Válka ji připravila o nohu, dnes ve Lvově pomáhá lidem, kteří podstoupili amputace

Ruslana Danilkina se dobrovolně přihlásila do armády hned v osmnácti letech, krátce po otevřené invazi Ruska na Ukrajinu. „Před totální invazí Ruska do Ukrajiny a následnou plnohodnotnou válkou bych o sobě neřekla, že jsem člověk, který se hluboce zabývá historií své země nebo dobře zná její tradice. Žila jsem obyčejný život a možná jako mnozí jiní jsem si úplně neuvědomovala své propojení s vlastí. Všechno se změnilo v okamžiku, kdy ji začaly ničit ruské rakety,“ uvádí v rozhovoru s Katarínou Strýčkovou na webu Heroine.cz.

Poblíž Chersonu utrpěla vážné zranění a musela podstoupit amputaci nohy. Následně se léčila ve Lvově, kde také zůstala. Zapojila se do organizace Superhumans, která pomáhá lidem, kteří následkem bojů nebo ruského bombardování přišli o část těla.

Podle svých slov musela hledat nový vztah ke svému tělu i lidem ve svém okolí. „Za celou dobu jsem si už prošla různými emocionálními stavy, vnitřními boji a fázemi přijetí. Paradoxně jsem postupně začala žít intenzivněji než předtím. Jsem aktivnější, otevřená životu, dobrodružstvím a novým možnostem. Ale přiznávám, že jsou věci, které navenek nejsou vidět – bolest provází téměř každý můj pohyb,“ říká Danilkina v rozhovoru.

Kromě těžkých životních zkoušek jí tato zkušenost přinesla také nový typ vztahů s lidmi ve svém okolí. Tvrdí, že – snad paradoxně – rozpoznala, kdo ji vnímal jako komplexní lidskou bytost již před samotným zraněním: „Já sama jsem si postupně uvědomila ještě jednu věc: lidé, kteří na vás vidí jen to, co jste ztratili – nohu, ruku, zrak, cokoli –, vás ve skutečnosti nikdy doopravdy neviděli,“ poznamenává veteránka, která pomáhá lidem, kteří se potýkají s podobnou životní situací.

Jak se vyrovnávala s bolestí a ztrátou? Co Ruslaně dává sílu pomáhat lidem vrátit se do aktivního života ve válkou zkoušené společnosti? Čtěte s rozhovoru na webu Heroine.cz.