Heroine do schránkyPředplatit časopis
Předplatné časopisu

Za coury v leopardím a všechna autentická já

Jana Patočková | 9. 3. 2021 | 15 komentářů | Názor | 5 423

Karley Sciortino na fotografii Lizzie Alexandry, 2016

Jedním ze základních postojů feminismu je přijmout lidi takové, jací jsou a jak sami sebe identifikují. Nesoudit je za jejich vzhled, barvu kůže, sexuální orientaci nebo identitu. I přes proklamované postoje nám to ale občas ujede.

Kdosi nedávno v rámci tzv. empoweringu sdílel na sociálních sítích dvě fotografie, jejichž poselstvím mělo být, že „sexy žena“ nemusí znamenat „vypadá jako laciná štětka“. Zaujalo mě to mimo jiné proto, že jsem nechápala, co by mělo být na „laciný štětce“ špatného. Nebo na její estetice. Kdysi jsme vytvořili společenské stigma „lehké ženy“, přiřadili k němu vizuál s leopardím vzorem, a teď neváháme ve jménu stylovosti shazovat jiné ženy. 

Šlo o dvě fotky mladých žen. Na jedné byla Snooki, hvězdička z úspěšné reality show z nultých let Jersey Shore, a na druhém mladá Sophia Loren. Snooki trendovala svůj typický „ratchet“ look: bokové legíny a leopardí top tak malý a úzký, že jí z něj lezlo všechno, hlavně dvě velká nepřehlédnutelná ňadra. Zářila oranžovým opalovacím nástřikem, místo obočí dva úzké oblouky, co dávaly jejímu výrazu punc konstantního překvapení, a oči orámované hrubou černou linkou. Trashy?

Naproti stála Sophia v černých pouzdrových šatech s dekoltem, který také nenechával nic moc imaginaci, s diamantovým náhrdelníkem a typickým líčením konce padesátých let – černá „kočičí“ oční linka a červená rtěnka. Classy? Problém tu nastává v hodnocení – a následně i výsměšnému odsudku – toho, co je aktuálně společensky definováno jako „laciné“. Žena sice může být sexy, ale musí i u toho držet společenské dekorum, musí znát své místo, nesmí být „moc“. Smutným detailem je fakt, že příspěvek sdílela žena.

Ratchet

Termín pochází z amerického slangu černých komunit. Původně urážlivý termín „ratchet“ je slangová verze „wretched“, tedy nuzný, mizerný. Výraz ale prochází posledních pár let renesancí, černé ženy se k němu hrdě hlásí a odkazují na své ghetto kořeny (Beyoncé se nechala v roce 2012 vyfotit s náušnicemi s vepsaným slovem ratchet). Jiné ovšem poukazují na přetrvávající negativní rasové stereotypy, který tento termín stále má.

Ratchet je styl, pro který jsou v USA typické prvky street a hip-hop kultury: velké kruhové náušnice, objemné třpytivé doplňky často se jménem nositele („nameplates“), zlaté zubní násady („grills“), dlouhé akrylové nehty, vlasové náplety atd. O možné problematičnosti a kulturní apropriaci se začalo mluvit během nultých let se stoupající popularitou hip-hopu a r’n‘b a překlápění těchto symbolů do mainstreamové popkultury a jejich rekontextualizací. Debatovalo se např. o Sexu ve městě, který tematizoval „ghetto-chic“ a jeho módní prvky, jako je zlatý náhrdelník se jménem hlavní hrdinky Carrie. Podobná debata se strhla kolem videa „We can’t stop“ (2013) zpěvačky Miley Cyrus, která v klipu ukazuje zlaté grills, twerkuje, a černé tanečnice slouží jen jako doprovodné „křoví“. V českém kontextu by za „ratchet“ styl mohl být považovaný jakýsi styl „sídliště“ nebo komunit žijících na periferii: tepláky, legíny, výrazné nehty, melíry, značky jako Guess nebo Adidas (ať už originály, nebo fejky).

Estetika coury

Oblíbená tweetovací otázka zní: co je classy, když jsi bohatý, ale trashy, když jsi chudý? V diskusních vláknech zazní cokoliv od braní drog (je „classy“ sjíždět se na jachtě s Leonardem DiCapriem, ale „trashy“ dávat si piko v paneláku), přes mluvení několika jazyky (v prvním případě to může znamenat prestižní studium nebo možnost cestování, v druhém statut imigranta) po nejrůznější módní prvky od leopardího potisku po mullet (protože obojí oslavujeme třeba u Miley Cyrus, ale u prodavačky z Tesca už méně). Na dně tohohle zábavného vlákna stojí prosté zjištění, že věci často nahlížíme prismatem vlastního elitářství.

Vnímat svět skrze estetické kódy je přirozené a naučili jsme se je dešifrovat podle toho, co nám bylo vštěpováno. To je ale jen začátek cesty. Na atributy „lacinosti“ se dá dívat nejen bez pošklebování, ale třeba i jako na klíč k autentičnosti, kterou osoba, na kterou se díváme, vysílá. Autentičnost je stav, kdy se člověk co nejvíce podobá ideálu sama sebe. Žena, kterou vidíme nakupovat v obchoďáku na periferii oblečenou v bokovkách a v leopardím topu, s mulletem, melírem a dokonale vytrhaným obočím je ženou, která chce být sexy. Tak jí to ostatně bylo v jí dostupných zdrojích prezentováno. Proč by za to měla být terčem posměchu?

Hudebnice Dolly Parton se netají tím, že její look je inspirovaný vzhledem sexworkers z jejího rodného Tennessee. Prohlásila taky, že „vypadat takhle lacině stojí hodně peněz“. Sexuálním pracovnicím také nikdy neodpírala kredit za inspiraci k tomu vypadat tak skvěle, jak vypadá. Dolly je však všeobecně oblíbenou umělkyní, která si může dovolit leccos; u normálních žen máme ale jiná měřítka. Místo vkusu tu nastupuje podvědomá společenská kritika – sexworkers jsou na spodních příčkách sociální pyramidy a jen neradi jim přiznáváme, co jim náleží.

Ještě pořád žijeme v kultuře, která má potíže se „slut-shameováním“. Je tabu být ženou, která si užívá klidně i náhodného sexu. Dívkám je ještě pořád vštěpováno, že když mají sex s mužem, muž něco získává, zatímco žena něco dává.

V poslední době oblíbená instagramová estetika striptýzových tanečnic není ničím jiným než vykradením estetiky žen, které si vydělávají u tyče nebo sexuálními službami. A hej, ta estetika je vážně lákavá, ostatně jako mnoho věcí, které můžou mít nálepku něčeho „neslušného“, o čem se nemá mluvit a má to zůstat tam, kde to je – někde dole, dokonale skryté před našimi maloměšťácky perfektními životy. Courami si totiž dovolíme být tajně nebo si od nich jen něco „vypůjčíme“. Třeba tzv. pleasers, typické boty striptýzových tanečnic, na fotku na Instagram. A neohlížíme se na to, že si tuhle estetiku do našich dokonalých životů ironicky vypůjčíme od těch, kterým slouží jako jediná obživa. Je načase přiznat jim kredit stejně tak, jako je na čase zbavit slova coura nánosu pohrdání, které si s sebou nese.

Mužská coura neexistuje

Autorka a sex-writerka Karley Sciortino se dlouhodobě snaží o re-branding nálepky „slut“, tedy coury. Podle Sciortino je coura osoba jakéhokoli genderu, která si často a ráda užívá konsenzuálního sexu, klidně s více partnery. „Existuje skoro stoprocentní jistota, že každá žena bude někdy označená za couru. I když to vypadá, že sexuální dvojitý standard se pomalu narovnává, ještě pořád žijeme v kultuře, která má potíže se „slut-shameováním“. Je tabu být ženou, která si užívá klidně i náhodného sexu. Dívkám je ještě pořád vštěpováno, že když mají sex s mužem, muž něco získává, zatímco žena něco dává. Muž „se baví“, zatímco dívka s velkým libidem musí zákonitě mít nějaký „problém“ – buďto z nízkého sebevědomí, z deprese, z pocitu „ošklivosti“ nebo proto, že si „neumí najít stálého partnera“.

Influencerka x astronautka

Instagramový účet Worthfeed dosáhl před několika dny více než 900.000 likes u příspěvku, který vedle sebe vyobrazoval fotky Kendall Jenner a Alyssy Carson. První je globálně známá modelka, protagonistka reality show a beauty-influencerka, druhá pak 19letá studentka astrobiologie na Florida Institute of Technology, vesmírná nadšenkyně, která objela většinu NASA kempů a její životní cíl je stát se astronautkou a letět na Mars. Příspěvek se zaměřoval na to, že v dnešní společnosti je oslavován stereotypní standard krásy na úkor žen, které by si zasloužily být stejně globálně známé díky své práci a snahám prosadit se v oborech, pro které je příznačná letitá mužská dominance. Nedá se než souhlasit, na druhou stranu opravdu potřebujeme v rámci empoweringu ukazovat prstem a srovnávat dvě ženy z naprosto odlišných oborů optikou „úspěchu“? Stavění žen do role rivalek je jedním z příznaků systému, na který celý příspěvek ve své podstatě upozorňuje.

Podobně k tématu přistupuje také americko-chorvatská autorka působící převážně v Itálii Tea Hacic-Vlahovic, která o sobě tvrdí, že je „radikální coura“ a svoje followers oslovuje právě takto – „troie radicali“. I ona považuje za jeden ze svých inspiračních zdrojů prostitutky a ženy z chudých poměrů z jejího rodného města Sisak v Chorvatsku. Přiznává fascinaci barevnými kombinacemi leopardích vzorů, ostře červenými přelivy na vlasy, sladkými vůněmi z drogerie a třpytivou bižuterií. Prostitutky a „obyčejné“ ženy považuje za svoje módní ikony daleko více než celebrity z lesklých časopisů. Podle Hacic-Vlahovic jde o víc než dvojitý standard, jednoduše proto, že pro pojem coura neexistuje mužský ekvivalent. To slovo náleží k zakořeněnému pocitu studu, který ženy drží „na jejich místě“ a který jim nedovoluje projevit se častokrát tak, jak by rády, ze strachu, že by byly souzeny, a nemusí přitom zdaleka jít ani o sexuální chování, ale o absolutní svobodu.

„Vždycky jsem se označovala a považovala za couru, ale nemyslím, že musí nutně jít jen o něco spojeného se sexualitou. V Itálii existuje spousta slov, které determinují ženy na základě toho, jestli jsou nebo nejsou sexuálně aktivní. Stává se, že holku označí za couru, i když je třeba ještě panna. Já jsem se jako coura narodila, coura může být řádová sestra nebo panna. Radikální coura je jednoduše žena, dívka, queer osoba, feminní osoba, která se nebojí být hlavní hrdinkou svého vlastního příběhu, která žije sama pro sebe, ne pro jiné, ať už jde o jejího muže nebo děti, která nežije nutně podle standardů, které určuje společnost. A to je ještě pořád, především v Itálii, velmi radikální koncept. Označení coury jsem použila záměrně, jde o slovo, které je pro mnoho lidí urážlivé, stejně tak, jako může být urážlivý samotný koncept svobodné ženy.“ Sciortino i Hacic-Vlahovic se shodují na jednom – že coury mají rozhodně zábavnější život. Coura může být prostě jen „stav mysli“, který nám pomůže vystoupit z tradičního vzorce chování. Stav, kdy se nemusíme povyšovat nad jiné, ale ani se umenšovat před dalšími.

Ať už coury přiznané, sexworkers nebo náhodné ženy, které potkáme v tramvaji v sexy outfitu, který nám bude připadat nevkusný, každá jedna z nich si zaslouží prostor pro svoji autentičnost a pro svoje pojetí krásy, i když může být pro někoho směšné. A být krásná, přiblížit se požadovanému ideálu, nestárnout, být sexy – to dá práci a stojí to peníze. A ač v jiném měřítku, náhodná kolemjdoucí, nad kterou se ušklíbneme, musí vyvinout stejné úsilí jako taková Lady Gaga. Že je výsledek jiný? Každý jsme jiný, i když bychom možná rádi nebyli. 

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • FILOZOFKA ANNA HOGENOVÁ Hluboký rozhovor o signálech, které nechceme slyšet. O tom, že nejdůležitější životní momenty přicházejí nenápadně a potichu. O smrti nejbližších, ale i o kolektivní katastrofě, kterou teď jako lidstvo možná prožíváme. Kam nás mohou mezní situace zavést a co si díky nim můžeme uvědomit?
  • KULT MLÁDÍ KONEČNĚ STÁRNE Protože stárne i česká populace. Přesto stále není zvykem mít na obálce lifestylového časopisu ženu ve zralém věku nebo mluvit o problémech starších generací, o jejich životech, přáních nebo potřebách. Co seniorům opravdu chybí? A jak se jich dotýká současná pandemie? Reportáž Jany Patočkové doprovázejí výmluvné fotografie Jany Plavec.
  • POJĎME MLUVIT O KLITORISU O anatomii orgánu, který není žádným malým knoflíčkem nad poševním vchodem, ale ptákem rozpínajícím svá křídla po stranách vulvy. Lucie Jarkovská vysvětluje, na co všechno má vliv (znovu)objevení klitorisu a jak je důležité uvědomit si, že lidské tělo neznamená mužské tělo.
  • SUSTAINABLE MÓDNÍ PŘÍLOHA Jak vypadají textilní materiály budoucnosti? Technologie inspirované přírodou jsou na vzestupu. Představujeme módní značky, které chtějí to nejlepší pro své zákazníky i pro planetu. Udržitelnost je pro ně klíčová. A stejně tak je pro ně důležité, aby to na ně někdo neušil.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 15 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Rob | 9. 3. 2021 13:35

Někdy si říkám,  že by feministky měly mít nad stolem velký nápis:
NA RESPEKT NEMÁTE NÁROK, RESPEKT SI MUSÍTE ZASLOUŽIT.
Pokud se holka obléká jako coura, těžko může čekat, že ji okolí bude mít za dámu. Ukázat prsa umí každá mařka z Horní Dolní. Obléci se tak, že vypadáte sexy, ale ne lacině, vyžaduje umění. A přesně ze tohle umění dostanete respekt, který coury nikdy nezískají.
Není to pouze záležitost žen – když si třeba Zeman oblékne červené trenky, pak bude úplně stejně za burana, i kdyby stokrát tvrdil, že to je výrazem jeho lidovosti.
Nu a tu údajnou autenticitu nejlépe vystihuje věta v článku: „Žena, kterou vidíme nakupovat v obchoďáku na periferii oblečenou v bokovkách a v leopardím topu, s mulletem, melírem a dokonale vytrhaným obočím je ženou, která chce být sexy. Tak jí to ostatně bylo v jí dostupných zdrojích prezentováno. “ Je to žena, která rezignovala na vlastní vkus a přebírá bezmyšlenkovitě cokoliv, co jí naservírují v módních časopisech. Autentického na tom není nic – před 30 lety by tatáž žena považovala za výraz své „autenticity“ šusťákovou soupravu a barevné sluneční brýle. Není to nic, za co by si zasloužila obdiv.

+21
Reagovat

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Učitelka | 9. 3. 2021 12:12

Mne nevadí, že nosíš levhartí tangáče.

-5
Reagovat
Zobrazit komentovanou zprávu
Naše tipy