Island je v rukou žen a prospívá mu to. Co se stane, když zemi převezmou ředitelky, rektorky a političky
Zatímco u nás stále platí „hanba mužům, kterým žena vládne“ a novodobé Libuše spíš poslední dobou z politiky ustupují, na Islandu získávají ženy postupně převahu v klíčových pozicích. Lenka Simerská popisuje kořeny islandského zázraku a ptá se, proč v Česku stále panuje dojem, že „to by u nás nikdy nefungovalo“.
Kromě sopečných erupcí na Islandu aktuálně dochází k pozoruhodnému jevu – více a více žen se objevuje v čele klíčových institucí. Vládní politické strany jsou vedené ženami. Ženy jsou zvolené do vedení měst, zaujímají většinu v městských radách Reykjavíku, Akureyri, Reykjanesbæru a v dalších mají významné zastoupení. Až se v červenci ujme již zvolená profesorka Silja Bára Ómarsdóttir funkce rektorky Islandské univerzity, budou ženy řídit všechny veřejné i soukromé vysoké školy v zemi. A pak je tu prezidentka Halla Tómasdóttir, biskupka, státní policejní ředitelka a nejvyšší státní zástupkyně. Zastoupení žen v parlamentu je aktuálně 46 %.
To se dosud nikdy nestalo. Představuju si reakce české kotliny na tuhle statistiku: „Island musí nutně zkolabovat!“ Na to se islandská lídryně jen usměje a sebevědomě a přirozeně odchází ke svým úkolům. K současnému stavu totiž vedla určitá cesta a je tak vlastně normálním výsledkem vývoje, který si islandská společnost zvolila a kterému se tam už nikdo moc nediví.
Není přitom z historického úhlu pohledu samozřejmé, že by ženy na Islandu zastávaly tyto funkce. Silja Bára (na Islandu se rádi oslovují křestními jmény i ve formálním styku) je teprve druhou ženou, která byla zvolena rektorkou Islandské univerzity, od roku 1911 přitom bylo v této funkci 38 mužů. První žena byla zvolena biskupkou po zhruba tisíci letech. V roce 2010 přijal Island legislativu pro veřejné a veřejně obchodovatelné společnosti s více než 50 zaměstnanci, které musely začít obsazovat své správní rady tak, aby každé pohlaví mělo alespoň 40 % křesel. Většina hlavních politických stran si dobrovolně stanovila interní kvóty pro zastoupení žen – obvykle jde o minimálně 40 % žen na kandidátkách nebo zipový systém. Aplikují je už od konce osmdesátých let.
Island si zvolil vůbec první prezidentku na světě, stala se jí už v roce 1980 Vigdís Finnbogadóttir. V úřadě byla až do roku 1996 a mnozí si ji pamatují jako výraznou figuru z dob sbližování Východu a Západu – klíčové setkání Ronalda Reagana a Michaila Gorbačova se v roce 1986 odehrálo právě v Reykjavíku. Byla obrovsky oblíbená a mnoha ženám dodala odvahu a motivaci zapojit se do politiky.
