Když není zbytí, kup jí pugét. Omluva Petra Macinky a laciné „chlapáctví“, k němuž sebereflexi nepotřebujete

„Zuzana je samozřejmě p*ča hloupá,“ pitvořil se loni v únoru opilý Macinka v živém vysílání televize XTV na adresu šéfky Trikolory Majerové. Bylo před evropskými volbami a Macinka společně se svým (ne)stranickým kolegou ve streamu rozebíral další kandidáty a kandidátky do Evropského parlamentu. „Já se omlouvám, jestli jsem řekl, že Zuzana Majerová je p*ča,“ dodal teatrálně poté, co ho Turek vlažně pokáral. „To se teda omlouvám, protože není, samozřejmě...to pravda, že bych to řekl nahlas. Já to říkám jenom potichu.“

Klip opilecké exhibice obou předních Motoristů, kteří nyní míří na nejvyšší politické posty, po sněmovních volbách poměrně očekávatelně obletěl sociální sítě, jakkoliv ho brzy zastínil internetový obsah mnohem závažnějšího charakteru: kauza Turkových rasistických a jinak nenávistných statusů s nacistickou tematikou, kterou přinesl Deník N. Zatímco Turek se pokoušel smazaný materiál na svých sociálních sítích hájit asi tou nejlacinější výmluvou, po jaké xenofobové a homofobové překvapivě stále dokola s oblibou sahají – tedy tvrzením, že Romové a homosexuálové patří „mezi jeho nejbližší přátele“ – Macinka tento týden přišel s jinou strategií, jak ve světle povolebních vyjednávání zahladit svůj vlastní reputační průšvih.

I koupě květiny může být sama o sobě, v závislosti na okolnostech, laskavým a ohleduplným gestem. Rádoby kajícný působ, jakým Macinka po řadě měsíců od sprosté eskapády veřejně „uctil“ novou kolegyni, ale svou patriarchální upachtěností ze všeho nejvíc připomíná nevěrníka či domácího násilníka, který přichází odprosit svou ženu tak, aby ho to ve výsledku nestálo žádné úsilí, natož sebereflexi. Vzhledem k celkovému étosu Motoristů totiž patrně nelze čekat, že si po incidentu Macinka ve vztahu k ženám trvale sáhne do svědomí.

Ve straně ostatně podobný typ falešné lítosti se šovinistickým nátěrem není ničím novým. Ve zprávách, které měly podle serveru Page Not Found v rámci kauzy nařčení Filipa Turka ze znásilnění a domácího násilí odejít z jeho e-mailu směrem k oběti, se povrchní krokodýlí slzy a plytké omluvy, následované navíc dalšími výhrůžkami, objevují hned několikrát:

„Vím, že roky s debilem omluvit nejdou, chápu Tvou znechucenost, do toho když si vezmu, že sem Tě udeřil!!! (...) To že mi za tyhle věci nadělíš lámání osobnosti je sadizmus který sem vymlátil nebo probudil. Za činy v afektu mi dáváš dlouholeté týrání a tresty odloučením, to si neměla nikdy dělat!“

Jistě, Macinkovy vulgarismy směrem k Majerové (která květy ostatně alespoň navenek ochotně přijala) ve světle Turkových kauz působí takřka nevinně. V zemi, kde se většina političek pravidelně setkává s hrubými a brutálními nadávkami, narážkami se sexuálním podtextem a dehonestací zákeřnější ve srovnání s jejich mužskými kolegy, ale rozuzlení sporu budoucích koaličních partnerů dává směrem k veřejnosti jasný signál: sprostě zesměšňovat ženy je normální a zase tolik se toho neděje. Jediný rozdíl mezi hulvátem a gentlemanem? Návštěva květinářství.