Režisér filmu Co s Péťou?: Někoho naturalistické scény pohoršily, ale rodiče dětí se speciálními potřebami mi děkovali
Péťa, celým jménem Petr Jochec mladší, trpí vážnou poruchou autistického spektra, je neverbální (nemluví) a má sklony k agresi. Martin Trabalík ho dobře zná, v minulosti mu totiž dělal asistenta v zařízení sociálních služeb. Ve svém filmu Co s Péťou? dokumentuje křehké okamžiky něhy i Péťovy násilné útoky na blízké.
„Příběh Jochecových dobře ilustruje situace, se kterými musí bojovat rodiny dětí s jakýmkoli znevýhodněním. Potřebují pomoc, ale služby a podpora nejsou téměř vůbec dostupné,“ říká Martin Trabalík. Filmem chce upozornit na důležitost sociálních služeb. „Je také obžalobou politického a společenského systému,“ zdůrazňuje.
V rozhovoru s režisérem Martinem Trabalíkem se dočtete i to:
- proč se Péťa stal jeho oblíbencem a jak si vybudovali kamarádsky vztah;
- jak moc se Péti zpočátku bál;
- proč souhlasila rodina Jochecových s tím, aby je tři roky natáčel;
- proč zvažoval, že autentické scény násilí nahradí záběry rozbitých hrníčků;
- jak zní odpověď na otázku, co bude s Péťou.
Jaké bylo vaše první setkání s Péťou?
Péťu jsem poznal u něj doma. K Jochecovým jsme jeli s vedoucí pražského centra odlehčovacích služeb, ve kterém jsem v té době pracoval jako ošetřovatel, abychom zjistili, zda jsme schopni Péťu zvládnout. Je to velký chlap, o hlavu vyšší než já, má pořádnou sílu a intenzivní projevy. První dojem byl hodně intenzivní.
