„Ze začátku jsme se sebe báli navzájem,“ říká o českých žácích ukrajinská učitelka z Jihlavy. Teď ji chválí za skloňování
Pár dní po začátku rusko-ukrajinského konfliktu přijela bez znalosti češtiny a s ročním dítětem v kočárku Solomiia Makovska do Česka. Zakotvila v Jihlavě, kde založila ukrajinsko-českou knihovnu a snažila se pomáhat ostatním s integrací. Po půl roce nastoupila jako angličtinářka na ZŠ T.G. Masaryka v Jihlavě. Dnes po čtyřech letech mluví jako rodilá mluvčí, stala se třídní učitelkou a loni dokonce získala zvláštní uznání poroty v učitelské ceně Global Teacher Prize Czech Republic. Základem úspěšné integrace podle ní je na české i ukrajinské straně „prostě chtít“.
Máte na škole ještě pocit, že jste cizinka?
Musím poděkovat svým kolegům a celému sboru, že jsem mezi námi velký rozdíl neviděla ani na začátku. Nikdy mi můj cizí původ nedávali najevo. Byla a pořád jsem pro ně „naše Sola“. Jsem a vždycky tady budu cizinkou, nejsem tu stoprocentně doma, ale už jsem se integrovala, mám tu práci, přátele, vyrůstají tu moje děti. Kdybych se vrátila na Ukrajinu, nebude to stoprocentní doma už ani tam.
A co žáci, vnímali, že jste odjinud?
Velkou výhodou je, že učím angličtinu, takže se snažím na ně mluvit hlavně anglicky. Myslím ale, že jsme se na začátku báli sebe navzájem. Měla jsem obavy z toho, jak mě přijmou a jestli budou spolupracovat, a to jak děti, tak rodiče. A oni měli možná strach, že na ně budu mluvit jen anglicky, nebudou mi rozumět a nebudou mít ve mně takovou tu jistotu, že když se na mě obrátí s nějakým problémem, pochopím je. Po prvním měsíci jsme už ale byli v pohodě.
Zajímalo je, odkud jste?
Zeptali se mě „where are you from?“. Dál se ale na nic neptali a ani já jsem neměla potřebu to s nimi nějak víc probírat.
Co se v textu dál dočtete?
- co podle Solomii integraci Ukrajinců v Česku pomáhá a co škodí
- zda ještě věří, že válka brzy skončí
- jak prožívá to, že její děti vyrůstají v Česku bez ukrajinské rodiny
Heroine se dlouhodobě věnuje tématům, která společnost často přehlíží. Jdeme do hloubky, nebojíme se složitých otázek, otevíráme důležité debaty a dáváme prostor silným osobním příběhům.
Díky předplatnému můžeme tuto práci dělat poctivě a dlouhodobě. Neplatíte jen za obsah, ale podporujete samotnou redakční práci.
Odemkněte si celý web a podpořte nezávislou redakci. Předplatné začíná už od 149 Kč měsíčně.
Myslíte, že pomáhá, že jste angličtinářka, takže jste všichni na stejné lodi – vy se učíte česky a oni anglicky?
Ano, vždycky říkám, že oni učí mě a já je. Přijela jsem sem bez znalosti češtiny, takže vidí, co se dá za čtyři roky udělat. Může je to motivovat. A já jim děkuji, je to také jejich zásluha, i když mě učí i hodně nespisovných slov, protože z knížek znám jen spisovný jazyk. Oni pak mají radost a často mě chválí: „paní učitelko, to skloňování se vám teda povedlo!“ Teď se připravuji na zkoušku z češtiny a říkám jim, že se doma učím úplně stejně jako oni. Myslím, že to prohloubilo náš vztah. Od září jsem i třídní učitelka a se svou třídou si skvěle rozumím.
