Vyšuměla Feriho kauza příliš brzo? Pozitivní dopady odhalení bývalého poslance je teď obtížné vidět, přesto ale existují
Úterní propuštění bývalého politika a soudem uznaného násilníka Dominika Feriho na svobodu vzbudilo u části veřejnosti, které nejsou oběti znásilnění lhostejné, oprávněné rozhořčení. Navzdory frustrujícímu závěru dosud nejvýznamnější kauzy svého druhu v Česku ale celý proces rozhodně nebyl zbytečný. O tom, co Feriho případ a jeho nejčerstvější vývoj znamená a může znamenat pro českou debatu o násilí a obtěžování, píše v komentáři pro web Heroine.cz Gabriela Knížková.
Dominik Feri už není ve vězení. Bývalého poslance TOP 09, který si měl za dvě znásilnění a jeden pokus o něj odsedět tři roky za mřížemi, soud v úterý „za vzorné chování“ podmínečně pustil na svobodu. Prozatím tak rozpačitě skončil zcela přelomový případ sexuálního násilí v Česku, který sice nezvládl napravit nedostatky české justice v přístupu k trestání násilníků, dokázal ale posunout veřejnou debatu směrem, který byl ještě před několika lety nemyslitelný.
Foto: Profimedia
V roce 2021 se o Feriho chování vědělo jen v několika pražských vysokoškolských kruzích. Jako tehdejší studentka žurnalistiky na Karlově univerzitě jsem se ostatně sama setkala s několika vágními varováními podanými způsobem, který osciloval někde na pomezí autentických obav a jízlivého vtipu pro zasvěcené: „všechno je lepší než zůstat sama na party s Dominikem Ferim“. O problematice znásilnění už se sice v médiích a na sociálních sítích mluvilo zodpovědněji a citlivěji než v minulých letech, nikdo si ale neuměl představit, že by to zejména pro někoho, jako je populární liberální politik, mohlo představovat hmatatelné důsledky. Panoval spíše opodstatněný strach, že snaha o dosažení spravedlnosti nejhůře dopadne na oběti samotné. Investigace Alarmu a Deníku N, která v květnu onoho roku posbírala svědectví řady Feriho obětí a odhalila rozsah jeho chování, status quo změnila.
Feriho nynější propuštění u lidí, jimž nejsou životy obětí sexuálního násilí lhostejné, vyvolává pochopitelnou frustraci. Zejména proto, že dle argumentace soudu a vězeňské psycholožky je Feri vyrovnaný, polepšený a předpokládá se, že bude pokračovat v dobrém chování, které měl posledních měsících prokázat. Sám někdejší politik pak u soudu řekl například to, že má v plánu založit rodinu. Všechny tyto výroky jsou přitom v mrazivém kontrastu s jeho bagatelizací prožitku obětí a nulovou sebereflexí, které provázely jednání o jeho podmínečném propuštění letos v lednu. Před čtyřmi měsíci Feri dle svých slov ještě vinu necítil. Došlo u něj během uplynulé doby skutečně k nápravě, jak nyní předpokládá soud? Těžko říct. Už na začátku procesu ale Feri neměl problém veřejně oznámit citlivé osobní údaje obětí z trestního spisu, do svědomí by si tedy po dobu trvání svého nepříliš dlouhého trestu, které jsou v tuzemsku v případech sexuálního násilí stále typické, musel sáhnout značně.
Na tomto místě je dobré podotknout, že institut podmínečného propuštění má v českém právu svůj neoddiskutovatelný smysl. V případě Feriho by však na prvním místě mělo být bezpečí a zdraví obětí, o nějž teď vzhledem k jeho předchozím výrokům existují obavy. Dokonce ani jistotu, že se Feri navzdory svým činům opětovně nestane fixní postavou politické a influencerské scény, vzhledem k současným vládním excesům nejspíš nemáme (tady nicméně nejde o nový problém, vzpomeňme si ostatně na popularitu odsouzeného vraha Jiřího Kájínka a jeho zeleného nátělníku).
Situace kolem exposlance tak momentálně působí dost bezútěšně. Bylo to celé k něčemu? Pravda je, že k odhalení Feriho chování se mohli jeho spolustraníci a další politici a političky postavit dříve a jiným, citlivějším způsobem. Feri mohl soud od počátku brát vážněji, než jako přehlídku sarkastických poznámek a mediální pozornosti. Mohl dostat vyšší trest, který je více v souladu se závažností znásilnění jako trestného činu. Nemusel z vězení odejít pár měsíců poté, co znovu popřel svoji vinu. Odpověď na položenou otázku přesto zní ano.
Situace kolem exposlance tak momentálně působí dost bezútěšně. Bylo to celé k něčemu? Pravda je, že k odhalení Feriho chování se mohli jeho spolustraníci a další politici a političky postavit dříve a jiným, citlivějším způsobem. Feri mohl soud od počátku brát vážněji, než jako přehlídku sarkastických poznámek a mediální pozornosti. Mohl dostat vyšší trest, který je více v souladu se závažností znásilnění jako trestného činu. Nemusel z vězení odejít pár měsíců poté, co znovu popřel svoji vinu.
Odpověď na položenou otázku přesto zní ano. Možná je v poslední době proměna veřejné debaty ohledně sexuálního násilí v Česku méně viditelná a má ještě hodně co dohánět – typickým nedostatkem je v tomto ohledu vzdělávání soudců a soudkyň a z něj plynoucí tresty, nad jejichž výší mnohdy nejde nekroutit hlavou –, přesto ale existuje. Sexuální násilí už není jen směšným nástrojem údajně zhrzených žen, ale tématem, o němž se mluví a píše. A to není málo. Feriho případ patří v této proměně ke klíčovým katalyzátorům. Pokud diskusi o znásilnění nevzdáme, může jím do jisté míry zůstat. A to i navzdory tomu, že jeho hlavní aktér bude po krátkém intermezzu znovu pobývat na svobodě.
Jak pracovat s lidmi, kteří byli ve vězení? Funguje setkání pachatele a oběti?
