„Natočte si radši něco menšího.“ Ženy v českém filmu narážejí na skleněné stropy a nedůvěru

„Jsou zkušenosti, které jsou v něčem unikátní a přinášejí do filmu jinou citlivost a perspektivu. A je strašně důležité, abchom těm perspektivám dávali příležitost,“ věří producentka Dagmar Sedláčková, jejíž film Karavan letos soutěžil na festivalu v Cannes. „Častokrát zapomínáme, že naše společnost je pestřejší, není to jen středostavovský bílý muž ve středních letech. Životy jsou pestřejší a kultura by to měla reflektovat.“ Úspěšný Karavan, který režírovala Zuzana Kirchnerová vypráví příběh matky, která pečuje o syna s mentálním postižením. 

Jenže český film stále drží ženy trochu stranou. „Na FAMU nám říkali na přednáškách, že se nemusíme ani snažit, že budeme stejně jenom asistentky,“ vzpomíná producentka Julie Žáčková. I ona patří k výrazným producentkám nové generace. Přivedla na svět filmy Okupace nebo aktuální novinku v kinech Nahoře nebe, v dolině já. 

Když přijde režisér s odvážným nápadem a ambiciózními představami o rozpočtu, je to podle zkušeností Dagmar Sedláčkové považováno za hodné obdivu. U žen tomu tak není. „Zuzana (Kirchnerová – pozn. red.) byla vítězkou jedné z nejprestižnějších studentských soutěží Cinéfondation v Cannes. Myslím si, že už svojí předchozí tvorbou prokázala, že má výsledky. Přesto se neustále potkávala s tím, že je příliš ambiciózní a ať radši zkusí nejdřív natočit něco menšího,“ vypráví producentka Sedláčková.

Kvóty a bezpečné prostředí jako cesta

Slovo „kvóty“ vyvolává odpor, ale možná právě v nich je část řešení. „Já jsem velká příznivkyně kvót,“ říká Dagmar Sedláčková. „Často se potkávám s tím, že kolegyně říkají, že nechtějí být zvýhodňované. Ale to je přesně důsledek toho, že nás společnost tlačí do daleko většího výkonu. Máte pocit, že si to musíte zasloužit. Kvóty nejsou o tom, že zvýhodňujete nějakou skupinu, ale naopak, že dáte příležitost,“ vysvětluje producentka. „Protože dokud ty startovací čáry nebudou ve stejné linii, pořád hrajeme na velmi nerovném hřišti,“ říká. 

K rovným příležitostem patří také bezpečné a respektující prostředí na place. I proto se čím dál častěji mluví o intimacy koordinátorech, kteří zajišťují, aby se herci a herečky cítili během natáčení bezpečně a měli možnost souhlasit se vším, co se odehrává před kamerou. „Podle mě je nejdůležitější otevřená a upřímná komunikace. To se učíme celý život,“ dodává Daria Kaschcheeva.

Jak změnit český film, aby byl skutečně pestřejší a férovější? Poslechněte si celou epizodu podcastu Hlas Heroine, která vznikla živě na festivalu Finále Plzeň.

Najdete ji také na YouTube, Spotify, Apple Podcasts a dalších platformách.