí, včetně politiky. Takže asi tak. Osobně mám z většího zastoupení žen ve Sněmovně velkou radost, myslím, že to politické kultuře jenom prospěje. Věřím, že to všichni ti – jistě ‚zkušení‘ – pánové přežijí.“

Pokud však strany stále mají pocit, že ženy nejsou připravené, není jednoznačnější recept než je na tuto roli připravovat. A to ne až těsně před volbami, ale systematicky se snažit o zapojení žen ve straně, aby jich bylo na kandidátkách víc. Postupů a návodů je již dost a dost, existuje i Výbor pro vyrovnané zastoupení žen a mužů v politice a rozhodovacích pozicích Rady vlády pro rovnost žen a mužů, který pravidelně s takovými návody přichází. Zbývá tedy vůle a zájem lídrů stran.

Problém trefně shrnuje Gabriela Svárovská, lídryně Zelených, kteří jako jediní již řadu let systematicky uplatňují interní kvóty: „Kroužkování se ukázalo jako skvělý nástroj, jak mohou lidé ovlivnit pořadí kandidátek. Jsou to vlastně takové lidové kvóty. Kdyby strany používaly zipové kandidátky (pozn. aut.: střídání žena/muž, případně další doplňková pravidla) a měly vnitřní pravidla pro rovné zastoupení žen, jako je mají Zelení, nebyly by dnes tak překvapené a jejich političky by byly mediálně známější.“

A co ženská témata v nové sněmovně?

Proti silnému výtlaku žen ale působí ještě jiný protitlak, a tím je přítomnost stran, které jdou programově proti účasti žen v politice. Tento trend představují zejména Motoristé sobě, kteří staví na své verzi obrazu „obyčejného chlapa“, rétorice zaměřené proti „politické korektnosti“ a odmítání politik rovnosti. Využívají jazyk založený na macho chlapáctví, konzervativismu a odporu vůči společenským změnám, které posilují rovnoprávnost žen. V online prostoru také přitahuje publikum tvořené převážně muži, včetně části komunity mladých mužů, kteří se cítí společensky vyloučeni a reagují agresivně na debaty o genderu, sexuálním násilí či feminismu. Volební tvář Filip Turek navíc čelí obvinění z násilí na své partnerce.

Je tedy otázkou, jak se bude s Motoristy v kombinaci s dalšími konzervativními silami z tábora SPD ve sněmovně dařit navazovat na témata, která byla minulou sněmovnou dobře nastartovaná. Barbora Urbanová (STAN), která stála za celou řadou návrhů nových zákonů se silným dopadem na ženy, jako jsou Zákon o domácím násilí, redefinice znásilnění, včetně tzv. „znásilnění z podstaty“, Dětský certifikát nebo Lex Anička (návrh reagující na případ, kdy byla dívka znásilňována nevlastním otcem), uvedla: „Chci pokračovat ve své rozdělané práci, hodné nám toho zbývá, musíme se podívat na sociálně-právní ochranu dětí, zvýšit tresty za sexuální násilí, třeba k tomu bude sněmovna otevřenější, než byla doteď.“

Vypadá to, že spolupráce žen na tématech napříč sněmovnou se už dobře zabydlela a osvědčila. Poslankyně za ANO Taťána Malá říká: „Chci pokračovat v nadstranické spolupráci na tématech jako domácí a sexuální násilí, vzdělávání soudců, duševní zdraví a digitální závislosti. To jsou témata, která trápí celou společnost a měla by se řešit napříč sněmovnou, hledat shody a zapomenout na to, co nás politicky rozděluje.“

V končící sněmovně se nastartovala také iniciativa Moderní sněmovna, za kterou stojí zmíněné poslankyně Jílková, Ochodnická a Urbanová, dále například Klára Kocmanová a Lucie Potůčková. Vypadá to, že by tato snaha o změnu jednacího řádu a modernizaci práce dolní komory, mohla pokračovat. Vůli k dalšímu posunu v iniciativě potvrdila i Taťána Malá z ANO: „O nadstranickou spolupráci se už teď snažíme, chceme na půdorysu Moderní sněmovny pokračovat v práci, byť z celé té party zůstávám ve sněmovně jenom já. Ale už v létě jsme pracovali na tom, abychom ty nové poslance a poslankyně nadchli pro to, aby spolupracovali napříč spektrem. My jsme toho hodně dokázali tím, že jsme spolupracovali nad rámec vládní koalice a vždycky hodně záleží na tom, jaké osobnosti s vámi u toho stolu sedí“, říká Urbanová (STAN).

Vůli k dalšímu posunu v iniciativě potvrdila i Taťána Malá z ANO a Ivan Bartoš, který ji dal na svém profilu
na sociálních sítích do souvislosti právě s vysokým počtem žen. „Sněmovna po těchto volbách zažila rekordní posun - do lavic usedlo nejvíc žen v historii. Teď ale musíme udělat další krok. Pokud chceme, aby se ženy do politiky zapojovaly dlouhodobě, musí k tomu mít férové podmínky. Chceme, aby sněmovna fungovala předvídatelně, měla jasný rytmus a dalo se v ní skloubit rodinu, práci i službu lidem. Proto s Piráty prosazujeme plán na moderní sněmovnu - otevřenou, funkční a přívětivou pro všechny, kdo chtějí poctivě makat pro Českou republiku.“

Končící Marie Jílková, která svůj mandát neobhajovala a ve sněmovně skončila právě z důvodu nepříznivých dopadů špatně organizovaného jednacího řádu na svou rodinu a slaďování se soukromým životem, vzkazuje nově zvoleným ženám: „A taky jim chci vzkázat, ať se nebojí spolupracovat, protože to nemůže nikdy dopadnout špatně.“

Zbortil se v Česku skleněný strop?

Aktuální volební výsledky jednoznačně ukazují pozitivní trend. Ženy daly najevo, že chtějí být zastoupené a potřebují vidět, že jsou reprezentovaná jejich témata a životní zkušenosti. Nové poslankyně se shodují, že jejich přítomnost ve sněmovně rozhodně není dílem náhody. Ve skutečnosti drtivá většina z nich není na kandidátce do počtu, ale má za sebou viditelnou práci a konkrétní výsledky. Jak popisuje Gabriela Svárovská: „Do sněmovny jsem se ‚prokroužkovala‘ díky práci a dlouhodobé důvěře lidí. Léta jsem si budovala kontakty a zkušenost v několika oblastech: prošla jsem prací v médiích jako novinářka, pracovala jsem ve státní správě, diplomacii, v nevládních organizacích i v politice. K tomu jsem rozvíjela svoji komunitu, třeba s rodiči ve školách, kam chodily moje děti, v sousedství, kde se starám o společnou zahradu. Nemyslím, že mě voliči kroužkovali proto, že jsem žena, ale proto, že mi věří. A totéž platí i pro další kandidátky. Preferenční hlasy se neudělují podle pohlaví nebo věku. Když chtějí lidé kroužkovat, většinou si zodpovědně zjišťují, kdo je kdo.“

Ve sněmovně je pro tuto chvíli kritická třetina žen, ale důležité bude trend udržet, ustát zpětný tlak ze strany ultrakonzervativců a podporovat další ženy, aby do politiky šly a kandidovaly. Také je potřeba, aby ve sněmovně byly připuštěny k významným funkcím a nezůstaly jen řadovými poslankyněmi. Nemáme zdaleka vyhráno. Je tu senát, jsou tu kraje, města, obce, politické funkce na rezortech a v příspěvkových a zřizovaných organizacích, jejich dozorčí rady a představenstva, prezidentská role, justice. Také tam všude ženy patří, ale zatím v kritické mase přítomné nejsou.