„Ženy mají zkreslenou představu o tom, kolik berou muži,“ upozorňuje socioložka Lenka Simerská
V Česku ženy vydělávají v průměru zhruba o 18 % méně než muži a kolem čtyřicítky se rozdíl ještě prohlubuje. Jak z toho ven? Klíčové slovo je podle socioložky Lenky Simerské transparentnost. Nikoli ve smyslu zveřejňování cizích výplat, ale jasných pravidel a férových procesů. Je potřeba přestat si myslet, že o výši odměny se nemluví.
„Transparentnost v odměňování řešíme už dlouho, ale letos to vrcholí,“ říká socioložka Lenka Simerská. Přichází totiž nová legislativa z Evropské unie, která má transparentnost přímo v názvu. A právě projekt Rovná odměna, který na Ministerstvu práce a sociálních věcí vede, firmám pomáhá zavádět principy férového a srovnatelného odměňování.
VIDEO: Podívejte se na celý rozhovor a zjistěte, proč mluvit o tom, kolik kdo bere.
Co znamená transparentnost doopravdy
Transparentnost ovšem neznamená, že budou naše mzdy a platy viset veřejně na nástěnce. „Transparentnost má několik úrovní,“ vysvětluje Lenka Simerská. „Zaměstnavatel by měl mít srovnané kategorie pozic napříč firmou, v těch kategoriích mít strukturovanou hodnotu práce a podle té hodnoty práce určovat odměňování.“
Spíše než o srovnávání konečných čísel je podle ní podstatnější transparentně vysvětlit, jak a proč se odměny nastavují. „Transparentnost není to, že si porovnáme, kolik je na výplatní pásce,“ připomíná.
Co už dnes platí
Do českých pravidel se princip transparentnosti už postupně propisuje. „Od června už platí, že nikdo nesmí mít ve smlouvě klauzuli o tom, že nemá sdělovat výši svého příjmu někomu třetímu,“ připomíná Lenka Simerská s tím, že už nyní platí §110 Zákoníku práce, který říká, že za stejnou práci a práci stejné hodnoty náleží stejná odměna.
Jen zákony ale ke změně firemní kultury nestačí. „Musí se změnit myšlení a celková kultura odměňování,“ je přesvědčená socioložka. Je hlavně potřeba začít transparentnost praktikovat a chtít: „Doporučovala bych, aby to ženy využívaly. To je první krok ke změně té kultury, protože nařídit to úplně nejde.“
Jak moc realita klame
Vnímání platů často zkreslují naše zkušenosti i sebevědomí. „Ženy mají zkreslenou představu o tom, kolik berou muži, a sice v jejich představách berou muži méně, než kolik doopravdy berou,“ říká Simerská. Rozdíl se pak nejvíce projevuje v době, kdy by ženy měly vydělávat nejvíc.
„Čtyřicátnice by měla být na vrcholu kariéry s nejlepším odměňováním. U mužů to tak je, ale u žen tomu tak bohužel není,“ dodává. Důvodů je víc — kariérní pauza žen kvůli péči o děti i takzvaný otcovský bonus, tedy praxe, kdy se mužům po narození dítěte často zvedá plat, protože „živí rodinu“.
I tyto nerovnosti má pomoci odstranit princip řízené transparentnosti. Co to konkrétně znamená? „Firma má dobře popsáno, jakým způsobem odměňuje, a zároveň to lidem srozumitelně a řízeně sděluje,“ vysvětluje Simerská. Prospívá to nejen obecné férovosti, ale i měřitelnému výkonu: „Když zaměstnavatelé dají lidem nějaké informace — třeba jen průměry — o odměňování, tak to lidi motivuje.“
Co dělá projekt Rovná odměna
Jedním z cílů projektu Rovná odměna je pomoci trhu přejít od dojmů k nastavení jasných pravidel s měřitelným dopadem. „Jsme schopni poradit a podpořit analýzu uvnitř firmy dodáním našich expertů. Vyvíjíme k tomu i řadu nástrojů,“ vyjmenovává Lenka Simerská.
Firmy se s pomocí Ministerstva práce a sociálních věcí mohou naučit interně měřit rozdíly v odměňování a nastavit systém tak, aby skutečně vycházel z hodnoty práce a z předem známých kritérií. „Věřím, že ta nespravedlivá složka odměňování se bude objevovat méně a méně, protože si to lidi pohlídají,“ uzavírá Lenka Simerská.
Poslechněte si celý podcast na YouTube, Spotify nebo Apple Podcasts.
Tento podcast vznikl ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí a projektem Rovná odměna.
Co dalšího v podcastu uslyšíte
-
Proč „otcovský bonus“ dál zvyšuje rozdíly v odměňování.
Jak česká kultura mlčení o penězích brzdí ženy.
Zdravotní sestry, učitelky nebo sociální pracovnice drží společnost nad vodou, ale na výplatě to nepoznáte.
Jakou roli hrají stereotypy už od školky. Nerovnost vzniká už při první volbě povolání.
Jak může rovnost v odměňování začít i doma. Často ani partneři nevědí, kolik druhý vydělává.
