Mládí, mužnost a anorexie. Jaké nároky musí ustát mužské tělo v gay komunitě?

Jmenuji se Lukáš, je mi třicet šest a od dob dospívání řeším svou váhu. Přesně takhle jsem před několika měsíci začal svou podcastovou sérii Hrana o mužské body image a souboji mnohých mužů s vlastním tělem. Během práce na Hraně jsem však začal narážet na to, že toto téma je v takzvané gay komunitě možná ještě hlubší a palčivější. A právě proto jsem se rozhodl v tématu pokračovat a podívat se i na tenhle jeho odstín zblízka. Vznikla tak pětidílná podcastová série Kult, která vychází v rámci dokumentárního podcastu Exteriéry. První díl nese název Tělo jako komodita.

V sérii, kterou vydává HateFree Culture ve spolupráci s Heroine, se dotkneme jak poruch příjmu potravy, tak tlaku, který i na neheterosexuální muže vyvíjejí sociální sítě a seznamovací aplikace. Jak velkou roli hraje v gay komunitě věk a je možné spokojeně – nebo aspoň smířeně – stárnout? Proč je kladen tak velký důraz na maskulinitu a proč gayové, kteří jsou feminnější, čelí i v rámci komunity stigmatizaci? Dá se z toho vyčerpávajícího běhu za ideálem vystoupit a mít rád sám sebe? O tom všem si budu povídat jak s lidmi, kteří tahle témata dennodenně žijí, tak s těmi, kteří se jim věnují ve své odborné práci.

Na celý život

V souvislosti s Hranou se mi ozval také osmadvacetiletý Lukáš ze slovenské Trnavy. Píše, že je gay, žije ve spokojeném vztahu, celý život se však potýká s mentální anorexií. Se svým tělem bojoval už na základní škole, kdy nebyl štíhlý tak jako většina spolužáků. Při hodinách tělocviku, kdy chlapce učitel před ostatními měřil a vážil, pak pravidelně zažíval horor. Snadné to nebylo ani při převlékání v šatně, kde spolužáci občas utrousili posměšnou poznámku. „Měl jsem z toho velký stres. Porovnával jsem se s nimi,“ říká. Už ve třinácti letech následkem toho přestal jíst, schovával nebo vyhazoval jídlo, aby oklamal rodiče. Díky intervenci dětské lékařky se mu podařilo rozbíhající se poruchu příjmu potravy dostat pod kontrolu včas. Netušil ale, že se s ní setká znovu jen o několik let později, při studiu na vysoké škole. 

Lukáš začal kvůli nespokojenosti s vlastní vizáží chodit do posilovny. Tam paradoxně jeho nejistoty nabraly na síle. „Když jsem tam byl bez doprovodu, přepadaly mě myšlenky, že se na mě všichni dívají a myslí si, že jsem tlustý. Jednou jsem dokonce z fitka utekl s pláčem. Připadal jsem si pro společnost nepřijatelný,“ přiznává rozrušeně. Přestože cvičil třikrát týdně, nebyl se svým tělem stále spokojený, a tak opět sáhl na jídlo. Stravoval se jen jednou denně a velmi málo.

„Můj hlavní cíl bylo být atraktivnější. Když mi vystupovaly kosti a mohl jsem počítat žebra, měl jsem hroznou radost,“ odhaluje a dodává, že tehdy s pýchou oblékal dětské velikosti. Při své výšce 160 centimetrů vážil 46 kilo. Pomohl mu až odchod z posilovny a partner, který dohlížel na to, že jí. Dnes váží 50 kilo a zdůrazňuje, že boj s anorexií není vyhraný nikdy. Je na celý život.

Narušená sebeláska a zdroje sebehodnoty

Podobně jako v případě Lukáše, stojí u většiny neheterosexuálních mužů, s nimiž jsem mluvil, za nejistotami různé situace z dětství, kdy byli podceňovaní nebo vysmívaní svými vrstevníky či rodinou. To mají společné také s heterosexuálními muži, kteří vystupovali v Hraně. Rozdíl vnímám v intenzitě, s jakou se s podobnými poznámkami a tlakem setkávali v dalším životě. Neheterosexuální respondenti shodně uváděli, že právě prostředí gay komunity je mnohem toxičtější než to mimo ni. Napomáhají tomu také strategie seznamování, historický a společenský kontext a do velké míry i míra stigmatizace v rámci většinové společnosti. 

Sociální geograf Michal Pitoňák, který se akademicky věnuje sexuálnímu chování v gay subkultuře, vysvětluje, že to, jaké mají lidé tělo, spoluutváří jejich sebehodnotu. Ta je tvořena sedmi základními pilíři, mezi něž patří přijetí a podpora ze strany rodiny, uznání od okolí, láska Boha, naše schopnosti a dovednosti, vzhled, výkon ve vztahu k druhým, morální kompas. „Všechny tyto zdroje sebehodnoty nejsou všem lidem stejně dostupné,“ říká Pitoňák, který působí mimo jiné v Národním ústavu duševního zdraví. „To, do jaké míry budeme mít přístup k uznání druhých, k lásce boží nebo do jaké míry nás rodina přijme takové, jací jsme, je něco, co ovlivňuje stigma a kulturní norma,“ doplňuje. 

Podle výzkumníka Pitoňáka je téma body image v gay subkultuře specifické hned z několika důvodů. Jedním z nich je, že tlak na vzhled vytvářejí zejména muži. V případě heterosexuálních vztahů uplatňují přísná měřítka muži na ženy. „Není moc očekáváno, že by o sebe muž zvlášť dbal, je to spíš očekáváno u té ženy,“ říká. V případě milostných nebo sexuálních vztahů dvou mužů uplatňují nároky na vzhled oba partneři na sebe navzájem a jsou si jich dobře vědomi. „Ti chlapi tu mají rozhodně daleko větší motivaci řešit své tělo. Protože to, jak vypadají, v této subkultuře ovlivňuje jejich postavení,“ doplňuje.

Rezignovat na ideál krásy a snahu přiblížit se mu pro manažera Michala nepřipadá v úvahu. Je aktuálně single a má obavy, že pokud nebude denně dvě hodiny cvičit a hlídat se v jídle, jeho šance na spokojený vztah se značně sníží. „Někoho bych asi mohl zaujmout, ale ten první dojem bych vyvolal u menší skupiny lidí. Z marketingového hlediska je to zásadní. Oslovit co nejširší skupinu. Protože v té pak můžeš najít zákazníka,“ uzavírá.

Druhý díl podcastové série Kult se bude věnovat vlivu sociálních sítí a seznamovacích aplikací na vztah k vlastnímu tělu. Zavede vás za neheterosexuálními muži, kteří své tělo v online prostoru odhalují, a bude se jich ptát, proč to dělají a co tím sledují.

Druhý díl podcastu Kult: Lajky štěstí