Evoluce ženských superhrdinek. Soubojům v podpatcích a příliš těsných kostýmech je doufejme konec

23. srpen 2021
26 725

Snímek Black Widow je teprve druhým filmem Marvel univerza s titulní ženskou hrdinkou. Původně měl jít do kin před rokem, místo toho vstoupil do distribuce až letos v létě. Scarlett Johansson kvůli němu podala na studio Disney žalobu. Jaký je? A znamená pro svět superhrdinek revoluci?

Když jsme ji na plátně viděli poprvé, měla hlavu plnou loken, na sobě sexy neoprenový oblek, výrazný make-up a vysoké podpatky. V prvním a s velkou pravděpodobností posledním sólovém filmu s Black Widow nosí titulní hrdinka – v civilu agentka Nataša Romanov – tepláky, pije pivo a mluví o tom, že byla nedobrovolně sterilizována.

Po sociálních sítích koluje video, v němž Scarlett Johansson v pětiminutovém sestřihu z nejrůznějších panelových diskuzí bryskně reaguje na sexistické otázky a narážky ohledně své role. „Zatímco Robertu Downeymu Jr. pokládají existenciální dotazy, já dostávám otázky na dietu a spodní prádlo,“ komentuje to Johansson. „Ten vás kostým vypadá tak těsný, že mě to prostě zajímá,“ směje se v jednom rozhovoru postarší novinář. Je až s podivem, jak slušně a vtipně dokáže zjevně otrávená Johansson zas a znovu čelit dehonestujícím komentářům.

Kromě akčního nářezu v exotických lokacích plného honiček na motorkách a vybuchujících tajných základen tak sledujeme také rodinné drama o traumatech dětství, zpřetrhaných vazbách a sourozenecké rivalitě.

„Jaké je to být zbožňovaná tolika generacemi mužů?“ ptá se jí plaše mladá reportérka. A vypadá upřímně překvapeně, když Johansson odpovídá: „Popravdě, mnohem důležitější pro mě je, když Black Widow oceňují ženy.“ Při pohledu na Avengers all-male panely, které před deseti lety narušovala svou přítomností právě jen Johansson, chápu, jak to myslí. Black Widow byla tehdy silně sexualizovaná a ve své roli nedostávala moc prostoru, ale byla tam – a pro dívky a ženy byla jednou z mála inspirací, že superhrdinkou může být i žena.

Superhrdinky tu s námi samozřejmě byly už dřív a samotná postava Black Widow se na stránkách komiksu objevila už roku 1964. Kde je tedy problém? Pojďme se nejdříve podívat na čísla.

Podivuhodné proměny vůdčích ženských rolí

Black Widow je 24. snímkem Marvel univerza a teprve druhým s titulní ženskou hrdinkou. Když nebudeme počítat týmovky AvengersGuardians of the Galaxy (v nichž jsou ženy sice stále v naprosté menšině, ale budiž) a párovku Antman and the Wasp, pořád nám zbývá 15 mužských sólovek oproti dvěma ženským. Přitom na první z nich (Captain Marvel, 2019) jsme si museli od úvodního marvelovského snímku (Iron Man, 2008) počkat celých jedenáct let.

Foto: Foto z filmu Zátopek s Marthou Issovou a Václavem Neužilem. © Lucky Man Films / Julie Vrabelová

Heroine je ve Varech

Pro Heroine letos z Karlovarského filmového festivalu píše Jana Patočková. Na co se chodí, o čem se mluví, kam se chodí jíst a pít? Jaká je atmosféra vzhledem k protipandemickým opatřením a na konci léta? Jsou Vary pro český film ještě relevantní, anebo je z festivalu pražská drbárna

Pakočka ve Varech #1. Bude se dýchat film a večeřet Aperol!

Pakočka ve Varech #2. Zátopek, strhující Noé i Marek Eben křičící na mrak

Trochu vyváženějších počtů se dočkáme u konkurenčního studia DC, které přišlo s první Wonder Woman (2017) už po čtyřech letech od vykopávacího supermanovského Muže z oceli (2013). Mužské versus ženské sólovky jsou tu ve výhodě „jen“ 4:2, a navíc tu vznikla i první čistě ženská týmovka: Birds of Prey: Podivuhodná proměna Harley Quinn (2020). To máme dohromady šest superhrdinských snímků, které mají v názvu ženskou hrdinku. Všechny vznikly v posledních čtyřech letech. V rámci DC a Marvel univerz jsou sice stále v menšině, ale evidentně se situace zlepšuje. Je vůbec na co si stěžovat? Co se vlastně dělo předtím, než na plátna vtrhla před čtyřmi lety Wonder Woman

Připravte si prsty na jedné ruce, víc jich při výpočtech potřebovat nebudete. Těsně před Wonder Woman šla do kin adaptace kultovní mangy Ghost In The Shell (2017) rovněž se Scarlett Johansson. Pak si možná vzpomenete na nechvalně proslulou Catwoman (2004) s Halle Berry, případně na komerční propadák s Jennifer Garner Elektra (2005) či sci-fi snímek s Charlize Theron Aeon Flux (2005), který se u nás ani nedostal do kin. Před nimi, a to celých dvacet let, nevzniklo nic. První film se superhrdinkou v názvu (když nepočítáme hypersexualizovanou a jaksi mimo stojící Barbarellu z roku 1968) byla Sheena (1984). Ve stejný rok následovala Superdívka a rok nato Rudá Sonja (1985). Pak nastala ona dvacetiletá přestávka.

Superhrdinky se objevovaly i ve filmech, které po nich nebyly pojmenované. Výzkum z roku 2016 porovnává ženské a mužské protagonisty v 80 superhrdinských filmech. Dohromady se výzkumnicím podařilo nalézt 47 žen, které by se daly označit za superhrdinky, většina z nich se objevuje ve vedlejších až epizodních rolích. Mužů bylo ovšem ve filmech tolik, že se musel výzkum omezit jen na dva stěžejní mužské protagonisty na jeden snímek. I přes toto omezení jich je ve výsledném vzorku dvakrát tolik co žen. Ale co dělat, víc žen prostě nebylo, i když je hledali div ne pod mikroskopem.

Více bezbrannosti, méně oblečení

Autorky už zmíněného výzkumu Gender Differences in Movie Superheroes’ Roles, Appearances, and Violence došly k tomu, že mužští superhrdinové jsou nejen mnohem početněji zastoupeni, ale navíc jsou vykresleni jako násilnější a schopnější jednat sami za sebe. Superhrdinky jsou oproti tomu vystrašenější, bezbrannější, nevinnější a bezradnější, a mnohem častěji pracují ve skupinách a mají své mentory.

Narozdíl od mužů ženy málokdy oplývají více superschopnostmi najednou, a téměř nikdy to nebývá velká síla. Místo toho manipulují živly nebo předměty. Také neovládají tak často jako muži zbraně. Zato jsou vykresleny jako atraktivnější a vyzývavěji oblečené. Tedy méně oblečení, zbraní, síly a samostatnosti. To se to pak bojuje úplně samo!

„Když se podívám zpátky, moje postava byla hodně sexualizovaná,“ říká k tomu o roli Black Widow sama Johansson. „V jednu chvíli o ní Tony [Stark] dokonce mluví jako o kusu masa. Myslím, že tehdy jsem to snad i brala jako lichotku. Byla jsem jiná. Byl to proces,“ hodnotí zpětně svou první zkušenost s rolí Nataši v Iron Manovi 2. Změnilo se toho ale skutečně tolik? Nakolik je nová Black Widow jiná? A v čem?

Souhlasíte se směrem, který nabral vývoj ženských superhrdinských postav?

Ženský tým a rodinné drama

Předně bylo do tvůrčího procesu zapojeno víc žen. Black Widow režírovala Cate Shortland, australská autorka dramat jako Berlínský syndrom či Lore. Pod scénářem je kromě Erica Pearsona, který má za sebou scénář třetího Thora či feministického seriálu Agent Carter, podepsaná také tvůrkyně seriálu WandaVision Jac Shaeffer. A Scarlett Johansson byla od začátku přítomna jako executive producer.

Na výsledném filmu je tohle složení poznat na více úrovních. Shortlandin cit pro ženské hrdinky a zkušenosti s nezávislou tvorbou se projeví hned v atmosférickém začátku, který nás zavádí do 90. let. Vidíme Natašu jako dospívající dívku těsně předtím, než jí ukradli rodinu i svobodnou vůli. Že si to druhé vzala zpátky, už víme. O svého druhu rodinu přišla právě podruhé, děj se totiž po titulcích přesouvá do období po rozpadu Avengers, ke kterému došlo v Captain America: Občanská válka.

Po léta jsme vídali superhrdinky navlečené pouze v přiléhavých trikotech a herečky jsme slýchali vyprávět o tom, jak těžké bylo se do nepohodlných obleků vůbec nasoukat. Hrdinky po desetiletí nebyly oblékány pro boj, ale pro pohled. A to pohled heterosexuálně orientovaných mužů.

Nataša se vydává do ústraní, ale od sledování starých bondovek v přívěsu uprostřed venkova ji vytrhne padouch, který má co do činění s její původní rodinou. Kromě akčního nářezu v exotických lokacích plného honiček na motorkách a vybuchujících tajných základen tak sledujeme také rodinné drama o traumatech dětství, zpřetrhaných vazbách a sourozenecké rivalitě.

Síla sesterství a kostýmy s kapsami

Těžiště příběhu tvoří vztah odcizených sester, v němž získává Scarlett Johansson skvělý herecký protějšek ve Florence Pugh (Slunovrat, Malé ženy). Ta je jako Natašina sestra Jelena zároveň komentářem k vývoji postavy Black Widow. „Co to máš furt s tou svou pózou?“ škádlí sestru s odkazem na Natašin typický, ale krajně neefektivní bojový postoj. Jelena nechce být sexy, chce být hlavně efektivní a svobodná. V jejím projevu je víc hravosti a bezelstnosti. Není ani tak protipólem, jako spíš zrcadlem Nataši. A v jejich soužití na plátně je obsažena tragika i komika zároveň.

Foto: Joshua Mays

Revoluce nejen ve filmu

Proměny toho, jak vnímáme hrdinství, se nevyhnuly ani žánrům, kde se stereotypní až šovinistické mužnosti dlouho dařilo. Trilogie N. K. Jemisinové Zlomená země se po právu stala nejdůležitější fantasy minimálně posledního desetiletí a sama Jemisinová je vůdčí osobností změn, kterými fantastika po roce 2000 prošla (a stále prochází). „Ve svých knihách nezapomíná na žánrové kořeny a možnosti, ale odmítá zavírat oči před problémy reálného světa s jeho rasovou, sociální i genderovou diverzitou. Tomu odpovídají i postavy, jejichž příběhy a konflikty nenaplňují tradiční představu o (anti)hrdinech fantastiky,“ píše v knižní recenzi Boris Hokr.

Revoluce ve fantasy. Hrdinky už nejsou chlapi v sukních

Komická složka je zde zastoupena především v postavě Natašina otce (David Harbour), urputně lpícího na své zašlé slávě sovětského superhrdiny. A není posledním mužem, jehož nabobtnalé ego sestry ve filmu zkrotí. Když se otec snaží v jedné scéně Jelenu shodit poznámkami o tom, že má asi „své dny“, dostane zpátky výčet reprodukčních orgánů, které oběma sestrám proti jejich vůli odebrali.

Může se to zdát jako drobnost, ale když se na plátně objeví Black Widow v teplácích a péřové bundě, ve skutečnosti se jedná o velkou věc. Po léta jsme vídali superhrdinky navlečené pouze v přiléhavých trikotech a herečky jsme slýchali vyprávět o tom, jak těžké bylo se do nepohodlných obleků vůbec nasoukat. Hrdinky po desetiletí nebyly oblékány pro boj, ale pro pohled. A to pohled heterosexuálně orientovaných mužů.

Black Widow kostymérka Jany Temime vybrala pro Natašu i Jelenu outfity, ve kterých se cítily pohodlně a které by si jako hrdinky samy zvolily. Scarlett tak potkáme jak v bílém padnoucím kostýmu, tak v pohodlné mikině s kapucí a teplácích. A její sestra, většinu času oblečená v lehce nepadnoucí zimní kombinéze, si nemůže vynachválit svou vestu, protože má „tolik šikovných kapes“. Obě navíc vědí, co je to gumička do vlasů a nebojí se ji použít. A nenosí do boje podpatky. Jaká úleva!

Soud, a co dál?

A jak to bude s Black Widow dál? S tím, že bude mít pokračování, se nepočítalo ani předtím, nicméně teď to vypadá na definitivně zabouchnuté dveře. Scarlett Johansson totiž podala na studio Disney žalobu poté, co se rozhodlo nijak nekompenzovat ušlé zisky vzniklé uvedením filmu spolu s kiny zároveň online. Disney tvrdí, že Johansson dostala peněz už dost, ale ukazuje se, že dost v tomto případě znamená méně než její mužští kolegové za menší role. Streamovací platforma Disney+ navíc na online premiéru Black Widow nalákala spoustu nových předplatitelů, aniž by z nich musela odvádět peníze jednotlivcům jako je Johansson.

Boj za rovnost a samostatnost se tak přesunul z obrazovek a pláten kin do zákulisí. Ať dopadne jakkoli, doufejme, že do starých kolejí, k nižším platům a sexistickým kostýmům i plochým charakterům, se už nikdy nevrátíme.

Aktuální číslo

  • Swap - nový životní styl, pro který je podstatné nacházet radost jinde než v nezřízené spotřebě.
  • Co by ženy měly dělat, pokud by chtěly mít v důchodu stejně peněz jako muži?
  • Ani umělá inteligence není objektivní a nestranná. Proč má AI předsudky?
  • Náš feel good speciál jsme tentokrát věnovali chůzi. Jak to udělat, aby nás po dlouhém výšlapu nebolely nohy ani duše?
  • K ročnímu předplatnému balíček pečujících krémů od L'Occitane zdarma
Popup se zavře za 8s