Halston je extravagantní portrét módního návrháře, který chtěl zůstat záhadou

Režisér Daniel Minahan společně s proslulým producentem a seriálovým tvůrcem Ryanem Murphym si vytyčili náročný cíl. Natočit čtyřhodinovou minisérii, která stojí a padá s člověkem, který je v mnoha ohledech lidsky nesnesitelný. Má pro to zdánlivě dobrý důvod – je nesmírně talentovaný a má tvůrčí vizi, kterou chce bez jakýchkoli kompromisů naplnit. A je ochoten přitom ničit přátelství, milostné vztahy i své vlastní zdraví.

Halston se tak zařadil mezi dlouhou řadu v současnosti oblíbených komplikovaných hrdinů, kteří ve svém životě opakovaně chybují, a přesto je těžké jim nefandit. Ostatně volbu takové látky není těžké pochopit. Jedny z vůbec nejlepších (a nejpopulárnějších) seriálů všech dob mají podobné hlavní hrdiny, ať už je to Don Draper v sérii Mad Men, Walter White z Breaking Bad nebo animovaný BoJack Horseman. Jejich tvůrci se pak museli ve scénáři hledat balanc mezi glorifikováním svých postav a subtilním odsuzováním jejich (nejen) sebedestruktivního chování.

Halston je módní návrhář, ale také ikonická a nenahraditelná figura New Yorku 70. a 80. let, která při zfilmování láká k mytizaci už jen proto, že mýtus o sobě se Halston snažil tvořit celý život. V pěti dílech sledujeme jeho vzestup na úplný vrchol módní kariéry a posléze jeho nevyhnutelný pád a poslední roky před smrtí, které strávil v samotě, než podlehl nemoci AIDS.

Začínáme jeho dětstvím s tyranským otcem a milovanou matkou, pro kterou navrhnul své první klobouky. A ve velmi rychlém tempu se dostaneme k jeho prvnímu velkému úspěchu, kdy si Jackie Kennedyová, první dáma, nasadila při inauguraci svého manžela na hlavu Halstonův „bonbonek“. Navzdory tomu ale má problémy sehnat finance na svou tvorbu, a tak jsou první díly zejména příběhem o jeho kontinuální práci na vytváření renomé a silné značky. Další pak už o slávě, požitkářství, nátlaku na výkon a následném vystřízlivění po velké životní párty. 

Faust s cigaretou v luxusním obleku

Scénář se pohybuje po známé ose – je to cesta hrdiny k cíli, kde se ukáže, že to možná za všechny ty oběti nestálo. V tomhle ohledu ale Halston není moralizující. Na konci nepřichází žádné velké ponaučení. Jsme si jako diváci jistí, že pokud by návrhář dostal šanci, prožije své velké dobrodružství znovu a nejspíš stejně. Jenom by si tentokrát dal pozor, aby nepřišel kvůli špatně pochopené smlouvě o své jméno.

V něčem tak Halston připomíná faustovský příběh Johanna Wolfganga Goetheho, který psal: „Od touhy spěchám k uspokojení, po uspokojení se nadechuji pro další toužení.“ Náš hrdina žije pro momenty euforie a slastného opojení úspěchem. Jakmile skončí, baží po dalších. A nejdojemnější scéna seriálu vyobrazuje čtení oslavných recenzí na jeho kostýmní návrhy po letech špatných kritik. 

Halston se tedy pro úspěch nevzdal duše, ale paradoxně pro člověka, který celý život toužil ze všeho nejvíc po slávě, svého jména. Pro to ani není překvapením, že Ewan McGregor, který titulního návrháře ztvárnil naprosto dokonale a jedná se bez debat o jeho životní výkon, při nabídce role Halstonovo jméno neznal. Je pravděpodobné, že naši čtenáři ho neznají také. Po zhlédnutí minisérie na něj ale jen tak nezapomenou, ať už v dobrém či špatném.

Ostatně společně s jeho výstupem na vrchol sledujeme i to, jak si svoji osobnost postupně systematicky utváří. V jeden moment si vlasy nageluje elegantně dozadu, nasadí si černé sluneční brýle, které už pak nikdy nesundá, a začne mluvit níže posazeným hlasem. Je to kosmetická úprava, ale ukazuje, jak o sobě jako o člověku uvažoval už od začátku jako o značce. Netvořil jen krásné šaty, velmi rychle pochopil, že osobnost není fixní a předem daná věc, ale může se záměrně měnit a doslova znovu-utvářet. 

Podobně jako mnoho umělců před ním i po něm zjistil, že neprodává jen své výtvory, ale také a především sám sebe, svůj podpis a specifickou estetiku. Lidi si nechtějí jeho oblečení koupit proto, že se jim tak líbí, ale protože to je „Halston“. Fascinující figurou tak po celou dobu zůstává i proto, že se jí prostě rozhodl být, což je v něčem děsivé a stejnou měrou sympatické. Každý může být svým vlastním Halstonem, pokud po tom zatouží. Míra, s jakou jsme schopní jeho až obsesivní zápolení o vydobytí svého místa na slunci pochopit, pak taky určuje, jak moc si sérii užijeme.

Umění vs. komerce

„Vyrůstal jsem v Indianě, odkud je i Halston, obklopený kukuřičnými poli a kostely, a často jsem slýchával o dvou lidech, kterým se podařilo vypadnout a začít větší a velkolepější život jinde. Jedním z nich byla Florence Henderson a druhým Halston. V mojí hlavě byl vždycky obrovská osobnost. Reprezentoval někoho, kdo vyšel ze skromných poměrů a v dospělosti udělal neuvěřitelné věci. Vždycky mě ten příběh dojímal,“ řekl producent a jeden ze scénáristů Ryan Murphy v rozhovoru s Tomem Fordem pro magazín Vogue o tom, proč se rozhodl pracovat zrovna na seriálu o Halstonovi.

Halstonova rodina už stihla minisérii nazvat „nepřesným a fiktivním zpracováním, které skutečnému návrháři neodpovídá,“ a stěžovala si, že při její tvorbě se s nimi nikdo neporadil. Bylo by ostatně s podivem, kdyby výsledek schválili. Série je plná sexu, drog a hédonismu a poukazuje na Halstonovo obrovské ego. Není to však dílo bulvární a hrdinu nezatracuje. Naopak v průběhu stopáže poměrně citlivě ukazuje mechanismy drogové a alkoholové závislosti i to, jak do ní postupně spadnul, aniž si toho sám všimnul. Nejdříve je to pro neúprosného workoholika s vizí způsob, jakým se odreagovat a zklidnit, alespoň na moment vypadnout z kolotoče neustále se vršící práce. Ale jak se s čím dál většími úspěchy stupňuje nátlak na jeho produktivitu, jsou pro něj nakonec drogy – a především kokain – jediná možnost, jak nastavenou laťku výkonnosti nejdříve překračovat a pak alespoň udržet. 

Inspirace bez nutnosti tvořit

Portrét závislého jde McGregorovi v titulní roli dokonale. Sám v rozhovoru pro New York Times mluvil o tom, že měl se závislostí své vlastní problémy a od roku 2001 je abstinent a částečně se také vzdal cigaret. „Nezvládal jsem to tak dobře, jak jsem si myslel. Je to jako by uvnitř vás žil někdo jiný, kdo je pevně rozhodnutý vás zničit.“ Jedinou cestou, jak z destruktivního životního stylu utéct, je pro Halstona samota a částečně nedobrovolný odchod ze světel reflektorů. Tam se nakonec nachází největší emocionální síla celé série.

V posledních epizodách, kde dostává více prostoru kontemplace a klid a nekonečná párty mizí v dálce. Jsou to momenty, kdy se dva milenci po letech potkají. Jeden, který do toho šel kvůli penězům, a pak Halston, který si myslel, že jde o lásku. Stačí jedna věta, jednoduchá, ale řečená ve správný čas na správném místě, která diváka po předešlém cynismu pošle do kolen. 

K závěru pak Halstona sledujeme, jak poslední období svého života tráví ježděním po východním pobřeží Spojených států se svým Rolls-Roycem a věrným řidičem. Dívá se na oceán a je šťastný, že se poprvé v životě může nechat přírodou inspirovat bez toho, aby okamžitě myslel na to, jak to využije ve své příští kolekci. Vlastně až v těch chvílích se Minahanovi a Murphymu podaří malý a nečekaný zázrak. Najednou jejich hrdinu chápeme a dokážeme se do něj vcítit. Halston tak ve finále není sérií o géniovi, vysoké módě, nebezpečí ega ani o drogové závislosti. Je to jednoduše příběh o člověku se vším, co k tomu patří.