Evoluce ženských superhrdinek. Soubojům v podpatcích a příliš těsných kostýmech je doufejme konec

Když jsme ji na plátně viděli poprvé, měla hlavu plnou loken, na sobě sexy neoprenový oblek, výrazný make-up a vysoké podpatky. V prvním a s velkou pravděpodobností posledním sólovém filmu s Black Widow nosí titulní hrdinka – v civilu agentka Nataša Romanov – tepláky, pije pivo a mluví o tom, že byla nedobrovolně sterilizována.

Po sociálních sítích koluje video, v němž Scarlett Johansson v pětiminutovém sestřihu z nejrůznějších panelových diskuzí bryskně reaguje na sexistické otázky a narážky ohledně své role. „Zatímco Robertu Downeymu Jr. pokládají existenciální dotazy, já dostávám otázky na dietu a spodní prádlo,“ komentuje to Johansson. „Ten vás kostým vypadá tak těsný, že mě to prostě zajímá,“ směje se v jednom rozhovoru postarší novinář. Je až s podivem, jak slušně a vtipně dokáže zjevně otrávená Johansson zas a znovu čelit dehonestujícím komentářům.

„Jaké je to být zbožňovaná tolika generacemi mužů?“ ptá se jí plaše mladá reportérka. A vypadá upřímně překvapeně, když Johansson odpovídá: „Popravdě, mnohem důležitější pro mě je, když Black Widow oceňují ženy.“ Při pohledu na Avengers all-male panely, které před deseti lety narušovala svou přítomností právě jen Johansson, chápu, jak to myslí. Black Widow byla tehdy silně sexualizovaná a ve své roli nedostávala moc prostoru, ale byla tam – a pro dívky a ženy byla jednou z mála inspirací, že superhrdinkou může být i žena.

Superhrdinky tu s námi samozřejmě byly už dřív a samotná postava Black Widow se na stránkách komiksu objevila už roku 1964. Kde je tedy problém? Pojďme se nejdříve podívat na čísla.

Podivuhodné proměny vůdčích ženských rolí

Black Widow je 24. snímkem Marvel univerza a teprve druhým s titulní ženskou hrdinkou. Když nebudeme počítat týmovky Avengers a Guardians of the Galaxy (v nichž jsou ženy sice stále v naprosté menšině, ale budiž) a párovku Antman and the Wasp, pořád nám zbývá 15 mužských sólovek oproti dvěma ženským. Přitom na první z nich (Captain Marvel, 2019) jsme si museli od úvodního marvelovského snímku (Iron Man, 2008) počkat celých jedenáct let.

Více bezbrannosti, méně oblečení

Autorky už zmíněného výzkumu Gender Differences in Movie Superheroes’ Roles, Appearances, and Violence došly k tomu, že mužští superhrdinové jsou nejen mnohem početněji zastoupeni, ale navíc jsou vykresleni jako násilnější a schopnější jednat sami za sebe. Superhrdinky jsou oproti tomu vystrašenější, bezbrannější, nevinnější a bezradnější, a mnohem častěji pracují ve skupinách a mají své mentory.

Narozdíl od mužů ženy málokdy oplývají více superschopnostmi najednou, a téměř nikdy to nebývá velká síla. Místo toho manipulují živly nebo předměty. Také neovládají tak často jako muži zbraně. Zato jsou vykresleny jako atraktivnější a vyzývavěji oblečené. Tedy méně oblečení, zbraní, síly a samostatnosti. To se to pak bojuje úplně samo!

„Když se podívám zpátky, moje postava byla hodně sexualizovaná,“ říká k tomu o roli Black Widow sama Johansson. „V jednu chvíli o ní Tony [Stark] dokonce mluví jako o kusu masa. Myslím, že tehdy jsem to snad i brala jako lichotku. Byla jsem jiná. Byl to proces,“ hodnotí zpětně svou první zkušenost s rolí Nataši v Iron Manovi 2. Změnilo se toho ale skutečně tolik? Nakolik je nová Black Widow jiná? A v čem?

Ženský tým a rodinné drama

Předně bylo do tvůrčího procesu zapojeno víc žen. Black Widow režírovala Cate Shortland, australská autorka dramat jako Berlínský syndrom či Lore. Pod scénářem je kromě Erica Pearsona, který má za sebou scénář třetího Thora či feministického seriálu Agent Carter, podepsaná také tvůrkyně seriálu WandaVision Jac Shaeffer. A Scarlett Johansson byla od začátku přítomna jako executive producer.

Na výsledném filmu je tohle složení poznat na více úrovních. Shortlandin cit pro ženské hrdinky a zkušenosti s nezávislou tvorbou se projeví hned v atmosférickém začátku, který nás zavádí do 90. let. Vidíme Natašu jako dospívající dívku těsně předtím, než jí ukradli rodinu i svobodnou vůli. Že si to druhé vzala zpátky, už víme. O svého druhu rodinu přišla právě podruhé, děj se totiž po titulcích přesouvá do období po rozpadu Avengers, ke kterému došlo v Captain America: Občanská válka.

Nataša se vydává do ústraní, ale od sledování starých bondovek v přívěsu uprostřed venkova ji vytrhne padouch, který má co do činění s její původní rodinou. Kromě akčního nářezu v exotických lokacích plného honiček na motorkách a vybuchujících tajných základen tak sledujeme také rodinné drama o traumatech dětství, zpřetrhaných vazbách a sourozenecké rivalitě.

Síla sesterství a kostýmy s kapsami

Těžiště příběhu tvoří vztah odcizených sester, v němž získává Scarlett Johansson skvělý herecký protějšek ve Florence Pugh (Slunovrat, Malé ženy). Ta je jako Natašina sestra Jelena zároveň komentářem k vývoji postavy Black Widow. „Co to máš furt s tou svou pózou?“ škádlí sestru s odkazem na Natašin typický, ale krajně neefektivní bojový postoj. Jelena nechce být sexy, chce být hlavně efektivní a svobodná. V jejím projevu je víc hravosti a bezelstnosti. Není ani tak protipólem, jako spíš zrcadlem Nataši. A v jejich soužití na plátně je obsažena tragika i komika zároveň.