Čtyři ženy před ním volaly Kulínskému do vězení. I já jsem měl před MeToo předsudky, říká režisér Sbormistra
Kauza Kulínský změnila českou společnost. Náš film ale není rekonstrukce jen jednoho příběhu, říká režisér filmu Sbormistr Ondřej Provazník. Na karlovarském filmovém festivalu s ním krátce po úspěšné premiéře mluvila Ilona Kleníková z časopisu Heroine. V rozhovoru se věnovali proměně české společnosti ve vztahu ke zneužívání moci, pochopení pro ty, kteří z různých důvodů nemohou, nebo nechtějí konfrontovat pachatele, nebo otázce, jak na place vytvářet bezpečné a respektující prostředí.
Ondřej Provazník, který spolu s Martinem Duškem natočil film Staříci, si kauzy vedoucího sboru Bambini di Praga všiml už okolo roku 2004, kdy se proti Bohumilu Kulínskému vynořila obvinění. Kulínský byl tehdy mnohými obhajován, nicméně šlo možná o první případ, který vyvolal veřejnou debatu o tom, co je a co není přijatelné chování. Přestože jsme se později dočkali zcela nepochopitelných situací, jako bylo nejapné žertování Jana Krause s právě propuštěným pachatelem, společnost se na základě případu začala měnit. Tím spíš Provazník usoudil, že je na místě příběh vyprávět a pokusit se chápat oběti, které se sbormistrovi postavily, i ty, které tak neučinily.
„V jednom nočním baru jsem viděl asi čtyři ženy, které najednou začali zpívat do telefonu nádherným vícehlasem. Vyšlo najevo, že volají Kulínskému do vězení. To už byl několik měsíců ve vazbě a tento bizarně magický zážitek ve mně dlouho zůstal. Když vypuklo hnutí MeToo, vzpomněl jsem si na to.
Ta kauza byla taková první vlaštovka v české společnosti, která to téma otevřela a taky společností dost otřásla. A pak jsem se samozřejmě zajímal o jiné kauzy, dělal jsem spoustu rešerší a na základě toho jsem začal vyvíjet už do nějaké míry fiktivní příběh. A cítil jsem potenciál na dobrý film,“ říká Provazník.
Natáčení o tak citlivém tématu, navíc s mladistvými herečkami, představovalo specifickou výzvu. Lidé, kteří se na filmu podíleli, se proto snažili vytvořit prostředí, které by nepůsobilo herečkám diskomfort:
„Od začátku bylo zjevné, že vyprávíme film o traumatu a že při tom nemůžeme traumatizovat další lidi, zvlášť když pracujeme se začínajícími, nezletilými herečkami, které své role mimochodem zvládly naprosto skvěle.
Takže jsme se to snažili podchytit ze všech stran. Setkávali jsme se s rodiči. Chtěl jsem, aby si všichni přečetli scénář a věděli, do jakého kontextu vstupují. Měli jsme koordinátorku intimních scén a hereckou koučkou v jedné osobě Martinu Čurdovou a pořádali jsme workshopy. A také jsem všechny těžké scény vymýšlel s kameramanem Lukášem Milotou tak, aby se našich představitelek nikdo nedotýkal.“ Celý rozhovor si přečtěte na webu Heroine.cz.
