Děti přestávají chodit do školy a je třeba to řešit. Tam, kde nejvíc rostou absence, mají školy nejhorší výsledky

Čtenářka Heroine.cz chtěla svou dceru vyslat na týdenní sportovní soustředění v čase výuky a předpokládala, že svolení školy bude pouze formalita. Velmi ji proto zaskočilo, když ředitel studentce prvního ročníku střední školy účast nepovolil. V tomto konkrétním případě nemusíme řešit, kdo je v právu – matka má v zásadě dvě možnosti: prostudovat si školní řád a zjistit si, jak škola k povolování absencí přistupuje, a nabídnout případně proaktivně doplnění učiva. Diskutující na facebooku se v podstatě rozdělili na dva tábory. Jeden říká, že „škola není holubník a jestli se vám to nelíbí, učte si děcko doma“, druhý tvrdí, že „škola není vězení a je jen na zvážení rodičů, kolik času v ní dítě stráví“.

Z ideologické a názorové bitvy se ale vytratila data. A z těch můžeme například vyčíst, že průměrná absence českého žactva je 103 hodin ročně. To nevypadá jako příliš vysoké číslo. Při průměrných šesti vyučovacích hodinách denně to vychází na zhruba 3 – 4 týdny od září do června.

Víme ale, jak je to s průměry – když jeden má dva řízky a druhý žádný, průměrně se teoreticky oba najedí tak akorát. Ve skutečnosti tomu ale tak není. A s absencemi je to podobné: rozhodně nejsou rovnoměrně rozložené napříč regiony a školami. Například na webu Mapa vzdělávání je možné porovnat mezi sebou regiony z hlediska vzdělávací neúspěšnosti (neboli opakování ročníku, nedokončování ZŠ, předčasných odchodů ze vzdělávání atd.) a počtu absencí. Asi celkem nepřekvapivě ze srovnání vychází, že tam, kde děti zameškají nejvíc hodin, je vzdělávací neúspěšnost nejvyšší.