Neviditelné padesátnice. Už nejsou juniorky, ale do důchodu mají daleko. Čemu čelí ženy, které dospěly za komunismu?
Současná generace 50+ a v těsném závěsu za ní i takzvané Husákovy děti z počátku 70. let tvoří početnou skupinu české společnosti. Už nejsou junioři a ještě nejsou senioři. Kromě generační zkušenosti je skoro nic nespojuje, z hlediska zájmu politiků a společnosti patří do šedé zóny. Podle socioložky Lucie Vidovićové (45) se nacházejí v mrtvém úhlu. Společenská zakázka na to, aby byl jejich hlas více slyšet, neexistuje. Vítejte ve světě neviditelných padesátníků.
„Lidé 50+ vypadávají ze všech škatulek a jak se k tomu období sama blížím, všímám si toho ještě víc,“ potvrzuje změnu perspektivy Lucie Vidovićová z Masarykovy univerzity v Brně. Uznávaná socioložka se dlouhodobě zabývá problematikou ageismu a zkoumá rozdíly ve společnosti. Téma se jí ale stále více proplétá s osobním životem. Doma se jako typický představitel sendvičové generace stará o malé děti a zároveň pečuje o své nemocné rodiče.
Zatímco na začátku kariéry vnímala stárnutí především jako téma, na kterém se dá postavit kariéra, teď už je citlivější i na témata utrpení a bolesti, které se se stářím někdy pojí. „Naštěstí mám kolem sebe lidi, kteří mi ukazují, že se to dá snést. Dokud není tabletka dlouhověkosti běžně v lékárnách, musíme hledat způsoby, jak stárnutí přežít,“ dodává.
