Dá se vůbec kojit, když vám vyrostlo jen jedno prso? Marta si svůj vztah k tělu musela vybojovat, teď si říká amazonka

„Vyrostlo mi jedno. Jen jedno prso. JEN JEDNO,“ vypráví svůj příběh Marta Strýčková. „Proč? Nikdo neví. Někde se to zvrtlo a pravá mléčná žláza se rozhodla, že mi prostě stačí mít jen levou. Chyba ve vývoji, v genu. Co já vím.“ Na druhém stupni základní školy, v době vrcholící puberty, se Marta snažila tento svůj nedostatek různě maskovat: „Ponožka v podprsence nefunguje. Nikdy. Naproti tomu ramenní vycpávka je celkem v pohodě. Poměrně dobře kopíruje tvar košíčku, to je ale asi tak všechno. Hodně příjemný je, když si nevšimnete, že se přesunula na bok. To pak můžete jít rovnou domů. Změnit školu, bydliště… Stejně vám za tenhle fail nikdy nepřestane být hanba.“

Na stole byla i možnost plastické operace, kterou je ale možné provést až ve chvíli, kdy je tělesný vývoj zcela ukončen. „Do té doby jsem dostala poukázku na epitézu Amoena. Na ten název taky nikdy nezapomenu. Moje náhradní prso. Každý den jsem ho obřadně vkládala na prázdné místo v podprsence a každý večer dávala spát do krabičky v šuplíku,“ vypráví Marta, která po maturitě šla na vysokou školu s uměleckým zaměřením, kde potkala svou první velkou lásku, první velké vystřízlivění a bulimii, která její život řídila po další roky: „Až později jsem přišla na to, že se jen snažím vyřešit si pochybnosti o sobě. Měla jsem pocit, že nejsem dost dobrá. Potřebovala jsem mít alespoň něco pod kontrolou.“

V profesní rovině se Martě dařilo skvěle: hodně pracovala, šla z projektu do projektu, učila tanec. V osobním životě narážela pořád na své sebepřijetí, či spíš nepřijetí. „Z rychlého opojení „láskou“ jsem padala na hubu jako zralá hruška. Byly dny, kdy jsem byla schovaná doma za křeslem, škrábala si kůži, trhala vlasy a nebyla schopná se jít ani vyčůrat. Depresivní stavy se střídaly s manickými jako den a noc.“ Takhle to šlo dál, dokud se Marta nevcítila do pověstných Amazonek – žen, které si údajně uřezávaly ňadro, aby mohly lépe střílet z luku. „Divoká, silná bojovnice. Sama stojí s lukem a bojuje. Za svůj život. Za svoje místo na zemi. S ní jsem se ztotožnila,“ vypráví.

Byl to definitivní happyend? To se dozvíte v Martině příběhu, který je součástí projektu Moje tělo je moje a nyní si můžete přečíst na webu Heroine.cz. Dozvíte se v něm třeba to, co se ženským sebevědomím dokáže provést porod, který nedopadne podle jejích představ. Nebo i to, jestli se s jedním prsem dá kojit, nebo jestli Marta ještě zvažuje plastickou operaci.