Co vy a smrtelné hříchy?

Znáte je přinejmenším z detektivek nebo z Kuksu: Lenost, lakomství, smilstvo a tak dál. Kdo si je vymyslel a proč? (Bůh to nejspíš nebyl.) Je náhoda, že jsou s jejich pomocí disciplinovány častěji ženy? (Nemyslíme si.) A jen tak mezi námi, není načase prohlásit už lenost za ctnost? (Diskutujme!)

Cizinkou ve vlastním těle

„Nedávno mi bylo 40… a najednou je všechno jinak. Na moje tělo už není spoleh. Ať dělám, co dělám, roste mi břicho. Jsem unavená, ale nemůžu spát. Termoregulace se vymkla kontrole. Jsem z toho buď vzteklá, nebo smutná.“ Zní vám to povědomě? Tak to bude asi perimenopauza. A když znáte příčinu, můžete s námi hledat způsob, jak si ze svého těla zase udělat spojence.

Empatická síla Valerie Tkadlčíkové

Vážná nemoc dcery v ní mobilizovala netušenou sílu. A také odhodlání prolamovat bariéry ve zdravotnictví tak, aby bylo vstřícnější k potřebám nemocných dětí a jejich rodin. „Ticho toho nikdy moc nezměnilo. Minimálně ne k lepšímu,“ říká Valerie Tkadlčíková. Jak se jí povedlo ukázat, že existují i jiné možnosti, jak se malé děti uvádějí do anestezie? Čtěte v příběhu úžasné ženy oceněné titulem Moje Heroine 2025.

Jak „vesnická úča“ pomáhá zlepšit školy po celém Česku

Na prahu čtyřicítky se z nákupčí v automobilce stala učitelkou. Magdalena Málková ukazuje, že nikdy není pozdě změnit svůj život a začít znovu a jinak. Založila dvě soukromé školy, stala se učitelkou roku v prestižní soutěži Global Teacher Prize a pomáhá dalším vyučujícím dostat do vzdělávání více respektu a radosti. I proto je Moje Heroine 2025.

Koně jsou jako ladičky - musíte se otevřít, aby s vámi rezonovali

„Na začátku letních prázdnin jsem se ocitla na louce, kam jsme každé ráno přivedli stádo koní z nedaleké pastviny a pak s koňmi chodili každé dopoledne po lesích, cestách a remízkách. Vodili jsme na jejich hřbetech naše děti, vnímali rytmus jejich kroků, snažili se naladit na jejich tempo, učili jsme se na nich jezdit tak, aby nám rozuměli a my zase jim. Odpoledne jsme se o ně starali. Po pár dnech jsem s jedním z koňů zažila to, co nikdy s nikým.“ Začíná své vyprávění Marie Orlická. Velmi osobní rozhovor s majiteli koňské farmy doplňují fotografie Bet Orten.