Rychleji neznamená lépe a odpočinek není lenost. Pomalá produktivita ukazuje, jak pracovat udržitelně

26. leden 2024
15 350

E-maily, schůzky, nabitý diář a zaplněné sobotní odpoledne, kdy je konečně „klid na práci“. Připomíná vám to váš kariérní život? Možná to tak být nemusí. Vyjma dobrých zaměstnanců přece potřebujeme být mnohem víc: chápaví rodiče, empatičtí kamarádi a kamarádky a spokojení vyrovnaní lidé. Co když existuje způsob, jak se práci nadále věnovat, prokazovat kvalitní výsledky, a ještě si u toho udržet životní radost? Seznamte se s pomalou produktivitou.

Pracovat rychleji a víc se nerovná vždycky dobře.Foto: Gabriela Knížková/Midjourney

Probouzíme se v pondělí ráno a u první kávy v kanceláři nebo home officu se díváme na nekončící seznam úkolů, které jsou před námi. Zaplaví nás vlna úzkosti z toho, že ani nevíme, kde vlastně začít. Nejde ani tak o individuální náročnost každého z úkolů, ale o to strašidelné množství. 

Během práce na jednom úkolu dostaneme dva e-maily a absolvujeme telefonát, který upozorňuje na další urgentní problém. A nám nezbývá než ve stresu přebíhat od jednoho zadání k druhému s nepříjemným pocitem, že v takovém spěchu je přece ani nemůžeme dělat dobře. Situace, kdy pohled na „to do list“ vyvolává podobně děsivé pocity jako nahlédnutí do bezedné propasti, zažil nejspíš každý.

Odpočinek je něco, co si člověk musí zasloužit po tom, co odvedl veškerou práci. Co ale dělat, když nikdy není opravdu hotovo?

Feel Good konference karta
Foto: Jana Urbánková

Udělejte si na sebe čas

Lehce se to řekne, mnohem těžší je to udělat. My vám nabízíme rovnou termín! Feel Good, den pro potěchu ducha a těla, proběhne 2. 3. 2024! Workshopy, inspirativní přednášky, budeme se věnovat dechu, tělu, hlasu i odpočinku.

Chci na Feel Good

Současná pracovní kultura je neúprosná, a přestože jsme si s rostoucím blahem v západní společnosti a s nástupem moderních technologií mysleli, že se nátlak na produktivitu sníží a počítače nám samotnou práci usnadní, nastal přesný opak. Dnes pracujeme ještě víc. Hlad trhu po neustálém růstu je příliš velký. A i když se stále častěji hovoří o všudypřítomném riziku vyhoření, velké části lidí práce nekončí ani po příchodu domů. Řesit maily v noci či o víkendu? Mnohde se takové nasazení očekává. Odpočinek je přece něco, co si člověk musí zasloužit po tom, co odvedl veškerou práci. Co ale dělat, když nikdy není opravdu hotovo? 

Sedřít se jako moji hrdinové

Celkové společenské nastavení se sice pomalými krůčky mění, ale workoholismus se stále v podstatě glorifikuje. Na sociálních sítích, jako je LinkedIn, se vytváří virtuální prostředí, ve kterém se ze sdílených příspěvků vždycky zdá, že ostatní pracují víc. Projevuje se to také na kultuře, i když méně nápadně. Soustředěné kariérní nasazení totiž dnes oslavují i popové písně, ve kterých se dřív zpívalo hlavně o lásce. A touha po tom, dostat se za každou cenu na vrchol tvrdou prací, je ústředním tématem většiny rapu, (i z těchto důvodů) nejpopulárnějšího žánru současnosti. 

Samozřejmě nad tím můžeme jednoduše mávnout rukou a říct, že jsou to jenom písničky, které si lidi pouštějí k motivaci, když jim samým chybí. Ale u hudby také funguje důležitý prvek fanouškovství. Minimálně v dospívání (ale i déle) jsou muzikanti naši hrdinové – idolové. A jako oni přece chceme být. I kdyby to znamenalo pracovat dvanáct hodin denně. Často nám ale nedochází, že pro ně práce znamená dělat intenzivně něco, co milují, zatímco pro nás sedět do noci v kanceláři nad lejstry, ve kterých nevidíme hlubší smysl.

Vytváříte si seznamy pracovních úkolů?

Dalším příkladem změny vnímání popkultury bylo mezi lidmi početné nepochopení úspěšného filmu Vlk z Wall Street, které vedlo k tisícovkám fotek s hlavním hrdinou doplněným o fiktivní citát, který motivuje k nekončící práci a cílevědomosti. Pracuj, když ostatní spí, uč se, když ostatní paří, šetři, když utrácejí, a žij, jak oni jen sní, píše se na jednom z nich. 

A to přestože snímek sám ukazuje, jak takové přemýšlení může vést k ztrátě morálních i fyzických zábran a nutnému pádu. Pokud se v minulosti strašilo tím, že rock’n’roll vede mládež k drogám a alkoholu, můžeme dnešní moralizátory potěšit, že v současnosti vedeme mladou generaci k přesčasům a užívání stimulantů. 

Pracovat méně, ale lépe 

Cílem tohoto textu není vybízet k lenosti. Naopak si myslím, že cílevědomost a práce na snech – abych citoval zmiňovaný motivační úryvek – je důležitá a může v dlouhodobém měřítku vést ke šťastnějšímu a více naplňujícímu životu. Stále víc se ukazuje, že to, jak dnes pracujeme, není ani efektivní, ani udržitelné. Tím se dostáváme k principu pomalé produktivity, který vybízí k tomu, pracovat méně, ale více soustředěně. Poslední průzkumy ukazují, že čtyřdenní pracovní týden nijak nezmenšil míru produktivity zaměstnanců, ale výrazně zlepšil jejich celkovou psychiku díky tomu, že měli více času na své přátele, partnery a koníčky. Zároveň také významně zmenšil riziko vyhoření. 

Deprese a vyhoření můžou potkat každého. Nezlehčujte je, často jde o čas

Duševní zdraví

Jedním z těchto průzkumů byl ten provedený na Islandu mezi lety 2015 až 2019, který má prokazatelná data potvrzující, že není třeba pracovat více, ale pracovat lépe. Zúčastnilo se ho dva a půl tisíce lidí, tedy celé jedno procento pracujících na Islandu. Zveřejnění úspěchu tohoto experimentu vedlo k tomu, že 86 procent zaměstnanců v této zemi teď pracuje méně hodin nebo dostalo možnost si pracovní dobu upravit. Ukázalo se, že psychická pohoda a odpočatost zaměstnanců nezpochybnitelně zlepšuje jejich celkové výkony a tím jim šetří čas. 

Sen o kariéře

Nejde ale pochopitelně jen o odpracované hodiny. Známým propagátorem pomalé produktivity je Alex Soojung-Kim Pang, spisovatel a expert na technologie. Pang pracoval v Silicon Valley a byl typickým pracantem tamního prostředí zaměřeného fixně na úspěch. Byl denně přepracovaný a zahlcený nekončícím multitaskingem nad desítkami úkolů. Jeho štěstím bylo, že si mohl zařídit tříměsíční tvůrčí volno, což je luxus, který se málokomu dostane. Sliboval si od něj hlavně odpočinek a rozumné množství práce, ale v jeho průběhu s překvapením zjistil, že toho je naopak schopný udělat mnohem víc – v kratším čase, a navíc výrazně lépe. Došel nakonec k tomu, že při soustředění na malé množství důležitých úkolů denně je za jeden den mnohem výkonnější než většina lidí praktikující multitasking za celý týden.

„Když se chováme k workoholikům jako k našim hrdinům, vyjadřujeme tím falešné přesvědčení, že samotná práce, ne hluboké přemýšlení, je původcem nejlepších nápadů a že úspěch jednotlivců a firem je přímým důsledkem dlouhých pracovních hodin,“ napsal ve svém bestselleru Odpočinek (česky vyšel roku 2017 v nakladatelství Management Press). V této pomalé evoluci tak nakonec není nejdůležitější samotný počet hodin, které při práci trávíme, ale počet úkolů, kterými se musíme zaobírat. 

Pokud denně řešíme desítky e-mailů, telefonních hovorů a malých povinností, dostaneme se ke skutečně důležitým věcem pozdě a unavení, nebo naopak brzy, ale přehlcení dalšími úkoly v pořadníku. Výsledkem pak není to, že toho uděláme za den víc, ale že strávíme mnohem víc času mluvením o práci než tím, že ji reálně děláme, což samo o sobě tvoří začarovaný kruh, který vede k frustraci, stresu, pocitům neuspokojivosti a následnému vyhoření.

Užívat si hodiny a minuty místo toho, abychom je jen počítali. Dělat všechno tak dobře, jak to jen jde.

Současná pracovní kultura je tak inherentně jakousi antitezí cesty za snem, o které se píše v populárních motivačních citátech, které mnohé unavené pracovníky ženou pod záminkou vyšších ideálů každý den do práce. Sen o naplňující kariéře je totiž pohřbený pod hromadou malých úkolů a firemních e-mailů. 

Mýtus o lenosti

„Je to kulturní revoluce proti současnému předpokladu, že rychleji znamená vždy také lépe. Filozofie pomalosti není o tom, dělat všechno šnečím tempem. Je o tom, snažit se dělat vše tím správným tempem. Užívat si hodiny a minuty místo toho, abychom je jen počítali. Dělat všechno tak dobře, jak to jen jde. A ne co nejrychleji. Jde o to, upřednostňovat kvalitu nad kvantitou, a to ve všech ohledech – od práce přes jídlo až po rodičovství,“ píše v knize Chvála pomalosti (česky vyšlo roku 2012 v nakladatelství 65. pole) další vlivný teoretik pomalé produktivity, kanadský novinář a řečník Carl Honoré.

Nejčastější kritikou, která na adresu takového přemýšlení o práci zaznívá, je, že povede k lenosti a k menší míře odvedené práce, která pak sníží konkurenceschopnost firmy. Jak jsme si už ale vyjasnili, když má zaměstnanec více úkolů najednou, ve skutečnosti se nezvýší jeho produktivita, ale pouze míra stresu a úzkostlivosti, která ho vede k horším pracovním výkonům vycházejícím z malého množství času, které na ně má. Paradoxně tak může udělat práci rychleji, když bude mít méně úkolů, protože bude v klidu a může se na ně více soustředit. Stejně tak to povede i k většímu pocitu smysluplnosti takové práce, protože rychlé a uspěchané projekty se nikdy nezdají uspokojivé a naplňující. 

Foto: Shutterstock

V pasti produktivity. Proč není možné všechno stihnout, a přesto se o to stále pokoušíme?

Sebepéče

Je logické, že se nedá takový přístup zavést hned a všude a v mnoha profesích to bude dlouhá a trnitá cesta. Problém obou zmiňovaných knih o pomalé produktivitě je, že hledají primárně individuální řešení tam, kde jsou třeba velké systémové změny. Logicky nemůžeme radit více odpočinku někomu, kdo pracuje ve firmě, která po něm vyžaduje dvanáctihodinové směny. Jak vtipně podotkl novinář New York Times Ezra Klein, je to, jako říkat někomu, kdo žije v cukrářství, aby začal držet dietu. 

Co ale dělat můžeme, je o pomalé produktivitě více mluvit. Šířit o ní povědomí a upozorňovat zaměstnavatele na to, že se jim vyplatí ji zavést. A začít přemýšlet o změnách v managementu pracoviště, kde bude každý mít jen omezený počet úkolů. Bude to těžké, ale nikoliv nemožné. Což paradoxně zní jako věta, kterou by vedoucí mohl motivovat své zaměstnance k přesčasům. Teď bude nutné její smysl obrátit.

Takhle se to dělalo vždycky

Také často padá argument, že jsme přece takhle pracovali vždycky. Ale jak se dnes a denně přesvědčujeme, to, že něco nějak bylo vždy, neznamená, že to tak je správně. Ostatně skutečně legislativně byl u nás zaveden pětidenní pracovní týden teprve v roce 1968 a dnes už je jen těžko představitelné, že bychom měli vést vážně míněnou debatu o tom, jestli to byl dobrý nápad. Stejné by to mohlo být i s čtyřdenním pracovním týdnem a výzkumy potvrzují, že budoucnost práce je v klidnějším, ale o to preciznějším tempu. 

Umím si představit hlasy, které budou na tento princip pomalé produktivity reagovat negativně, protože práce přece automaticky šlechtí a zahálka je slabost. Mluvíme tak, protože jsme v tomto přesvědčení vyrůstali a je v nás dodnes podporováno rostoucí vzájemnou rivalitou a internetem. 

Ale nejde jen o to, pracovat méně, ani o to, že pak budeme pracovat lépe. Rychlé a intenzivní pracovní nasazení z nás hlavně dělá unavené a frustrované lidi. Zhoršuje naše vzájemné vztahy s rodinou a přáteli, na které nemáme čas, nebo na ně reagujeme kvůli práci podrážděně. Nemáme čas na koníčky a sny. 

Pomalá produktivita by z nás neměla udělat jen lepší pracovníky, ale hlavně lepší kamarády, partnery a rodiče. Nezapomínejme na to, že důležitá není jen produktivita, ale také smysluplnost a pocit určitého životního naplnění. A třeba bude čas napsat konečně ten román, nebo jenom trávit více času s dětmi. Růst totiž neprobíhá jen v ekonomice, ale taky uvnitř v lidech. A ti tvoří společnost. Dbejme na to, ať se nám nerozpadne.

Máte poslední možnost získat zvýhodněný přístup ke všem prémiovým článkům na Heroine.cz. Akční cena 89 Kč za měsíc a 890 Kč za rok platí do 31. ledna.

Časopis Heroine

Heroine: Předplatné webu na měsíc

  • Neomezený přístup ke všem textům na webu
  • Čtení bez reklam (jak na PC, tak v mobilu)
  • Sleva 130 Kč na vstupenky na event Feel Good by Heroine
  • Nákupem podpoříte redakci Heroine
129
Časopis Heroine

Heroine: Předplatné webu na rok

  • Neomezený přístup ke všem textům na webu
  • Čtení bez reklam (jak na PC, tak v mobilu)
  • Sleva 130 Kč na vstupenky na event Feel Good by Heroine
  • Nákupem podpoříte redakci Heroine
1290

Aktuální číslo

  • o tom, jak rodí ženy, rozhodují muži
  • BDSM coming out
  • Malý, tlustý, plešatý? Body shaming se týká i mužů. Promluvili Čestmír Strakatý, Šimon Holý, René Levínský a Jordan Haj
  • Budoucnost je rostlinná
Popup se zavře za 8s